Berlín (od našeho zpravodaje) - Bude nakonec na Letné stát nová knihovna podle projektu Jana Kaplického? Na tuto otázku zatím nikdo není schopen odpovědět.
Odvážné tvarosloví a vleklá architektonická soutěž ale není jen českou specialitou. Podobnou situaci zažila také německá metropole, kde se stavba nové knihovny protáhla na čtrnáct let.
Veřejnou soutěž na budovu Státní knihovny v tehdejším Západním Berlíně vyhrál v roce 1964 průkopník organické architektury Hans Scharoun.
Proti ostatním měl výhodu v tom, že prakticky na sousedním pozemku poblíž Postupimského náměstí již jednu stavbu postavil - futuristický koncertní sál Berlínských filharmoniků, za nějž získal velkou cenu Svazu německých architektů.
| Čtěte v souvislostech: Speciál: Vyroste v Praze funny knihovna? |
Realizace knihovny ale nebyla zdaleka jednoduchá. Především Scharoun prosazoval, aby byla filharmonie i knihovna zasazena do Kulturního fóra, celého komplexu budov propojeného rozvlněnou zahradou.
V ideálním případě by tak Berlíňané mohli korzovat mezi knihami, obrazy a hudbou, aniž by opustili jakési město ve městě.
Na projektu se podílel i architekt z Moravy
Na projektu knihovny společně s Scharounem spolupracovala celá řada jeho žáků. Byl mezi nimi také Lubomír Šlapeta, dodnes nedoceněný autor desítek domů a vil na severní Moravě, který v letech 1966-69 působil v Scharounově berlínském ateliéru.
Stavba knihovny ale pokračovala pomalu, mimo jiné proto, že ještě v průběhu stavebních prací se do Berlína stěhovaly některé fondy z Tübingenu a Mannheimu.
Během realizace se také změnila dispozice stavby. Původní územní plán totiž počítal s novou magistrálou, která měla probíhat za knihovou a stáčet se podél tehdejší Berlínské zdi.
Z realizace dopravní tepny nakonec sešlo, a o původních plánech tak svědčí dodnes zaslepená východní fasáda knihovny.
Čtenářská krajina
Sám Scharoun se slavnostního otevření budovy roku 1978 již nedožil. Čtenářům ale jeho stavba nabízí dodnes velmi prostorné sály, kam dopadá dostatek denního světla a uvolněné tvarosloví plné úhlů a křivek.
Fasáda hlavního skladu, který se otevírá směrem k Postupimské ulici, připomíná Kaplického řešení: také Scharoun zvolil barvu champagne v podobě eloxovaného hliníku.
Architekt knihovny pro interiéry razil pojem "čtenářská krajina", tedy prostor, kudy se může čtenář volně procházet, aniž by se potýkal s klasicky pojatými patry. Jeho nadčasový a ve své době průlomový koncept se v Berlíně osvědčil. A funguje už třicet let.
