Soul - V době, kdy si svět v Evropě připomíná dvacet let od pádu komunismu a zhroucení Berlínské zdi, na druhé straně zeměkoule stále jedna železná opona zůstává.

Zatímco v Evropě komunistické režimy skončily, v Asii se většinou udržely u moci transformací ve státní kapitalismus. Výjimkou je Severní Korea, kde zatím k žádným reformám nedošlo. Korejský poloostrov zůstává také jediným pohrobkem studené války, který je rozdělen "zdí" i dnes.

Oslavy pádu Berlínské zdi vyvolávají v Korejcích podle agentury Reuters touhy, aby se něco podobného opakovalo i tady, zároveň si však uvědomují, že sjednocení Koreje by bylo mnohem obtížnějším kouskem, než tomu bylo v německém případě.

Symbolizuje to i sama zóna, která oba korejské státy od ukončení tříleté občanské války roku 1953 odděluje. Nejde o pouhou zeď, ale komplex plotů, minových polí a strážních věží široký 4 kilometry běžící po celé šířce Korejského poloostrova (v tomto případě 245 kilometrů).

Ačkoliv jde o demilitarizovanou zónu, její okolí je ve skutečnosti jednou z nejvíce militarizovaných oblastí na světě. Na obou stranách je nasazen přibližně milion vojáků, ačkoliv do samotné zóny nesmějí.

Vedle minových polí je tu také plno ostnatého drátu, protitankové pasti a podle odhadů mohou zdejší severokorejská děla zasypávat oblast jihokorejského hlavního města půl milionem střel za hodinu. Soulská metropolitní zóna, kde žije přes dvacet milionů lidí, je odtud vzdálená jen 35 kilometrů.

Nejde však jen o tuto dělící čáru. Ekonomika čtyřiadvacetimilionové KLDR je pouhým stínem ekonomiky jejího osmačtyřicetimilionového souseda. V přesných číslech jde o pouhá dvě procenta.

Západoněmecké regiony dodnes bývalé východní Německo ekonomicky částečně táhnou, to by však nebylo nic proti tomu, kdyby Jižní Korea musela absorbovat KLDR.

Jihokorejští vojáci stojí na linii příměří ve vesnici Panmundžom, která se nachází přímo v demilitarizované zóně. Protější budova už patří KLDR | Foto: Reuters

Podle některých odhadů by ji to stálo více než jeden bilion dolarů a Jihokorejcům by daně vzrostly o dvě procenta na šedesát let.

I mezi komunistickými zeměmi byla Severní Korea vždy tou nejubožejší zemí, navíc kontakry mezi Korejemi takřka neexistují. Nelze mezi nimi posílat poštu ani telefonovat.

Výjimkou je průmyslový komplex v severokorejském Kesongu nedaleko hranice, kde pro jihokorejské firmy pracují severokorejští dělníci.

Podle průzkumů podporuje sjednocení více než 60 procent obyvatel Jižní Koreje, přejí si však, aby šlo o spíše postupný proces.