Berlín - Německo má nového antihrdinu: ministra zahraničí Guida Westerwelleho. Muž, kterého oslavovali jako skutečného vítěze zářijových voleb, se stal během pěti měsíců národním otloukánkem.
Němcům vadí, jak se Westerwelleho liberálové (FDP) chovají v nové vládě.
Jejich šéfovi vytýkají, že neplní předvolební sliby. Že se on i jeho strana hádají s koaličním partnerem, jako by zapomněli, že už dávno nejsou v opozici. A že by FDP nejradši zrušila vše, co Němci považují za nedílnou součást svého šedesát let budovaného sociálního státu.
Miláček komiků
Guido Westerwelle je oblíbencem nejen karikaturistů, ale i komiků všeho druhu. Narážky a vtipy o šéfovi liberálů patří k tomu nejpopulárnějšímu, co německý politický kabaret momentálně nabízí.
Politci - hlavně ti levicoví - o něm mluví jako o "Nerovi", "cynikovi" či "pokrytci". Helmut Schmidt, někdejší sociálnědemokratický kancléř a jedna z nejpopulárnějších osobností v zemi, ho před časem nazval "mistrem v chvástání".
Kritikou a posměšnými poznámkami nešetří ani novináři. "Je to, jako kdyby měl veškerý německý tisk na Westerwelleho divoce bující alergii," napsal v článku nazvaném "Westerwelle je nejvíce nejsnášenou postavou Německa" deník Die Welt.
"Země, která se jinak ráda pře, se sjednotila. Proti Guidovi Westerwellemu."
Plané sliby před volbami
Před volbami liberálové slibovali, že výrazně sníží daně. Na předvolebních mítincích mluvili o stovkách oblastí, kde by se dalo ušetřit.
Jako příklad plýtvání zmiňovali existenci ministerstva pro rozvojovou pomoc. Levnější a efektivnější by bylo, kdyby se začlenilo pod resort zahraničí, tvrdili.
Nadšení voliči jásali a souhlasně pokyvovali hlavou. Na konci loňského září za to FDP zařídili volební výsledek, o jakém se liberálům ani nesnilo: získali skoro 15 procent hlasů.
Voličské vystřízlivění
Kdyby se volby konaly teď, Guido Westerwelle by stál na straně poražených. Podle posledních průzkumů by pro jeho stranu hlasovalo mezi sedmi a deseti procenty voličů.
Daně se totiž zatím snížily jen hoteliérům. Kabinet se pře o to, zda si zadlužené Německo může další daňové úlevy dovolit. Ministři z FDP dělají nejvíce přehmatů a patří k nejméně oblíbeným v celé vládě.
Do křesla - pro FDP ještě nedávno zcela zbytečného - ministra pro rozvojovou pomoc navíc usedl liberál Dirk Niebel. Tedy muž, který existenci tohoto resortu před volbami hlasitě kritizoval.
Z lásky sňatek z rozumu
Ty tam jsou i časy, kdy se k sobě Angela Merkelová (CDU/CSU) a Guido Westerwelle chovali jako nejlepší přátelé. Dnes viní FDP svého koaličního partnera, že může za propad jejích volebních preferencí.
O rýsující se pravicové vládě přitom Westerwelle před volbami mluvil jako o "osudovém společenství".
"Chováme k sobě osobní sympatie," tvrdil šéf liberálů a současný ministr zahraničí o svém vztahu ke kancléřce Merkelové. S předsedou bavorské CSU si "potykal" ještě v tu noc, kdy společně dohodli koaliční smlouvu.
Z "osobních sympatií" toho však, zdá se, moc nezbylo. "Vytoužené partnerství, o němž (liberálové) snili jedenáct let, se změnilo ve smutný sňatek z rozumu," napsal o současné německé vládní koalici týdeník Der Spiegel.
Angelini kritici
Ani Angela Merkelová už není taková hvězda, jakou byla těsně po volbách. V CDU přibývá těch, jimž se nelíbí, jak stranu vede.
Jako první proti ní vystoupili katolíci. Současná německá Křesťansko-demokratická unie je podle nich málo křesťanská.
Před dvěma týdny se pro změnu ozvali zklamaní straničtí konzervativci. V tisku obvinili vedení CDU, že stranu příliš posunulo doleva. A že by mělo víc naslouchat svým tradičním voličům, třeba odsunutým Němcům.
S potížemi ministra zahraničí se to však nedá srovnávat. Navzdory mnoha karambolům během prvních 100 dnů vlády zůstává kancléřka Merkelová jedním z nejpopulárnějších politiků v zemi.
Ani CDU si nemá proč zoufat: kdyby se teď v Německu konaly volby, vyhrála by je s jasným náskokem. Podle posledních průzkumů by jí dalo hlas kolem 35 procent voličů.
