Praha - Osm let by uplynulo 16. dubna od chvíle, kdy Joseph Ratzinger poprvé pokynul věřícím z balkonu svatopetrské baziliky jako papež Benedikt XVI.
Osmý rok už si v úřadě nepřipomene. Jak v pondělí oznámil, kvůli nedostatku sil odstoupí 28. února z funkce a konkláve zvolí novou hlavu katolické církve nejpozději na konci března.
Benedikt XVI. přišel s pověstí člověka, který na rozdíl od Jana Pavla II. příliš nemiluje masová shromáždění ani cestování, není velkým řečníkem a raději se pohybuje ve vatikánských studovnách a pracovnách.
Nakonec několik dalekých cest podnikl. Navštívil Afriku, Spojené státy i Latinskou Ameriku, včetně Kuby.
Velkým Benediktovým tématem nicméně zůstala starost o osud Evropy. Sekularismus, úbytek věřících a vlivu církve viděl jako velké nebezpečí pro křesťanství.
Jako dlouholetý prefekt Kongregace pro nauku víry byl prakticky od roku 1981 mužem číslo dvě ve vatikánské hierarchii hned za papežem Janem Pavlem II.
Z této doby si vysloužil několik nepříliš lichotivých přívlastků. Například Boží rottweiler nebo nebo "panzerkardinal."
Kardinál Miloslav Vlk v rozhovoru pro Aktuálně.cz před třemi lety uvedl, že na něj tak Benedikt vůbec nepůsobil. Obzvláště ne ve třech dnech, které v září 2009 v České republice strávil.
"Po ty tři dny jsem s ním byl hodně a mohl jej pozorovat poměrně zblízka. Nevšiml jsem si žádné razantnosti nebo vystupování z pozice moci. Viděl jsem spíš plachost, řekl bych skoro až nesmělost a nejistotu. Mám pocit, že toto je velmi sympatická vlastnost, kterou si získává lidi. Není to žádný panzerkardinál, jak jej kdysi nazývali němečtí novináři. Potvrdil by mi to každý, kdo se s ním osobně setkal," řekl Vlk.
Proti "kultuře gayů"
Největší napětí kolem církve v době Benediktova pontifikátu způsobilo podezření, že se vedení církve snaží zamést pod koberec případy pedofilních kněží a zneužívání dětí v církevních institucích.
Skandály se objevily v několika zemích a Vatikán musel odrážet obvinění, že případům buď nevěnoval pozornost, nebo je zamlčuje.
Šlo například o více než stovku obětí zneužívání v řadách chlapeckého pěveckého sboru v Bavorsku na začátku šedesátých let. Benedikt XVI. přesto důrazně vystoupil proti návrhům na zrušení celibátu.
Papež neustoupil ani z dalších názorů, které zastával dříve.
V jednom ze svých prvních rozhodnutí zapověděl přístup ke kněžskému svěcení homosexuálům nebo lidem, podporujícím podle jeho vlastních slov "kulturu gayů."
Nevyslyšel hlasy, volající po změně postoje k antikoncepci. Během svého pobytu v Africe před čtyřmi lety řekl, že kondomy přispívají k šíření AIDS, protože podporují promiskuitu.
"Už od začátku mi bylo jasné, že v řadě názorů Benedikt XVI. neustoupí z linie Jana Pavla II. Takové věci, jako je svěcení žen v katolické církvi, zrušení celibátu nebo podpora antikoncepce, se za jeho pontifikátu zcela určitě neprosadí," řekl prorocky už v roce 2006 v rozhovoru pro Aktuálně.cz Josef Dolista, katolický kněz a teolog, bývalý rektor Vysoké školy evropských a regionálních studií v Českých Budějovicích.
Nepotěšil muslimy ani Židy
Když vypukla na konci roku 2008 finanční krize, papež vyzval lidi celého světa, aby v sobě mírnili konzumerismus a materialismus.
Jeho kontakt s muslimským světem nezačal dobře. Na začátku roku 2006 při vystoupení na univerzitě v Řezně citoval ze středověké knihy, líčící proroka Mohameda jako zlého a nelidského.
V islámském světě to ale bylo pochopeno jako papežův názor, takže propukly rozsáhlé protesty, které utišilo až následné Benediktovo vysvětlení a návštěva Turecka.
Příliš nepotěšil ani Židy. Zrušil exkomunikaci čtyř biskupů z řad lefebvristů. Tedy ultrakonzervativních kněží, kteří zpochybňují církevní reformy a větší míru tolerance po Druhém vatikánském koncilu v roce 1965.
To vyvolalo nemalé pozdvižení, zvláště když jeden z omilostněných - britský biskup Richard Williamson - opakovaně zpochybnil holokaust a tvrdil, že plynové komory neexistovaly.
Kontroverze vzbudil také proces svatořečení Pia XII., papeže z let 1939 až 1958, a tedy i z období druhé světové války.
Do historie se ale Benedikt výrazně zapíše také zakončením svého pontifikátu. Jako první papež od roku 1415 rezignoval ze zdravotních důvodů a jako jeden z mála se tak dozví jméno svého nástupce.
