Lubmin - Za časů NDR zde stála největší atomová elektrárna ve východním Německu. Teď se toto dvoutisícové městečko stalo symbolem německého výstupu z jaderné energetiky.
Spolková kancléřka Angela Merkelová, jejíž kabinet letos definitivně rozhodl o odstavení zbytku elektráren využívajících energii jádra, dnes v Lubminu slavnostně otočila kohoutkem plynovodu, kterým začíná do Evropské unie proudit surovina potrubím vedeným po dně Baltského moře.
Asistoval jí u toho ruský prezident Dmitrij Medveděv, eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger a představitelé rusko-německého konsorcia Nord Stream, provozujícího 1224 kilometrů dlouhý stejnojmenný plynovod.
"Pokud chceme rychle opustit jádro, budeme muset vybudovat náhradní elektrárny, podle mého názoru především plynové," citoval Merkelovou internetový deník Welt on-line.
Podíl elektráren spalujících plyn představuje v celkovém energetickém mixu Německa přibližně čtrnáct procent. Do roku 2022, kdy chce Spolková republika uzavřít zbývající atomové elektrárny, by to měla být rovná pětina.
"Most do éry obnovitelných zdrojů energie nepředstavuje jádro, nýbrž plyn," přizvukoval kancléřce ministr životního prostředí Norbert Röntgen.
Německo staví v Severním moři řadu větrných parků, skutečný výkon větrníků je však jen zlomek výkonu instalovaného. Z toho důvodu bude muset Spolková republika postavit také další plynové elektrárny.
Až bude příští rok dokončena druhá větev Nord Streamu, přiteče každoročně do terminálu v Lubminu 55 miliard krychlových metrů suroviny. Toto množství bude schopno zásobovat plynem 26 milionů domácností.
Pomocí plynovodu OPAL bude Nord Stream napojen přes přečerpávací stanici v Hoře Svaté Kateřiny také na českou distribuční soustavu.
Energetická závislost Německa a EU a potažmo také Česka na Rusku se tak ještě zvýší. Do čtyř let by totiž měl být v provozu rovněž plynovod South Stream vedoucí po dně Černého moře, jímž do střední Evropy poteče ruský plyn "jižní cestou" přes Řecko, Bulharsko a Srbsko.
Zatímco teď zajišťuje ruský plyn čtvrtinu dovozu suroviny do Unie, po roce 2020 by to mohlo být až čtyřicet procent. Do EU proudí přibližně 125 miliard krychlových metrů ročně, v budoucnosti by to mělo být 200 miliard.
Plyn pochází z ložisek na poloostrově Jamal, Rusko ale otevírá také velmi vydatné ložisko Stockman v Barentsově moři.
Unie se závislosti na ruském plynu snaží zbavit tím, že o dodávkách suroviny jedná také s Alžírskem, Katarem a Turkmenistánem a plánuje, že přes turecké území vybuduje plynovod Nabucco.
Plynovody ze severní Afriky zajišťují již dnes dodávky do Španělska, Itálie a Francie.
