Berlín - Jako potenciální partner středopravé vládní koalice ve Švédsku se po nedělních parlamentních volbách vynořili Zelení. Ti loni slavili triumf při hlasování do Evropského parlamentu ve Francii. Tento měsíc zase umožnili vznik menšinové labouristické vlády v Austrálii a první zelenou poslankyni má od května také britská Dolní sněmovna.
Zelení jsou přes všechny pochybnosti týkající se astronomických nákladů spojených s přechodem na jimi prosazované alternativní zdroje energie na vzestupu všude ve světě. Výjimkou je Česko, kde se strana propadá do bezvýznamnosti.
Podle posledního průzkumu CVVM by jí ve volbách dalo svůj hlas jedno procento respondentů.
Opačný kurs nabrali němečtí Zelení. V loňských volbách do Spolkového sněmu získali 10,7 procenta a letos voličskou podporu ještě zdvojnásobili.
Středeční průzkumu berlínského institutu pro výzkum veřejného mínění Forsa jim přisuzuje stejné stranické preference jako hlavní síle na německé levici, sociálním demokratům. A to plných 24 procent.
Proč ne zelený kancléř?
Němečtí Zelení permanentně nabírají na síle s tím, jak slábnou svobodní demokraté z FDP. Ti loni získali hlasy těch, kteří odmitli podpořit dvě tradiční formace politického středu: Sociálnědemokratickou stranu Německa (SPD) a Křesťanskodemokratickou unii (CDU).
Teď jejich popularitu dále zvedlo rozhodnutí kabinetu kancléřky Angely Merkelové prodloužit životnost atomových elektrárech a tajná vládní jednání okolo jaderných úložišť.
Již po loňských volbách do Bundestagu tvrdil šéf strany Cem Özdemir, že němečtí Zelení mají potenciál získat napříště až třicet procent hlasů.
Teď míří ještě výš.
"Jeden model představuje CDU a to je atom, druhý Zelení a to jsou obnovitelné zdroje energie," zopakoval šéf parlamentní frakce strany ve Spolkovém sněmu Jürgen Trittin v rozhovoru pro deník Rheinische Post. "Po volbách uvidíme, s kým budeme mít společnou základnu pro (koaliční) vyjednávání, předsedu vlády navrhne ten, kdo bude silnější."
V boji o kancléřské křeslo se teď Zelení totiž cítí být hlavním konkurentem CDU. Počítají s tím, že SPD v průzkumech časem odsunou na třetí pozici, protože razí také jejich témata, jako je podpora rodin s dětmi a investice do vzdělání a vědeckého výzkumu.
Němečtí Zelení již vládnou v koalici s CDU v Hamburku a společně s křesťanskými demokraty a FDP také v Sársku.
Europe Écologie
Nebývale posílili i francouzští Zelení. V loňských volbách do Evropského parlamentu podpořilo koalici ekologických a regionálních stran, jež sestavila společnou kandidátku Europe Écologie, 16,2 procenta voličů.
Sešli se v ní někdejší vůdce studentského hnutí z osmašedesátého roku a bouřlivák s nálepkou napraveného marxisty Daniel Cohn-Bendit, stejně jako radikální zastánce práv francouzských zemědělců José Bové.
Podpora Zelených ve Francii ale neklesá. Pokud by se dnes konaly parlamentní či prezidentské volby, společně se socialisty by je suverénně vyhráli.
Se Zelenými vyjednávali po červnových volbách v Nizozemsku také tamní liberálové. Jednání ale ztroskotala na odporu, který vůči navrhovaným rozpočtovým škrtům kladl další potenciální koaliční partner, levicová Strana práce.
Problém českých Zelených
Zelená témata dnes ve světě nejsou pouze doménou levicových formací.
Dokazuje to i případ britského konzervativního premiéra Davida Camerona, který se během kampaně před volbami do Dolní sněmovny rád nechával fotit na kole a sympatie pro ekologická témata dával najevo i jinak. Příklonem k politickému středu získal řadu labouristických voličů.
V čím dále "zelenější" Velké Británii proklouzla do Dolní sněmovny i šéfka Zelených Caroline Lucasová.
V Austrálii získali v letošních volbách ekologové prvního poslance ve Sněmovně a celkem devět senátorů.
Čeští Zelení mohou svým souputníkům ve světě jenom závidět.
Jejich problémem ale zjevně nebyla ani tak účast na Topolánkově vládě a permanentní vnitrostranické třenice, jež jim nyní vytýkají jejich někdejší voliči, jako přílišné soustředění se na obnovitelné zdroje energie a absence sociální politiky, která je nedílnou součástí programu Zelených všude ve světě.
