Frankfurt - Oznámení Evropské centrální banky (ECB), že začne ve velkém nakupovat dluhopisy krizí nejvíce ohrožených zemí eurozóny, vyhnalo burzovní indexy vzhůru, vedlo k posílení eura a srazilo úroky ze španělských a italských cenných papírů. V konzervativních kruzích v Německu i jinde v Evropě ale vyvolalo ostrou kritiku.
Poslanec za bavorskou Křesťansko-sociální unii (CSU) Peter Gauweiler se dokonce v neděli rozhodl podat bleskové podání k Ústavnímu soudu v Karlsruhe, protože ECB podle jeho názoru překročila své pravomoci, když chce zadluženým státům usnadnit financování jejich dluhů.
Němečtí ústavní soudci už oznámili, že se Gauweilerovým podáním budou zabývat dnes odpoledne.
V polovině týdne pak mají titíž soudci v Karlsruhe rozhodnout, zda spolkovým zákonům neodporuje fiskální pakt rozpočtové odpovědnosti, uzavřený v březnu pětadvaceti zeměmi EU, a také Evropský stabilizační mechanismus (ESM), který má vypomoci nejhůře zadluženým zemím.
Německo je posledním státem eurozóny, jenž ESM ještě neratifikoval. Případný záporný verdikt by tento záchranný fond zablokoval.
Právě Gauweiler je jedním z těch, kdo se kvůli ESM obrátili na Karlsruhe. Požaduje však, aby soudci nejdříve rozhodli o stížnosti proti ECB, a teprve pak se zabývali záchranným fondem ESM.
Proč to banka dělá
Šéf ECB, Ital Mario Draghi, hájí rozhodnutí rady guvernérů Evropské centrální banky tím, že v boji s dluhovou krizí je ze všeho nejdůležitější co nejrychleji snížit neúměrně vysoké úroky, které za státní obligace musejí platit některé země.
Ohlášené opatření ECB také okamžitě přineslo konkrétní výsledek. Desetileté španělské dluhopisy se v pátek prodávaly s úrokem 5,66 procenta, zatímco ještě 24. července byly na sekundárních trzích nabízeny s úročením ve výši 7,6 procenta.
Totéž platilo pro dvouleté bondy. V červenci, krátce předtím, než Draghi oznámil, že ECB bude intervenovat na trzích s dluhopisy, měly úrok šestapůlprocentní, teď jsou úročeny 2,58 procenta. Zlevnily rovněž italské obligace.
Vedle neschopnosti řecké vlády držet státní výdaje na uzdě a vybírat řádně daně od podnikatelů a firem to byly v prvé řadě vysoké úroky z vládních dluhopisů, které vyhnaly v posledních třech letech zadlužení země do astronomických výšek.
"Trhy s dluhopisy jsou v případě zemí, jako je Španělsko či Itálie, silně narušené," hájí Draghiho Peter Bofinger, profesor ekonomie na univerzitě ve Würzburgu a člen "rady pěti moudrých", jež pravidelně připravuje prognózy hospodářského vývoje ve Spolkové republice, citovaný deníkem Die Welt.
"Itálie platí několikanásobně vyšší úroky než Británie, deficit britského státního rozpočtu je přitom třikrát vyšší než italský."
Hrozba inflace
Řada expertů ale varuje, že není nijak zaručeno, aby země, jejichž dluhopisy bude ECB nakupovat, skutečně dodržely Draghiho podmínku, totiž že budou dále omezovat státní výdaje a snižovat rozpočtové deficity, a tím i své zadlužení.
Podle šéfa Bundesbanky Jense Weidmana, který byl jediným z rady guvernérů ECB, jenž nákup dluhopisů nepodpořil, znamená poslední krok centrální banky zelenou pro "financování státu pomocí tištění peněz" a povede k vyšší inflaci.
To odmítá člen (šestičlenného) direktoria ECB Jörg Assmussen, člen Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). "Nečelíme žádným inflačním tlakům," tvrdí. "Příští rok budeme mít inflaci pod hranicí dvou procent."
Ta letošní dvouprocentní hranici lehce překročila.
Gauweiler tvrdí, že rozhodnutí ECB kromě toho, že je proti spolkové ústavě, porušuje také Maastrichtskou a Lisabonskou smlouvu. Ty podle jeho názoru zakazují, "aby byly členské země EU financovány z peněz Evropské centrální banky".
Němci proti nákupu dluhopisů
Podle průzkumů veřejného mínění v Německu s Gauweilerem souhlasí těsná nadpoloviční většina respondentů.
Německo má totiž obavy, že snížení úroků ze státních dluhopisů jiných zemí povede k navýšení úroků z bondů vydávaných spolkovým ministerstvem financí. Ty dvouleté se nyní prodávají s úrokem 0,03 procenta, desetileté s úrokem 1,52 procenta.
U německých dluhopisů s šestiměsíční dobou splatnosti je úrok dokonce záporný, když činí -0,03 procenta. Investoři si za jejich nákup tak dokonce ještě něco málo připlatí, a to rádi, protože se podle jejich názoru jedná o bezpečně uložené finance neohrožené inflací.
S Gauweilerem ostře nesouhlasí spolkový ministr financí Wolfgang Schäuble ze sesterské CDU, podle kterého všichni, kdo spekulují na pád eura, "přijdou o své peníze".
Jeho stranický kolega a člen rozpočtového výboru Bundestagu za CDU Klaus-Peter Willsch naopak zvažuje, že se přidá ke Gauweilerově žalobě proti Evropské centrální bance. "Je nutné přezkoumat, zda ECB nepřekročila své pravomoci," řekl Willsch v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk.
To, zda rozhodnutí Evropské centrální banky bylo, či nebylo správné, ukáže již nejbližší budoucnost. Snížení úroků ze státních obligací nejhůře zadlužených zemí totiž není hlavní podmínkou toho, aby se Evropa dostala z finanční krize, pouze jedním z předpokladů, aby jednotlivé země mohly začít snižovat svůj dluh.
Proces oddlužování může nabrat vyšší obrátky teprve tehdy, až Evropská unie jako celek začne hospodářsky růst několikaprocentním tempem, protože jenom náležitě fungující ekonomika dokáže výrazně zlepšit státní finance členských zemí EU.
Plošné rozpočtové škrty, jaké uskutečňuje kupříkladu vláda ČR, k tomuto růstu, jak také potvrzují hlavní ekonomické ukazatele, nevedou.
Dokládá to ostatně i příklad samotného Řecka, ve kterém drastická úsporná opatření zdecimovala spotřebu. Podle v pátek zveřejněných údajů statistiků klesl HDP země ve druhém čtvrtletí letošního roku ve srovnání se stejným obdobím loňska o šest procent.
