KOMENTÁŘ - Rozpočtový pakt pětadvaceti zemí EU zakládá gigantickou dluhovou past, varují jedni. "Demokratický deficit" unie se jím navíc prohloubí za únosnou mez, upozorňují druzí.
Mohlo by se zdát, že se Česko zachovalo statečně, když se těmto hrozbám jako jediné spolu s Velkou Británií vzepřelo, a pakt nepřijalo. Realitou však je, že naše důvody byly čistě zástupné, formalistní a přízemní.
Potvrdil to premiér Petr Nečas, když světové reportéry lačnící po titulcích tesaných do kamene odbyl jalovým sdělením, že pakt je sporný jako smlouva o lovu velryb, a že s ní nemohl souhlasit, protože se nelíbí našemu prezidentovi.
Jako kdyby si Jágr ve finále Nagana vzal na samostatný nájezd patovací hůl.
Kdyby Petr Nečas dohodu odmítnul pro některý ze dvou věcných, v úvodu zmíněných důvodů, zachoval by se jako lídr. Nemuseli bychom s ním souhlasit, mohl by ale mluvit celou noc a mělo by smysl ho poslouchat. Místo toho Evropa zase vraští čelo nad kabaretními kotrmelci naší domácí scény.
Možnost, že by nás hrozící politická izolace mohla stát i desítky miliard korun, naopak premiér zamlčel. Jeho potřebu neustále hovořit ve zvířecích a stádních příměrech nechme pro tentokrát stranou.
"Výrazně procyklický pakt"
Důvody, proč na rizika rozpočtového paktu poukazovat, jsou velmi vážné. Politická hrozba demokratického deficitu - dalšího přesunu kompetencí od volených národních orgánů do centra nevolených úřadů v Bruselu - je zatím možná trochu abstraktní a vzdálená.
Je tu však mnohem konkrétnější ekonomická hrozba, která zpochybňuje samotný cíl rozpočtového paktu - a tím je záchrana eura. Mluví o ní čím dál víc lidí a renomovaných institucí, včetně Mezinárodního měnového fondu.
Ona výtka zní, že německý tlak na stále hlubší škrty a zákaz deficitních rozpočtů, jak s ním pakt počítá, ve skutečnosti hospodářství u problémových zemí výrazně zhorší. Místo aby ekonomický pokles ztlumily výdaje státu, prohloubí ho úspory. Místo krátké a mělké recese jsme na cestě k hluboké a vleklé depresi.
Přijatý pakt je tak podle některých ekonomů "výrazně procyklický." V Řecku se už začal naplňovat stále se prohlubujícími schodky, a stejnou cestou se teď vydává malé Portugalsko i velké Španělsko, je přesvědčen komentátor Financial Times Wolfgang Münchau.
Černá díra za bodem návratu?
Někteří renomovaní ekonomové, například Fred Bergsten a Jacob Funk Kirkegaard, věří, že EU nakonec z potíží vybruslí. Münchau je ovšem skeptičtější. "Pokud do černé díry spadne Španělsko, žádný záchranný fond, jakkoliv velký, ho nebude schopen vytáhnout ven," varuje."Kdyby k tomu došlo, eurozónu nic nezachrání," shrnuje obavu, která pakt provází.
Premiér Nečas si namísto toho dělá starost, že se zeměmi eurozóny nebude za stolem sedět za "rovnoprávných podmínek." Sám se prezentoval jako lídr země, která se ohledně nejvážnější krize Evropy od světové války odmítá závazně vyslovit k čemukoliv důležitému a na záchranu eura půjčuje místo předjednaných 90 miliard jen 38 miliard korun. Polsko, které na summit jelo se stejnou výtkou jako Česko, nakonec kývlo.
Kdybychom se kousli do rtu, mohla by nám být okatá provinčnost Nečasovy bruselské mise ukradená. Může se ale stát, že nás ještě přijde draho.
EU totiž nedávno předvedla, že si svůj ekonomicko-politický pakt beztrestně tříštit nedá. Za zmařený prosincový pokus o jednohlasné ANO potrestala Británii chystanou celounijní reformou bank, která francouzským finančním domům uleví, zatímco na ty britské dopadne velmi tvrdě - může dokonce ohrozit schopnost až poloviny tamních klientů splácet své hypotéky.
EU může Česko potrestat na dotacích
Ucho, za které vytahá Česko, EU dlouho hledat nemusí. Jsou to pověstně špatně spravované evropské dotace. Nebo že by verva, s kterou se teď EU do cupování stávajících českých dotací pustila, neměla s politikou a penězi co dělat?
Po roce 2013 chce Česko z EU získat až 650 miliard korun na zlepšení své konkurenceschopnosti, infrastruktury, veřejné správy nebo boje s chudobou a ghetty. Česko z nich potřebuje každý halíř a včera bylo pozdě.
"Lepší využití evropských fondů" je přitom jednou z šesti prorůstových priorit, které si franko-německé duo před summitem do příštích let dalo. Rozhodovat o nich bude právě ta skupina, z které se Česko poslední měsíce spíš vylučuje.
