Paříž - Jejím vítězstvím není nadšeno ani fundamentalistické křídlo Národní fronty (FN), ani vládní liberálně-konzervativní Svaz pro lidové hnutí (UMP).
Ti první jí vytýkají zradu nacionalistických ideálů, ti druzí se obávají, že by jim mohla odebrat část středových voličů a umožnit tak v prezidentských volbách v roce 2012 vítězství socialistů.
Marine Le Penová ovšem při víkendovém hlasování, které rozhodlo o osobě nového šéfa FN, získala hlasy více než dvou třetin členů strany, kterou před osmatřiceti lety zakládal její otec. Nárok řídit politickou agendu Národní fronty je tak v jejím případě nezpochybnitelný.
Od protižidovských tirád Jeana-Maríi Le Pena a popírání existence vyhlazovacích táborů se dvaačtyřicetiletá právnička dostatečně distancovala již v minulosti. Svým spolustraníkům dala na druhé straně zapomenout na to, že kdysi hájila před soudy mimo jiné také přistěhovalce.
To, co nyní ohrožuje zemi galského kohouta podle jejího názoru nejvíce, není sionistické spiknutí, nýbrž radikální islám, Evropská unie a proces globalizace.
Islámská okupace
Srdce francouzských nacionalistů si získala zejména výrokem, v jehož rámci přirovnala hromadné muslimské modlitby konané pod širým nebem k nacistické okupaci Francie.
Udílení francouzského státního občanství by podle ní také nemělo být automaticky spojeno s faktem, že se někdo v její vlasti narodil. Přistěhovalce, kteří jsou dlouhodobě bez zaměstnání, je ve stejném duchu zapotřebí neprodleně odsunout.
"V podstatě jsme měli vždy ve všem pravdu," prohlásila na kongresu strany konaném v městě Tours. "Naše hesla jsou nejenom schopná získat si francouzskou společnost, jsou navíc schopná získat si většinu této společnosti."
A právě toho se UMP prezidenta Nicolase Sarkozyho obává. Národní fronta by totiž svým posunem směrem k politickému středu a zdůrazňováním sociálních témat mohla v budoucnosti získat stejný koaliční potenciál jako Strana pro svobodu proslulého nizozemského kritika islámu Geerta Wilderse.
Těžké dětství
Marine Le Penová bojuje po boku svého otce v řadách Národní fronty od svých osmnácti let. K osobnosti zakladatele FN si ovšem dokázala s lety vybudovat jistý odstup.
Přispěl k tomu i dramatický rozchod jejích rodičů i otcův výpad adresovaný bývalé manželce poté, co se nechala pro časopis Playboy nafotit nepříliš oděná s krátkou zástěrkou a prachovkou z peří, s tím, že by udělala lépe, kdyby si sehnala zaměstnání jako uklizečka.
Dětství v domě, v němž byly hádky na denním pořádku, také podle všeho stojí za jejím požadavkem uzákonit možnost bezplatné interrupce, kterým vyvolala v řadách vlastenecky nalazených francouzských katolíků značné zděšení.
Svými postoji tak přiměla jednoho ze zakladatelů FN, jedenaosmdestátiletého veterána krajní pravice Rogera Holeindra, stranu po víkendovém kongresu opustit.
"Odcházím, protože Marine Le Penová nepředstavuje to, za co jsem s jejím otcem bojoval," citoval Holeindra francouzský tisk. "Nemá ani ponětí o posledních padesáti letech francouzské historie."
Sociální tsunami
S Le Penovou dcerou se ale umírněnější část francouzské pravice bude muset tak či onak vypořádat. Má totiž v úmyslu Národní frontu "přebudovat od základu" a udělat z ní účinný nástroj "dobytí moci".
Francii totiž podle ní hrozí "sociální tsunami a morální Černobyl", pokud se nebude bránit procesu globalizace, ať již ekonomické či kulturní.
O tom, že se s ní musí počítat, svědčí i to, že pro 32 procent voličů UMP jsou její myšlenky vcelku přijatelné a celých 43 procent z nich si dokáže představit spolupráci s Národní frontou na vládní úrovni.
Již nyní by podle průzkumů získala v prvním kole prezidentských voleb 18 procent hlasů.
