Rajecké Teplice (Od našeho zpravodaje) - Parašutista Josef Gabčík, jenž spolu s Janem Kubišem zlikvidoval před dvaasedmdesáti lety třetího muže nacistické říše Reinharda Heydricha, se dočkal i na rodném Slovensku zasloužené satisfakce. V Gabčíkově rodné vsi Poluvsie u Rajeckých Teplic byl o víkendu (naproti domku, v němž vyrůstal) odhalen jeho pomník v podobě umělecky výjimečné busty: usmívajícího se vojáka.
"Nechtěl jsem ztvárnit nadpřirozeného hrdinu, ale chlapa, jenž miloval život. Probral jsem desítky jeho fotografií a na všech se Jožko usmíval. I z těch snímků je patrné, že šlo o neobyčejně milého, srdečného a laskavého člověka. Nebyl 'jen' statečným vojákem," svěřuje se sochař Peter Repka.
A Gabčíkova praneteř Katarína Tomčíková ho doplňuje: "Podle toho, co se o strýci v rodině vypráví, tak musel být pěkným 'číslem'. A pokud vím, tak nezkazil žádnou legraci. Jsem moc ráda, že se bude od nynějška na náš (svůj) dům dívat pěkně z blízka." Konec konců i z dobových hodnocení britských velitelů speciálních sil commandos, kteří Gabčíka s Kubišem vycvičili, vyplývá, že jde o muže, jenž zvládne jakýkoliv úkol.
Víkendové odpoledne v Poluvsie u Rajeckých Teplic bylo výjimečné i tím, že bez obvyklého patosu připomnělo, jak velmi blízko k sobě mají Češi se Slováky. "Největší lásku projeví ten, kdo za své přátele a blízké položí život," řekl o parašutistovi před místními místopředseda české Poslanecké sněmovny Petr Gazdík. Na Gabčíkův podíl v operaci Anthropoid se podle něj někdy zapomíná... Slovensko nevyjímaje: "Přitom bychom si právě v této době měli hrdiny připomínat více než kdy jindy. Jsme zchoulostivělí, snadno upozaďujeme morální hodnoty a dáváme před nimi často přednost svému pohodlí."
Myšlenka postavit Josefu Gabčíkovi pomník v jeho rodišti byla vlastně tak trochu "česko-slovenská". Poslanec městského zastupitelstva Rajeckých Teplic Peter Fajbík si prý při návštěvě krypty pražského kostela Cyrila a Metoděje (místa posledního boje sedmi ukrývajících se československých parašutistů, kteří se podíleli na atentátu) uvědomil, že jednomu z největší Slováků nevzdali v jeho rodišti dosud úctu, kterou si zaslouží. "A nejlepší místo je u Gabčíkova rodného domku," svěřuje se Fajbík.
I jeho samotného ovšem překvapilo, kolik lidí se na splnění jeho nápadu podílelo. S penězi jich přispělo asi třicet (vybralo se 11 000 euro) a stejný počet se zapojil do výstavby pomníku. "Od zedníka, traktoristy, bagristy až po sekretářku primátora, která ještě v předvečer odhalení pomníku zametala jeho okolí. Například sochař Peter Repka si nechal zaplatit pouze náklady na materiál. "Jejich spontánní a obětavá pomoc mi udělala snad největší radost," přiznává Fajbík.
Postoje lidí z Poluvsie a Rajeckých Teplic jsou o to sympatičtější - a nepochybně i odvážnější -, že županem sousedního Bánskobystrického kraje je slovenský neonacista Marian Kotleba. A jak konstatuje tamní občanský aktivista Miroslav Belan: "Žijeme ve zvláštní a někdy i hloupé době. Proto je tolik důležité dělat smysluplné věci, brát si příklad z lidí, jako byl Josef Gabčík, a nevzhlížet k falešným a velmi pochybným idolům." Gabčíkova praneteř Katarína Tomčíková se snad právě proto nedlouho před odhalením pomníku svěřuje: "Jsem pyšná na to, že strýc s Janem Kubišem zlikvidoval nacistického zločince, jakému není rovno."
Parašutista Gabčík je podle historiků důkazem, že nejen velké národy mohou měnit chod dějin, ale že je to v silách i chlapce z malé vesničky Poluvsie. Diverzní paraskupina Anthropoid, kterou tvořili Čechoslováci Kubiš s Gabčíkem, má mimochodem zásadní podíl na reakci západních mocností, které už krátce po atentátu na Heydricha odstoupily od Mnichovské smlouvy.
Hranice Československa (tedy i dnešního Česka a Slovenska) byly tudíž po válce obnoveny v jejich původní podobě. A možná je tak trochu symbolické a určitě povzbudivé, že Gabčíkův pomník by v Poluvsie nevznikl bez veřejné sbírky, přičemž největší částka přišla z Česka od Václava Foglara.
Když v českých Dolních Vilémovicích vzniklo mimochodem před časem z rozpadajícího se rodného domku Jana Kubiše zajímavé muzeum, stal se podle tamní starostky Jitky Boučkové jeho typickým návštěvníkem cyklista mezi třicítkou a čtyřicítkou s jedním či dvěma dětmi. Přijíždějí prý proto, aby poznali místo, na kterém začala tolik důležitá událost. "A určitě tomu tak bude i v Poluvsie," popřála místním česká starostka.
