Od naší zvláštní zpravodajky - "Sousedé se mi smáli a říkali, že jsem blázen. Zlobili se na mě, že na zahradě i doma kupím odpadky a nechápali, proč je prostě nevyhodím," vzpomíná Arijana Mangaficová - Acimovicová na své začátky s recyklací. Odpadky doma často nejdříve dlouho sbírala a pak se jednou za čas vydala na dlouhou cestu autem do sběrného dvora. Tam je mohla roztřídit.
"Žila jsem ve Spojených státech, kde bylo třídění běžné, ale tady nebyly popelnice a lidé tomu vůbec nerozuměli," vypráví. Rodina si z ní dodnes dělá legraci, když chce cokoliv vyhodit. "U dveří mezi kuchyní a obývacím pokojem se vždycky hromadily odpadky, dokud jsme se je nerozhodli odvézt. Pořád jsme o ně zakopávali," vypráví žena, která recyklaci propaguje i na sociálních sítích.
Navíc, cokoliv mohla sama doma zrecyklovat, například jako nádobu na květiny nebo sazenice, nevyhodila vůbec. Na zahradě tak měla celý kout věcí, které chtěla znovu využít, což se sousedům nelíbilo. "Říkala jsem jim, že to použiju, a to se mi taky povedlo, teď už tam nic není," dodává matka dvou dětí.
Špatné nakládání s odpady trápí celou balkánskou zemi, míra recyklace je tu nízká a počet nelegálních skládek naopak vysoký. V Sarajevu se situace pomalu zlepšuje, a to i díky zapojení Česka.
Nezisková organizace Člověk v tísni s partnery KJKP Rad a Dekonta zorganizovala v metropoli projekt s názvem Efektivní systém nakládání s odpady, který podpořila česká vláda více než 2,6 miliony bosenskohercegovské marky (v přepočtu přes 32 milionů korun). Projekt běží od roku 2021.
Kulturní šok
V rámci projektu byly v sarajevském kantonu například na více než 275 místech instalovány sady kontejnerů s tříděným odpadem, otevřeny dva nové sběrné dvory a společnost KJKP Rad, která má svoz odpadu na starosti, začala místní obyvatele v této tematice vzdělávat.
"Zjistili jsme, že si spoustu lidí myslelo, že třídění nemá smysl, protože popelnice pak vždy sváželo jedno auto, které je sesypalo dohromady," vysvětluje Maida Čukjojevicová, PR manažerka společnosti, která se ve firmě snažila prosadit celkovou změnu fungování třídění odpadu.
"Rozhodně jsme nechtěli podpořit projekt, který jen dá do centra několik popelnic, to už tu bylo několikrát a nefunguje to," doplňuje český konzul v Sarajevu Štěpán Šantrůček. Prioritou bylo hlavně zásadně změnit fungování firmy. Část zaměstnanců se například přijela podívat do Brna a Ostravy, jak tam vypadá svoz odpadu.
"Myslím, že to pro ně byl až trochu kulturní šok, když zjistili, jak to může fungovat," říká Šantrůček a Čukjojevicová přikyvuje. "Bylo to úžasné, vůbec jsme nevěděli, že jde některé věci takhle dělat. Teď například část našeho vytříděného odpadu prodáváme. Zlepšili jsme také sběr odpadu a proškolili naše řidiče," vyjmenovává.
Skládka na hraně kapacity
Teď záleží hlavně na obyvatelích hlavního města, zda si na třídění odpadu zvyknou. Mají nejvyšší čas, protože jediná legální skládka u města je už na hraně kapacity. Vznikla v 60. letech a podle firmy KJKP Rad už bude stačit jen na dalších pět nebo šest let. Navíc i když se ji daří postupně modernizovat, nečistoty z ní stále pronikají do spodních vod.
"Odvoz odpadu se musí zlepšit. Je to katastrofa. Jsme zasypáváni odpadem a lidé vůbec nemají vlastní svědomí, aby s tím něco dělali," uvedl obyvatel Sarajeva Adil Hodzic v dotazníku, který si firmy nechaly v rámci projektu vypracovat. Česku poděkoval za asistenci, jež podle něj přišla v poslední možný čas.
V metropoli meziročně stoupl počet tříděného odpadu o více než 100 procent, konkrétně u skla dokonce o 300 procent, jak potvrdila Čukjojevicová. Firma ale nedisponuje daty, kolik procent ze zhruba 270 tisíc obyvatel Sarajeva třídí.
Největší pokrok zaznamenali vedle skleněných lahví také u těch plastových, papír lidé částečně třídili už dřív, navíc ho často doma spálí. "Práce s odpadem je jako práce v dolech, nikdy to nekončí," směje se Čukjojevicová.
"Myslím, že změna je vidět," doplňuje ji Mangaficová - Acimovicová. Sousedé si z ní legraci už nedělají a někteří z nich začali aspoň částečně také třídit. Z toho má velkou radost. "Vím, že jsem inspirovala řadu kamarádů. Je to hlavně otázka lenosti. Přitom dávat stranou kelímky od jogurtů a občas je zavést k popelnici, když jedu kolem, přece není tak těžké. Ale pro nějaké lidi asi ano," krčí rameny.
