Třiašedesátiletý právník, vystudovaný v Německu, měl podporu středopravé vládní koalice, která ve sněmovně disponuje 55 hlasy ze 100, poznamenala agentura AFP.

Levits se ucházel o nejvyšší funkci už v letech 2007, 2011 a 2015, kdy prohrál s tehdejším ministrem obrany Raimondsem Véjonisem. Dosavadní prezident znovu nekandidoval.

Prezident v Lotyšsku vykonává spíše reprezentační funkce, výkonná moc plně přísluší vládě. Levits se nejvyššího úřadu chopí 8. července.

Levits měl v tajném hlasování dva soupeře. Skupina opozičních poslanců za kandidáta na prezidenta vybrala ombudsmana Jurise Jansonse (43), který dostal podle Delfi jen osm hlasů. Populističtí protisystémoví politici podle AFP vyslali do klání poslance Didzise Šmitse (44). Získal hlasy od 24 zákonodárců.

Všichni tři kandidáti předem vylučovali jakoukoliv spolupráci s Ruskem, které budí v Pobaltí obavy od ruské anexe ukrajinského Krymu na jaře 2014, poznamenala AFP.

Levits a jeho rodiče, protisovětští disidenti židovského původu, se v roce 1972 směli vystěhovat ze Sovětského svazu do Izraele. Usadili se však v Německu, kde Levits vystudoval práva a politologii. Po návratu do vlasti se podílel na vypracování deklarace nezávislosti v roce 1990.

Následně se stal poslancem, ministrem spravedlnosti a velvyslancem v Maďarsku, Německu, Rakousku a Švýcarsku. V roce 1995 byl jmenován soudcem Evropského soudu pro lidská práva, soudcem Soudního dvora EU byl od roku 2004.

Těm, kdo mu vytýkali, že je Lotyšem žijícím v zahraničí, odpovídal, že veškerý volný čas tráví se svou rodinou ve vlasti, daleko od Lucemburku. "Rád se procházím po venkově, potkávám obyčejné lidi. Jsem si jist, že znám Lotyšsko důkladněji a osobněji než většina politiků žijících v Rize," řekl lotyšskému rozhlasu.