Praha/Sarajevo - Bosna a Hercegovina je stále v krizi, rozpad země však není aktuální hrozbou. Tvrdí to v rozhovoru pro Aktuálně.cz slovenský diplomat a Vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu Miroslav Lajčák.
Zároveň však varuje: "Jakékoliv štěpení by otevřelo Pandořinu skřínku územních sporů, které jsme před 13 lety odložili na stranu. Se všemi důsledky."
Podle Lajčáka je nezbytné, aby mezinárodní společenství věnovalo dění v této balkánské zemi větší pozornost - ta se totiž v tomto roce přesunula ke Kosovu.
Právě o zvýšení pozornosti EU na dění v Bosně a Hercegovině bude mimo jiné Miroslav Lajčák jednat v pondělí v Praze. „Nadcházející půlrok během českého předsednictví čeká Bosnu klíčové a složité období," říká v rozhovoru pořízeném těsně před jeho návštěvou Česka.
Aktuálně.cz: Bývalý americký velvyslanec při OSN a jeden z hlavních strůjců Daytonské mírové dohody, která ukončila v roce 1995 válku v Bosně a Hercegovině, Richard Holbrooke minulý týden varoval před rozpadem Bosny a Hercegoviny, jestliže svět nebude situaci v zemi věnovat dostatek pozornosti. Jeho slova podpořil také bývalý mezinárodní správce Bosny a Hercegoviny Paddy Ashdown. Souhlasíte s nimi?
Souhlasím s nimi v tom, že se mezinárodní společenství v posledních dvou, třech letech otočilo k Bosně a Hercegovině zády. Výsledkem je zpomalení pozitivních trendů, země se jakoby začala točit v začarovaném kruhu. I proto jsem v posledních týdnech věnoval velkou část svých aktivit rozhovorům s klíčovými místy evropské a mezinárodní politiky o tom, že se musíme vrátit do Bosny.
Z tohoto hlediska je společný článek pánů Holbrooka a Ashdowna vítaným příspěvkem do této diskuse. Nejdřív, než dojde ke změně charakteru mezinárodní přítomnosti v této poválečné zemi, je třeba jí vrátit pozornost, jakou si zaslouží. V době, kdy tématem číslo jedna bylo na Balkáně Kosovo, to nešlo. Až od léta tohoto roku se nám otevřel prostor, abychom se opět naplno začali věnovat Bosně a Hercegovině, a tak trochu i odčinili některé škody, ke kterým přispěla i nízká úroveň mezinárodního zájmu. Hlavní úlohu v Bosně a Hercegovině postupně přebírá EU, v rámci ní musíme nadefinovat, čeho chceme společně dosáhnout. V pondělí o tom budu jednat v Praze, jelikož nadcházející půlrok během českého předsednictví čeká Bosnu klíčové a složité období.
Infobox
- Úřad vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu (OHR) je mezinárodní instituce odpovědná za dohled nad prováděním civilních aspektů Daytonské mírové smlouvy, kterou byla v roce 1995 ukončena válka v Bosně a Hercegovině
- Miroslav Lajčák je Vysokým představitelem pro Bosnu a Hercegovinu od června 2007, kdy ve funkci vystřídal Christiana Schwarz-Schillinga
Ozývají se i hlasy upozorňující na riziko vzniku nového konfliktu. Hrozí v Bosně a Hercegovině vypuknutí rozsáhlejších nepokojů nebo násilností? Anebo přímo rozpad Bosny a Hercegoviny, jak varoval Richard Holbrooke?
Nešel bych tak daleko, abych hovořil o hrozbě rozpadu. Bosna a Hercegovina drží dohromady, ale potřebuje, aby nynější političtí lídři byli větší realisté. Lidé jsou už unaveni neustálými spory, nepřejí si další konflikt. Ale nemají iluze, že by pokus o odštěpení jedné entity od zbytku Bosny a Hercegoviny byl možný bez konfliktu. V případě bývalého Československa se dělily dvě republiky s jasně stanoveným územím, hranicemi a obyvatelstvem. V Bosně to tak ani zdaleka není. Jakékoliv štěpení by otevřelo Pandořinu skřínku územních sporů, které jsme před 13 lety odložili na stranu. Se všemi důsledky.
Před nedávnem jste prohlásil, že atmosféra v Bosně a Hercegovině nyní připomíná atmosféru právě před rozpadem Československa. V čem konkrétně?
Bylo to důrazné varování, že vyhrocování odlišných pohledů na uspořádání země může posilnit odstředivé tendence v Bosně a Hercegovině. Nynější politické elity se zasekly v cyklu nekonstruktivní rétoriky a napětí. Začalo to ještě před mým příchodem, kdy v dubnu 2006 neprošla ústavní reforma; mimochodem jen o dva hlasy. Z Republiky srbské od té doby neustále přicházejí signály zpochybňující společný stát a od Bosňáků zase výzvy ke zrušení Republiky srbské a návrat k jednotnému státu. Jedno i druhé je iluzorní a absolutně kontraproduktivní.
Bosna a Hercegovina je státem 13 let. Existuje alespoň u některých obyvatel jednotná bosenská identita?
Je to naopak. Bosna a Hercegovina je státem s mnohem hlubšími kořeny, společnou identitou a historií. Jako stát existovala už ve středověku. Dodnes je to etnicky i politicky určitě nejsložitější země západního Balkánu. Její tři národy žily promíchané tak, že etnická mapa ještě před pár desetiletími let vypadala jako leopardí kůže. Politický projekt násilně rozparcelovat zemi na etnicky čisté celky nevyšel. Vedl k obrovské lidské a politické katastrofě s více než 100 tisíci obětí, Srebrenicí a jinými válečnými zločiny, které zastavila až mezinárodní intervence. Tento projekt je takříkajíc na smetišti dějin. Jasně se od něj distancuje i dnešní politické vedení Republiky srbské. Také nezapomínejme, že identita není statický prvek. Vyvíjí se v určité politické realitě.
Jak tedy docílit toho, aby byl v budoucnu národ jednotný?
Bosna a Hercegovina je hluboce zraněná země. Města a vesnice jsou tu poseté hroby, takřka každá rodina tu v nedávné válce někoho ztratila. Je třeba jí pomoci se z toho vzpamatovat, netlačit národnostní otázku na ostří nože. Většina lidí tu cítí, že budoucnost jejich země úzce souvisí s integrací do EU. Tento proces má podporu více než 80 procent společnosti, přičemž podpora je přibližně stejná u všech tří národů a v obou entitách. Evropská integrace je jediná politická vize, přes kterou můžeme posouvat krajinu dopředu a působit na tamní politiky, aby překonali hluboké rozdíly. Bosna je stále v krizi a celkový trend domácí politiky je nadále velmi špatný.
Politický systém v Bosně a Hercegovině je složitý. Bosna a EU před nedávnem podepsaly Stabilizační a asociační dohodu, která je prvním krokem na cestě do EU. Daří se prosadit alespoň některé závazky a reformy, které z této dohody pro Bosnu plynou?
Daří, ale mohlo by to jít rychleji. 5. listopadu zveřejní Evropská komise hodnotící zprávy pro všechny země západního Balkánu. To nám poskytne velmi přesný obrázek o tom, kde se nacházíme. Připomínám, že červnový podpis předvstupní dohody s EU byl pro zemi a její ekonomiku velmi silný impuls. A nepřišel jen tak, umožnily ho těžké politické kompromisy. Abyste je prosadili v politické atmosféře, kterou jsem popisoval, potřebujete i jistý tlak zvenčí. Jsem rád, že se nám podařilo vrátit Bosnu do hlavního integračního proudu v regionu, aby se dál posouvala vpřed.
Máte, alespoň formálně, poměrně vysoké pravomoci. Můžete například odvolávat premiéry jednotlivých entit. Premiér Republiky srbské Milorad Dodik však prohlásil, že pokud byste jej odvolal, pokusil by se Republiku srbskou přivést k nezávislosti. Dodik je delší dobu známý svými separatistickými tendencemi. Nyní uspěl svou nacionalistickou rétorikou v komunálních volbách, má tedy silnou podporu obyvatelstva. Není Dodik hrozbou pro jednotnou Bosnu a Hercegovinu? Vyřešilo by něco jeho odvolání?
Za prvé, pan premiér Dodik hodně mluví. Mluvit a konat není to samé. Za druhé, dnes máme rok 2008, ne 1998. Takzvané bonnské pravomoci, které mám k dispozici, jsou vnímané jako poslední řešení, když selžou všechna ostatní. Tak daleko nejsme. A za třetí, co by teď vyřešilo odvolání Dodika? Bylo by fajn, kdybychom v Bosně měli jednodušší situaci, aby věci vyřešilo odvolání jednoho či dvou politiků. Bohužel, je to o hodně komplikovanější.
Jaká konkrétní opatření, která by postupně mohla vyvést Bosnu a Hercegovinu ze současných problémů, tedy chystáte vy osobně?
Budu nadále směřovat pozornost zahraniční politiky EU k tomu, abychom se dohodli, jak změníme dnešní úroveň mezinárodní správy. Všichni se shodneme na konečném cíli, ale pohledy na to, jak se tam dostaneme, se ještě dost různí. Na listopadové schůzce ministrů zahraničních věcí EU budou přijaté důležité závěry o Bosně a Hercegovině i další politické dokumenty. Na domácím poli jsem stanovil zbývající legislativně-technické úlohy z takzvané daytonské agendy, abychom mohli uzavřít tuto kapitolu. Zatím jsou splněny na 70 procent.
Zůstává nám rozlousknout politicky velmi tvrdé oříšky rozdělení státního majetku a konečného statutu distriktu Brčko, který dnes patří pod obě entity. Při tom budeme nadále tlačit na plnění asociační agendy s EU, na posun směrem k statutu kandidáta na vstup. A také nás čeká nový pokus o domácí ústavní reformu. Potřebujeme politické poměry, které nebudou tlačit politiky do konfliktů, ale k nějaké formě spolupráce na společné cestě do EU.
