Pchjongjang - Když Pchjongjang hostil oficiální sjezd vládnoucí Korejské strany práce posledně, na Pražském hradě seděl Gustav Husák. Kalendář ukazoval říjen 1980 a do narození současného vůdce KLDR Kim Čong-una zbývalo dva a půl roku.
Program nynějšího, teprve sedmého sjezdu v historii strany není znám. Analytici napříč planetou nicméně předpokládají, že se teprve třiatřicetiletý vůdce bude snažit upevnit vlastní moc.
Podle médií je také možné, že Kim oficiálně představí svou tzv. "byonging" politiku, tedy prosazování hospodářského rozvoje a zároveň i jaderných zbraní.
"Kim se snaží chytit dva zajíce - jaderný arzenál a hospodářský rozvoj. Také pravděpodobně prohlásí svoji zemi za jaderný stát," uvedl profesor severokorejských studií z univerzity v Soulu Jang Moo-čin. Celý sjezd provázejí spekulace, že by Severní Korea mohla uskutečnit další jaderný nebo raketový test.
Státní rádio podle jihokorejské agentury Jonhap také předem avizovalo, že bude načrtnut "brilantní plán, který přiblíží konečné vítězství naší revoluce". Severokorejská televize nicméně o sjezdu mlčí.
Pchjongjang povolil účast asi stovce zahraničních novinářů. V pátek ráno nicméně média informovala, že jejich reportéři nebyli přímo do budovy vpuštěni. Místo toho absolvovali exkurzi v místní továrně, uvedla BBC s odkazem na svého zpravodaje.
Mrtvý předseda
Ze zahraničí hojně sledovanému sjezdu i 22 let po své smrti formálně předsedá zakládající "věčný prezident" KLDR Kim Ir-sen, který před 36 lety pořádal minulý kongres.
Server The Telegraph v této souvislosti připomněl i historku, že Velký vůdce kdysi údajně prohlásil, že další setkání takového rozsahu se může konat až ve chvíli, kdy se KLDR dostane mezi vyspělé národy.
Na zatím posledním srazu v roce 1980 zakládající prezident oficiálně oznámil, že se jeho nástupcem stane jeho syn Kim Čong-il, a za potlesku delegátů pět hodin přednášel o úspěších státu.
Od těch dob se situace na Korejském poloostrově značně změnila, připomněl The New York Times. KLDR na tom už zdaleka není ekonomicky i vojensky lépe než její jižní soused jako na přelomu 70. a 80. let.
Kim Čong-il do čela země nastoupil v roce 1994, stranický sjezd sám nikdy neuspořádal. Jeho syn Kim Čong-un převzal vládu po jeho smrti v roce 2011.
Metropole v červené a zlaté
Sjezd samotný se koná v Domě kultury 25. dubna, který je slavnostně zahalen do červené a zlaté barvy. Na kolemjdoucí z budovy shlíží dva obří portréty Kim Ir-sena a Kim Čong-ila. Těch je po Pchjongjangu ostatně rozmístěna celá řada. První den kongresu nicméně vykročil deštivým počasím, takže dvojice portrétů na Kim Ir-senově náměstí musela být zakryta.
Centrum Pchjongjangu lidé zdobí květinami a ulice lemují bannery s propagandistickými hesly: "Nechť jsou velcí soudruzi Kim Ir-sen a Kim Čong-il navždy s námi", "Bránit velitelství korejské revoluce i za cenu našich životů".
V zemi byly po čas setkání delegátů zakázány svatby i pohřby. Pro cestování platí zpřísněná pravidla.
Setkání by mělo trvat asi tři dny. Předcházela mu 70denní kampaň "zvýšené produktivity". Velká část obyvatel Pchjongjangu tak podle CNN musela více než dva měsíce vstávat o něco dříve a večer uléhat o něco později než obvykle.
Státní agentura KCNA krátce před zahájením srazu oznámila, že KLDR tímto krokem skutečně dosáhla "zázračných výsledků", napsala Reuters.
Podle severokorejských médií se také podařilo dosáhnout pokroku ve vývoji jaderných zbraní a balistických střel, což státní tisková agentura označila "za nejlepší dar" pro celý stranický sjezd.
Očekávané povýšení pro sestru
Z nynějšího sjezdu by měl vzejít nový ústřední výbor, který pak jmenuje hlavní rozhodující orgán celé strany - politbyro. Do čelných pozic by se tak mohla formálně dostat nová generace ke Kimovi loajálních straníků. Severokorejský vůdce nechal za čtyři roky své vlády popravit řadu do té doby vysoce postavených soudruhů včetně svého strýce, které se údajně dopustil velezrady.
Povýšení by se nyní mohlo dostat i 29leté sestře "nejvyššího vůdce" Kim Jo-čong, která by se ze zástupkyně šéfa ústředního výboru mohla podle odborníků posunout do jejího čela. Stala by se tak de facto druhým nejmocnějším člověkem celého komunistického režimu.
