Baltimore - Ten, kdo se narodí do chudé rodiny a vyrůstá v ghettu, zůstane nejspíše nemajetným a nikdy se nepřestěhuje. Tak by se daly shrnout závěry rozsáhlé studie, na níž američtí vědci pracovali 30 let.
Sociologové od roku 1982 sledovali životy 800 absolventů státních středních škol v jedné z chudinských čtvrtí v Baltimoru.
Ukázalo se, že to, do jaké rodiny se narodili, mělo klíčový vliv téměř na vše v jejich budoucích životech.
Začarovaný kruh
Děti z úplných rodin, v nichž v době narození pracoval alespoň jeden z rodičů, jsou v dospělém životě prokazatelně úspěšnější.
Naopak děti vyrůstající jen s jedním nezaměstnaným rodičem jsou - podle týmu badatelů Karla Alexandera z Univerzity Johna Hopkinse v Marylandu - takřka ztraceny.
Ke konkrétním číslům: Z 800 sledovaných absolventů veřejných středních škol se do 30 let věku podařilo "zakotvit" ve vyšší sociální třídě jen 33 z nich.
Alexanderův výzkum zároveň potvrdil, že nejlepší investicí do potomkova budoucího života je vzdělání.
Vysokou mají jen 4 % chudých
Toho se ale mladým lidem z chudých rodin ve většině případů nedostává. V osmadvaceti letech měla vysokoškolské vzdělání pouhá 4 % účastníků výzkumu. V případě lidí ze zajištěných rodin se přitom univerzitním diplomem může prokázat téměř polovina (45 %) dotazovaných.
"Tam, kde svůj život začnete, ho s největší pravděpodobností i skončíte. S tím, jak jsme na tom všem pracovali, jsme postupně získali zcela střízlivý pohled na sociální mobilitu," konstatuje Alexander ve studii nazvané Dlouhý stín: Rodinné zázemí, znevýhodněná městská mládež a její dospívání.
V případě chudinských ghett podle něj sociální mobilita prakticky neexistuje.
Je to tak, že tam, kde svůj život začnete, ho s největší pravděpodobností i skončíte.
Mýtus vyvrácen: kriminalita Afroameričanů je stejná
Ještě výraznější rozdíl je mezi bělochy a Afroameričany.
Zatímco 89 procent bílých absolventů středních škol ve 22 letech pracovalo, stejně staří afroameričtí absolventi našli uplatnění jen ve 40 % případů. Propastný rozdíl mezi etniky je patrný přesto, že bílí muži z chudých rodin více inklinují k užívání drog a rizikovému pití alkoholu.
Naopak potíže se zákonem jsou u obou zmíněných skupin srovnatelné (policejní záznam má sledovaných 41 % bílých a 49 % černochů).
Z toho vyplývá, že kriminální minulostí se nezaměstnanost Afroameričanů vysvětlit nedá. Podle Karla Alexandera ale nejde ani o rasismus zaměstnavatelů.
Bílé děti údajně mají širší sociální síť, a tak je větší pravděpodobnost, že jim v případě potřeby někdo z přátel či příbuzných dočasně pomůže, čímž zabrání, aby spadly na společenské dno.
