Kfar Aza, Izrael (od našeho zvláštního zpravodaje) - Z Gazy je během izraelské pozemní operace proti teroristům z Hamásu vidět stoupající dým, vzduchem zní dělostřelecké výbuchy a dokonce je slyšet palba z ručních zbraní. Tady je ale ticho. Obyvatelé uposlechli výzvy k evakuaci.
Sderot roky čelil raketovému ostřelování z Gazy, a protože leží tak blízko Pásmu Gazy, systém protivzdušné obrany moc nepomáhal. Lidé tady měli obvykle deset až dvacet sekund na to, aby po siréně ohlašující útok doběhli do jednoho z mnoha betonových krytů. Osudného sedmého října ale nepřišlo žádné varování, že Hamás tentokrát "dorazí" i po zemi.
Příslušník místní domobrany Kobi má přes rameno samopal a stojí v centru Sderotu před bývalou policejní stanicí. Teď je tady díra, zatopená vodou po prudkém dešti. Budovu stanice strhly izraelské buldozery, z jámy teď vyčnívá jen izraelská vlajka. "V sobotu sedmého října na ni zaútočilo pětadvacet teroristů z Hamásu. Osmnáct policistů přišlo o život, další lidé zemřeli v jedoucích autech, na autobusových zastávkách nebo když šli zrovna po ulici," rekapituluje Kobi jeden z nejčernějších dnů v dějinách Izraele.
Celkem ve Sderotu zemřelo nejméně pětačtyřicet lidí, armáda obnovila kontrolu nad městem až v neděli po noci tvrdých bojů. V celém Izraeli přišlo o život více než 1200 obyvatel.
Kobi dodává, že z města odešel skoro každý, jehož přítomnost tady není nezbytná. A pohled do ulic mu dává za pravdu. Nákupní centra a restaurace jsou zavřené, velké tržiště v centru vypadá jako nepoužívaný letecký hangár. Opuštěná je i čerpací stanice, parky i dětská hřiště osiřela. Na parkovištích a ulicích zůstávají stát rozstřílené automobily.
Jednou z mála známek života je pekařství, kde se místní majitel Uri s kamarády pustil do oprav. Vymlátili poničenou výlohu a pracují i na interiéru s vrtačkami. "Bohužel nám to tady sedmého října rozstříleli. Doufám, že Hamás zničíme a bude konečně klid, aspoň tady. Raketových útoků ubylo, v posledních dnech jich moc není. Na to jsme nebyli zvyklí," říká jeden z Uriho parťáků, kteří dávají pekařství dohromady.
Sderot vznikl až v roce 1951 jako tábor pro židovské uprchlíky z některých arabských zemí, hlavně z Maroka. Dlouho byl jen zapomenutou a nebezpečnou vískou na hranicích s nepřátelskou Gazou, ale v devadesátých letech se začal prudce rozvíjet po příchodu mnoha židovských přistěhovalců z bývalého Sovětského svazu. Hlavně z Ruska. Je to vidět i na volebních billboardech či reklamách: některé jsou vedle hebrejštiny také v ruštině. Hrozba ostřelování ale město vždy omezovala, a sedmý říjen znamenal katastrofu.
Pohled na videa nebo fotografie členů Hamásu, kteří střílejí v ulicích Sderotu, byl pro mnoho Izraelců šokem. "Lidé se bojí. Už toho bylo moc. Vrátí se, až se nebudou muset bát. Uvidíme," shrnuje Kobi.
Co bude v Gaze po možném zničení Hamásu, není zatím jasné. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu odmítá návrhy, aby se Pásmo vrátilo pod kontrolu hnutí Fatáh, které mu vládlo do převzetí moci Hamásem v roce 2006.
Sderot nemá pamětihodnosti, ale ukazatel tady směřuje návštěvníka na místo, kterému se říká Sderot Lookout. Je to kopec nad městem, ze kterého je vidět panorama Gazy. Teď je ale silnice obehnaná páskou a izraelská armádní hlídka tam nikoho nepouští. Jsou vidět špičky domů v Gaze a několik sloupů hustého dýmu, doprovázené mohutnou palbou. Nic víc.
"Nezlob se, teď to nejde. Jsou odtamtud vidět naše pozice. Po válce to zase otevřeme," říká reportérovi Aktuálně.cz s úsměvem izraelský voják.
