Řím – Středeční zemětřesení v Itálii si vyžádalo nejméně 290 mrtvých a na 400 zraněných. Tisíce dalších lidí přišly o své domovy, když otřesy srovnaly se zemí velké části měst a vesnic.
Není to poprvé, co se střední Itálie musí vyrovnávat s tak rozsáhlou přírodní katastrofou. Před sedmi lety si zemětřesení L'Aquile vyžádalo přes 300 obětí, a ani tehdy nebyla jeho síla – 6,3 stupně Richterovy stupnice – neobvyklá. Za posledních 2000 let oblast dnešní Itálie postihlo na 400 ničivých otřesů půdy.
This & 2009 L’Aquila quake driven by same regional tectonics, thrusts reactivated by extension in Tyrrhenian Sea pic.twitter.com/rrRVhPrXk6
— Chris Rowan (@Allochthonous) August 24, 2016
Samotnému pohybu tektonických desek se zabránit nedá, ale lze eliminovat jeho katastrofální následky. Obzvláště v oblastech, kde takové nebezpečí opakovaně hrozí.
Italské úřady proto čelí kritice, že pro to neudělaly dost. Rozvinutá země s historickými zkušenostmi a rozsáhlou seizmickou monitorovací sítí by neměla být takovým neštěstím zaskočená, objevuje se v médiích.
Pozornost se obrací ke stabilitě budov a standardům, které by měly splňovat. Britský list The Guardian uvádí odhady expertů, podle nichž zákonem stanovené normy nesplňuje až 70 procent budov.
V Itálii stojí mnoho historických domů a například v Accumoli, jednom z nejhůře zasažených měst, bylo mnoho z nich starých několik set let. Středověká výstavba samozřejmě moderní rekonstrukční normy nesplňuje.
"Musíte vzít v úvahu to, že v Itálii máte vesnice a města s dlouhou historií a některé z budov nemohou být ochráněny, nebo je to alespoň velmi obtížné," řekl pro The Times italský seizmolog Silvio De Angelis.
Pětina budov bez stavebního povolení
Notná část staveb v zasažené oblasti pochází z období po 2. světové válce, kdy země zažívala populační boom. Ohledy na seizmickou činnost se ale do stavebních předpisů dostaly v 70. letech po revizí potřebných zákonů.
Nedávné zemětřesení ovšem ukázalo, že stavaři směrnice mnohdy ignorují. Hroutí se tak i budovy, které byly nedávno rekonstruovány, a to podle plánů konstrukčně zohledňujících častá zemětřesení.
"Tady, uprostřed seizmické zóny, nebylo provedeno nic," řekl agentuře AFP italský architekt Dario Nanni. "Rekonstruovat budovy v souladu s normami zohledňujícími riziko zemětřesení nestojí zas až tolik. Přesto je splňuje méně než 20 procent z nich."
Výsledkem je, že moderní budovy padají častěji než ty historické. Příkladem je škola v třítisícovém městečku Amatrice. Rozsáhlou rekonstrukcí prošla v roce 2012, a to z prostředků poskytnutých po ničivém zemětřesení v L'Aquile. Po středečních otřesech ze školy zbyla hromada suti, zatímco věž ze 13. století v tom samém městě stále stojí.
"Jsme schopni předejít úmrtím," citoval The Guardian Armanda Zambrana z národní rady stavebních inženýrů. "Problém je to skutečně udělat. Tyto tragédie se stále dějí, protože nemůžeme zasáhnout. Po každé takové tragédii vždy říkáme, že začneme jednat, ale pak uběhne několik týdnů a zase se nic neděje."
List se odvolává na poslední oficiální odhady z roku 2014, které hovoří o tom, že až 18 procent všech budov bylo postaveno bez stavebního povolení.
