* Klaus a Havel nabídli v Evropském parlamentu naprosto odlišné pohledy * Současný prezident odmítá prohlubování integrace, bývalý ji považuje za žádoucí * Havel pro větší pravomoce Evropského parlamentu, Klaus proti
Praha - Jako politici z jedné země, ale názorově jako bytosti ze dvou různých planet.
Tak se letos představili na půdě Evropského parlamentu v projevech současný a bývalý český prezident.
Václav Klaus předstoupil před poslance na plenárním zasedání 19. února. Václav Havel nyní ve středu zahajoval dvoudenní schůzi jako mimořádný host, pozvaný u příležitosti dvacátého výročí pádu komunismu ve střední a východní Evropě.
Přijetí obou Čechů bylo zcela odlišné. Klausovo vystoupení provázelo v únoru nesouhlasné bučení v sále a také odchody některých poslanců během projevu.
Nadšeně tleskala jen malá skupina euroskeptiků, včetně Vladimíra Železného a Jany Bobošíkové.
V červnu se parlament v evropských volbách proměnil, a tak Železný ani Bobošíková si dnes v Bruselu Havlův projev už nevyslechli.
Ale nejen proto se tentokrát mohutně tleskalo a aplaudovalo. A to několikrát. Evropa má raději Havlovy vize než Klausovu drtivou kritiku. Letošní rok to potvrdil.
Bývalý a současný prezident se v projevech před europoslanci názorově neprotnuli téměř v ničem. Středeční Havlovo vystoupení bylo do značné míry oponenturou Klausových stanovisek, ačkoliv jméno Klaus v projevu nezaznělo.
Havel řečí potvrdil, že se od Klause liší v pohledech na většinu témat důležitých pro Evropu a Česko. Na budoucnost evropské integrace, na vymezení pojmu evropanství, na potřebu pomáhat disidentům v autoritářských režimech, na situaci v Rusku, na ekonomický růst.
Základní rozpor panuje mezi oběma českými politiky už v tom, jak si ve svých projevech představovali roli Evropského parlamentu, na jehož půdě hovořili.
"Při neexistenci evropského demos - evropského lidu - není řešením tohoto defektu ani eventuální posilování role Evropského parlamentu. To by tento problém naopak zesilovalo a vedlo by to k ještě většímu pocitu odcizení občanů evropských zemí od unijních institucí," řekl v únoru Klaus.
"Tento parlament, v němž zasedáte, je volen přímo a počet mandátů jednotlivých států se snaží odpovídat jejich velikosti. Myslím, že ve srovnání s dneškem by měl mít Evropský parlament o něco silnější pravomoci jakožto jediné těleso zvolené přímo všemi Evropany," uvedl Havel.
Bývalý prezident se ve svém projevu zmínil o "sdílené suverenitě". Klaus právě tento pojem v říjnu napadl ve svém vyjádření ke stížnosti senátorů na Lisabonskou smlouvu k Ústavnímu soudu.
"Podstatou svrchovanosti je neomezený výkon moci. Její sdílení svrchovanost popírá," napsal současný prezident.
V rozporu s Klausem Havel v Brusel řekl, že doufá v další přenos pravomocí v EU na evropskou úroveň. To je přesně to, co jeho nástupce na Pražském hradě striktně odmítá
"Jsem přesvědčen, že suverenita evropská se bude v budoucnosti zvolna posilovat. Nevím, zda rychleji či pomaleji, nevím, jaké zákruty a okliky k tomu povedou, ale vím, že integrační proces musí pokračovat. Je to totiž v bytostném, ba přímo existenčním zájmu nejen Evropanů, ale všech," prohlásil Havel.
V únoru Klaus sdělil europoslancům názor zcela opačný.
"Obávám se, že pokusy integraci dále urychlovat a prohlubovat a rozhodování o podmínkách života občanů členských zemí ve stále větší míře posouvat na evropskou úroveň, mohou svými důsledky ohrozit všechno pozitivní, co bylo za poslední půlstoletí v Evropě dosaženo."
Z projevů politiků, které Evropa vnímá jako dvě hlavní postavy českého polistopadového vývoje, také jasně pronikly rozdílné představy o tom, jak podstatný je pro lidskou svobodu ekonomický růst.
Pro Klause jde o zásadní věc, Havel odmítá vše podřizovat ekonomice.
Klaus řekl v únoru: "To či ono institucionální uspořádání Evropské unie není cílem samo o sobě, ale že je prostředkem k dosažení cílů skutečných. Těmi není nic jiného než lidská svoboda a takové ekonomické uspořádání, které přináší prosperitu. Tím je tržní ekonomika."
A Havel v listopadu? "Evropská unie má šanci inspirovat zbytek světa ještě něčím daleko hlubším než jen svým modelem spolupráce národů (…) Mám tím na mysli odklon od kultu zisku za každou cenu a bez ohledu na jeho dlouhodobé a nezvratné následky, odklon od kultu kvantitativního růstu a růstu růstu, odklon od primitivního ideálu dohnání a předehnání Ameriky nebo Číny nebo kohokoli jiného."
Nepřímo na svého předchůdce Václav Havel útočil zejména ve dvou pasážích svého projevu. Vyslovil se pro přijetí krátké a srozumitelné Evropské ústavy, která by obsahovala Listinu základních práv.
Tu listinu, pro níž si na žádost Václave Klause česká vláda v Bruselu vymohla výjimku, takže v České republice nebude platit. Klaus tím podmiňoval svůj podpis Lisabonské smlouvy.
Poté ještě bývalý prezident kritizoval přílišné vymezování se proti Bruselu na národní úrovni. Není však pochyb o tom, na koho svými slovy mířil především
"Pozoroval jsem, že v naší zemi - a nejspíš i v mnoha dalších zemích - se často mluví o "nás" - v mém případě Češích - a o "nich", přičemž jimi jsou myšleni jacísi zlí cizáci v Bruselu. Ale což i my nejsme v Bruselu? Toto dělení na „nás" jako na někoho a priori hodného a na nějaké zlé "je" jako ty, kteří nám chtějí za každou cenu ublížit, prozrazuje jediné: pramalé pochopení samotného integračního principu," uvedl Havel.
Snad jen v jednom se český prezident a exprezident shodli. Oba vyjádřili přání, aby občané menších zemí nezískali pocit, že jejich hlasy v Evropské unii váží méně než těch z větších zemích.
Klaus: "Za svůj úspěch dosud vděčila Evropská unie mimo jiné i tomu, že názor a hlasy každé členské země měl při hlasování stejnou váhu a nemohl být oslyšen. Nedopusťme vznik situace, ve které by občané členských zemí žili s rezignovaným pocitem, že projekt Evropské unie není jejich projektem, že se vyvíjí jinak, než si přejí, a že jsou pouze nuceni se mu podřizovat."
Havel navrhl, aby kromě Evropského parlamentu vznikl ještě další orgán, kam by své zástupce nominovaly přímo parlamenty členských zemí. K tomu řekl: "Za prvé by se odstranil pocit vyskytující se v různých národních parlamentech, že jsou vyřazeny z evropského rozhodování. Za druhé by se dosáhlo toho, že by tu byl přeci jen jeden unijní orgán, který by zaručoval naprostou rovnost všech členských zemí."
Oba se také v Bruselu v zásadě shodli na tom, že členství v Evropské unii pro Českou republiku nemá alternativu. Ale zatímco podle Klause je třeba uvažovat o různých alternativách vývoje Evropské unie, Havel prohlásil, že "jsme na jedné lodi a ta loď má dobrý směr."
Vypadá to však, že Václav Klaus a Václav Havel v mnoha ohledech na jedné lodi patrně nikdy nepojedou.
