Brusel/Praha - Portugalsko patří mezi zeměmi Evropské unie k těm nejchudším a nejméně vlivným.
A přesto si bývalý premiér z Pyrenejského poloostrova podržel na dalších pět let funkci unijní jedničky. Poslanci Evropského parlamentu jej potvrdili ve funkci předsedy mocné Evropské komise. Aniž by José Manuel Barroso vůbec měl vážného protikandidáta.
Ne že by neměl kritiky. Ale v součtu vadil méně než kdokoli jiný.
Což je jeho význačný rys, který mu během posledních let přinesl přezdívku "Mister Nice". Pan roztomilý, který je bezesporu také Panem diplomatem.
Třiapadesátiletý Barroso si za poslední roky získal spojence napříč politickou mapou Evropy. Člověk, který se dnes považuje za pravicového liberála, má na své straně celkem 19 pravicových premiérů (či prezidentů) z celkových 27 členských zemí EU.
Dva nejvýznamnější - Němka Angela Merkelová a Francouz Nicolas Sarkozy - Portugalce otevřeně označují za "přítele". Ale Barroso to "umí" i na druhou stranu: podporují jej "rudí" premiéři Británie, Španělska i Portugalska.
Jak se to přihodilo?
Životopis, který si zveřejnil na svých stránkách, dává jen stručné vodítko.
José Manuel Durao Barroso se narodil 23. března 1956 v Lisabonu, kde vystudoval práva. Postgraduálně studoval ekonomii a politologii v Ženevě, Lucemburku, Florencii a Washingtonu.
Do politiky vstoupil již za univerzitních studií, kdy se jako mladý radikál účastnil karafiátové revoluce. Tehdy byl členem marxisticko-leninistického studentského spolku, který v Portugalsku v roce 1974 přispěl k pádu tamní fašistické diktatury.
"Byl jsem v mládí levičák, nikdy jsem nebyl tím, kdo nemyslí na člověka. Jsem reformista liberálního ražení," vysvětloval to později.
Příliš pravicový levičák
O 15 let později vynikl jako mistr diplomacie, když ve funkci tajemníka ministra zahraničí přispěl k podpisu mírové dohody v Angole.
Talent manažera a zdatného komunikátora uplatňoval od května 1999 i v čele Sociálnědemokratické strany (PSD) a od března 2002 v čele portugalské vlády - obou funkcí se vzdal v červenci 2004 kvůli nominaci na předsedu EK
V Bruselu musel nejdřív obhájit své plány před europoslanci. Překvapivě nejtvrdší k němu byli socialisté, druhá nejsilnější frakce v EP. Dali mu jasně najevo, že Barroso je pro ně příliš pravicový politik.
"Papírově je to smýšlením levicový politik, který ale podpořil republikánskou válku v Iráku a ve vlastní zemi zavedl nejpravicovější reformu ekonomiky, kterou Evropa zná," glosoval to tehdy Ben Crum z Centra pro studium evropské politiky v Bruselu.
Kam vítr, tam Barroso
To samé mu levice vyčítá dodneška: Barroso je podle nich jako korouhvička. Otáčí se podle toho, jak vane vítr.
"Pan Barroso reprezentuje politiku, proti níž jsme brojili v předvolební kampani," vysvětluje Martin Schulz, šéf socialistické frakce v Evropském parlamentu, jejíž součástí je i česká ČSSD.
"Je to skutečný oportunista," tvrdí ikona zelených, Daniel Cohn-Bendit. "Barroso dá vždycky za pravdu tomu, kdo s ním mluvil jako poslední. To znamená - pokud jste se s ním na něčem domluvili, nemůžete si být jistí, že dohodu dodrží," řekl v rozhovoru pro německý list Welt am Sonntag.
Že je Barroso "kam vítr, tam plášť", kritizují i jeho podřízení z Bruselu. Několikrát ustoupil například Německu. Třeba v otázce přísnějších norem pro luxusní automobily, které měly německé automobilky donutit ke snižování emisí.
Zablokoval i další, složitě vyjednané návrhy evropských nařízení, jež dříve schvaloval. "Barrosovy sklony měnit názor se jako červená nit táhnou celou jeho biografií," připomíná agentura AFP.
