Z nešetrného zacházení se svými zaměstnanci v asijských továrnách viní obří společnosti na výrobu sportovního oblečení zpráva mezinárodní humanitární organizace Oxfam.
Firma Nike platí 16 milionu dolarů ročně brazilskému národnímu fotbalovému týmu a její rival Adidas, přispívá 1,8 miliony dolarů ročně francouzské fotbalové hvězdě Zinedinu Zidanovi.
Dělníci, kteří vyrábějí boty a jiné oblečení, jež tito hráči nosí, dostávají plat 47 eurocentů (13 Kč) za hodinu. Za standardní pracovní den si tak mohou vydělat 3,76 eur (105 Kč). Aby si ženy vyrábějící toto značkové oblečení mohly koupit 1,5 kilogramu kuřecího masa, musí pracovat tři a půl hodiny.
Offside!
Výsledky studie, zveřejněné jen několik dnů před zahájením mistrovství světa ve fotbale, uvádí, že dělníci pracují pod tlakem a hrozbou násilných trestů, pokud se budou organizovat v odborových svazech a požadovat vyšší platy a zlepšení pracovních podmínek.
"Zpráva vysílá varovný signál všem sportovním značkám, které akceptují ve svých továrnách diskriminaci dělníků," řekla Kelly Dentová, autorka zprávy s názvem "Offside! Práva dělníků a produkce sportovního oblečení v Asii".
Většina indonéských dělníků, s nimiž firma Oxfam hovořila, vydělávají 800 000 rupií (asi 2000 Kč) měsíčně. Kvalitnější typy značkových bot pro fotbalisty stojí více než 200 dolarů (4300 Kč).
Nelidské podmínky
Zpráva zmiňuje indonéskou továrnu, která vyrábí boty těm nejlepším fotbalistům, a upozorňuje, že zde dostalo okamžitou výpověď 33 dělníků, jež na konci minulého roku vstoupili do jednodenní stávky.
Oxfam tvrdí, že během nezávislého vyšetřování v roce 2004 zjistili kontroloři, že zaměstnanci továrny Panarub (kde se vyrábí oblečení značky Adidas) - poblíž hlavního města Jakarty - zase museli během pracovní doby dýchat výpary z tavící se gumy a mnoho dělníků obsluhujících lepící stroj mělo jizvy nebo čerstvé popáleniny na rukou.
V továrně Daejoo (Adidas, Jansport, North Face nebo Eastpac) byli podle zprávy dělníci nuceni odpracovat velké množství přesčasů, mnohdy museli v práci zůstávat od 7 ráno do 23 hodin večer, aby splnili dodavatelské kvóty. Oxfam také upozorňuje, že v továrně byly špatné pracovní podmínky, nedostatek ochranných pomůcek, slabá ventilace, vysoký hluk a scházela pitná voda.
V další továrně na západě Jávy museli dělníci čelit hrubému zacházení ze strany svých manažerů. "V šicím oddělení jsou případy sexuálního obtěžování na denním pořádku. Nazývají nás zvířecími jmény jako prasata, opice nebo osli," tvrdí jedna z dělnic.
Subdodavatelé
Nejznámější sportovní značky si většinou najímají asijské dodavatele. Ti podle firem musí akceptovat podmínky lidského zacházení s dělníky, mnohdy je však realita úplně jiná.
Některé asijské firmy, které tuto výrobu zajišťují, jsou často větší než samotná značková firma. Například tchaj-wanská firma na výrobu sportovní obuvi Pou Chen zaměstnává přes 150 000 lidí, vyrábí šestinu všech sportovních bot na světě a má větší obrat i zisk než většina značkových firem.
Infobox
Životní náklady indonéské dělnice šijící boty Nike
Kolik hodin musí dělnice pracovat, aby zajistila základní potřeby pro sebe a svou rodinu (podle údajů organizace Oxfam)- 4,5 hodiny: nekvalitní rýže na měsíc
- 40 hodin: jednoduché ubytování
- 6 hodin: pitná voda
- 4 hodiny: 1,5 kg kuřete
- 3 hodiny: vajíčka na měsíc
- 3 hodiny: cukr, čaj a kondenzované mléko
- 18,5 hodin: zelenina na měsíc
Oxfam ovšem tvrdí, že značkové firmy jsou zodpovědné za respektování práv dělníků, kteří šijí zboží pod jejich značkou.
Zpráva o tom
"Zajímáme se o poměry těchto dělníků, protože to může být jeden z klíčových problémů při snižování chudoby ve světě," tvrdí zástupci Oxfamu. V roce 2003 pracovalo 1,39 miliard obyvatel planety, ale jejich příjem se stále pohyboval pod hranicí 2 dolary na den. Vzrůstající počet zde tvoří ženy, u kterých se očekává, že budou finančně přispívat na chod rodiny, ovšem také zvládat své klasické úlohy v domácnosti.
Indonéský prezident Susilo Bambang Yudhoyono chce uskutečnit revizi zákoníku práce, který by vytvořil přátelštější prostředí pro soukromé investory. Ty Indonésie potřebuje, aby se úplně zotavila z ekonomické krize, která zemi zasáhla v druhé polovině devadesátých let.
Po urgencích Oxfamu sportovní firmy většinou reagovaly pozitivně a do zmiňovaných továren vyslaly kontrolory. Kompletní zprávu organizace Oxfam i s detailními popisy továren a podmínek v nich, včetně individuálních informací o největších sportovních firmách NALEZNETE ZDE.
