Peking - Koncem osmdesátých let hrozilo Číně přelidnění, dnes se někdejší Říše středu potýká s opačným extrémem. Po třech desetiletích sociálního inženýrství, v jehož rámci Peking vnutil svému obyvatelstvu politiku jednoho dítěte, začíná nejlidnatější země světa pociťovat nedostatek pracovních sil.
Čínská populace totiž nezadržitelně stárne, ustavičně klesá podíl osob v produktivním věku a počet důchodců roste ještě vyšším tempem než jinde ve světě.
Ačkoliv čínští demografové dlouhé roky poukazují na nezbytnost změnit oficiální kurs, nejvyšší čínská místa k danému problému mlčí.
"Jakákoli změna v pozitivním směru by měla dalekosáhlé důsledky, a vláda proto musí pečlivě zvážit, zda učiní nějaké zásadní rozhodnutí," citoval deník Independent úředníka z vládního Výboru pro otázky populace a plánování rodiny, který si nepřál zveřejnit své jméno.
"Z okruhu nejvyšších vládních kruhů proto nepřicházejí žádné zprávy o tom, že by se něco chystalo."
Vedení čínské komunistické strany si je však dobře vědomo toho, že se situace stává neudržitelnou.
V polovině století bude v Číně žít 438 milionů osob starších 60 let, z toho sto milionů překročí osmdesátku. V roce 2032, kdy bude mít nejlidnatější země světa jeden a půl miliardy obyvatel, začne populační křivka klesat dolů.
Pilotní projekty
Na přelomou šedesátých a sedmdesátých let měla jedna Číňanka v průměru šest dětí. Dnes, po třiceti letech přísné kontroly porodnosti, připadají na dvě čínské ženy tři děti.
Experti na demografii proto očekávají, že Peking svou politiku změní, jen co budou známy výsledky sčítání lidu, které má začít 1. listopadu.
Hovoří se o pilotních projektech, na jejichž základě by úřady v pěti vybraných provinciích, Chej-lung-ťiangu, Ťi-linu, Liao-ningu, Če-ťiangu a Ťiang-su, povolily místním rodinám, aby měly více než jen jednoho potomka.
Výjimky byly až doposud udělovány zejména ve venkovských oblastech, jestliže se rodičům narodila holčička. Ve velkých městech bylo druhé dítě povolováno, pokud oba manželé měli doktorát, některý z nich byl tělesně postižen nebo se jednalo o rodiče mladší 18 let.
Další výjimky platily pro vdovce a vdovy či pro rozvedené osoby v případě, že jejich nový partner byl bezdětný.
Tvrdé sankce
Pokud někdo vládní výnos porušil, musel počítat s tvrdými sankcemi, včetně ztráty zaměstnání. Známy jsou případy, kdy byly Číňanky nuceny k interrupcím v osmém měsíci těhotenství, zatímco jejich manžely čekala vazební cela.
Politika jednoho dítěte se ale ukázala být příliš restriktivní a zasáhla Čínu nejcitelněji právě na pracovním trhu. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků v manuálních oborech je dnes pociťován zejména na jihu země.
Počínaje rokem 2025 přesáhne každoroční pokles počtu práceschopného obyvatelstva deset milionů osob. Počet mladých lidí mezi 20 a 24 lety se v příští dekádě sníží o čtvrtinu.
Politika jednoho dítěte, kdy se rodiči snažili mít především syny a v případě, že se jim měla narodit holčička, volili interrupci, vedla navíc k tomu, že na sto čínských dívek nyní připadá 120 chlapců.
Rozsáhlou publicitu, a to i v čínském oficiálním tisku, proto nedávno získal případ pekingského právníka Janga Č'-čua, který raději skončil na dlažbě, než aby svou ženu poslal na potrat.
Nízká porodnost, kdy na jednu ženu připadá v průměru 1,5 dítěte, ale sužuje také Evropu. Ta sice čínskou politiku jednoho dítěte odsuzuje, její vlády včetně ČR ale činí jen málo proto, aby se rodilo více dětí.
