Brusel - Strategie "příliš nedráždit českého prezidenta", aby mohl podepsat zásadní dokument o fungování EU, Evropské unii moc nevyšla. Václav Klaus naopak podráždil spíše ji - svým novým požadavkem připojit k Lisabonské smlouvě novou "poznámku".
Chce pro Česko trvalou výjimku z listiny základních svobod v Lisabonské smlouvě. Aby v budoucnosti neuplatňovaly v Česku majetkové nároky sudetští Němci a aby nedošlo k "prolomení" Benešových dekretů.
V Bruselu vnímají Klausův požadavek jako novou obstrukci, se kterou přichází za minutu dvanáct. Ale také jako snahu zachovat si tvář, aby mohl smlouvu nakonec popsat či případně delegovat svůj podpis na premiéra.
"Je to vlastně první náznak ze strany prezidenta Klause, že je připraven to podepsat, možná jde o určitou únikovou strategii z jeho předchozího postoje," řekl bruselský analytik Piotr Maciej Kaczynski.
Evropští politici zjevně nebyli na něco takového vůbec připraveni. Žádné varování nepřišlo ani od české diplomacie či premiéra Jana Fischera, který se šéfy Unie jednal na téma Lisabonské smlouvy ve středu.
"Česká vláda nám nenaznačila, že by něco takového mohlo přicházet v úvahu. Oslabuje to pozici Fischerovy vlády a zvyšuje nevypočitatelnost České republiky," řekl diplomatický zdroj blízký vedení Evropské komise.
Z prvních náznaků lze usuzovat, že pouhá politická a tedy právně nezávazná deklarace by nemusela být zcela vyloučena. Takovou podobu ostatně mají takzvané irské garance, schválené na červnovém summitu EU.
Ty si Irsko vymohlo, aby mohlo zopakovat referendum o Lisabonské smlouvě. Nejsou sice právně závazné, ale v budoucnu je možné je připojit například k přístupové smlouvě mezi Unií a Chorvatskem. Tím by se staly součástí evropského práva.
Unie naopak nejspíš nepřistoupí na to, aby Klausova poznámka byla přímo součástí smlouvy, protože by musela znovu projít ratifikací ve všech členských státech včetně irského referenda.
Klaus chce vydat podobnou cestu, kterou už urazila Británie a Polsko. Obě tyto země si vyjednaly výjimku z listiny základních práv, kterou Lisabonská smlouva činí právně závaznou. Tato výjimka znamená, že v chartě obsažená práva nemůže Evropský soudní dvůr vynucovat na britských či polských občanech.
U Londýna se to týká především sociálních práv občanů (zaměstnanosti) a u silně katolického Polska práva homosexuálů uzavírat sňatky.
Brusel nyní čeká, jak se k celé záležitosti postaví česká vláda a politické strany. Prezident bez mandátu vlády nemůže podle právních výkladů prosazovat svoji politiku vůči Evropské unii. Podle názorů jiných právníků prezident mezinárodní smlouvy "sjednává" a tudíž může s podobnými požadavky vyrukovat.
"Překvapuje nás, že s k tomu zatím nikdo ještě pořádně nevyjádřil. Český premiér měl jasně dát najevo, že vláda je tvůrcem zahraniční politiky, a nikoli prezident," poznamenal další z diplomatů v Bruselu, který si přál zůstat v anonymitě.
