Londýn - Čest českých maratónských běžců hájila na olympiádě v Londýně čtyřicetiletá učitelka Ivana Sekyrová.

Ačkoliv amatérka ze Sokolova doběhla v nedělním závodě sedmašedesátá, je vítězkou. Její příběh je totiž stěží uvěřitelný.

Trénovala po večerech, jelikož musela zvládnout školu i péči o malou dceru. Prý sama neví, jak to všechno stíhala. "Musíte chtít a udělat pro to všechno," svěřila se známému běžci Miloši Škorpilovi.

Od sázky do Londýna

Běžeckou kariéru začínala jako sprinterka, později se přeorientovala na čtvrtku a překážky.

Vytrvalostnímu běhu se začala věnovat až v roce 2006. První závod přitom absolvovala kvůli sázce - chtěla dokázat, že ho uběhne.

Na pražském půlmaratónu se jí ale běželo tak dobře, že se na více než dvacetikilometrovou vzdálenost začala soustředit.

Letos v dubnu přišel zlom. Navzdory vlastním pochybnostem se Ivana Sekyrová rozhodla, že v nizozemském Rotterdamu zkusí zaběhnout celý maratón.

K překvapení všech byla nejrychlejší z Češek. Trať dlouhou 42,195 km zvládla za 2:34:23, čímž - s více než dvouminutovou rezervou - splnila přísnější kvalifikační A limit (2.37:00).

Tím si vybojovala právo reprezentovat svou zemi na olympijských hrách, mezi nejlepšími běžci planety.

Běhání o přestávkách

Oproti ostatním běžkyním Sekyrová během přípravy na vrchol kariéry dál chodila do práce. Učila na plný úvazek a běhat chodila před školou i po vyučování. Krom toho se ještě zvládla starat o malou dceru.

"Trénovala jsem, jak se dalo. Když jsem třeba měla ve škole dvě hodiny volna, okamžitě jsem skočila do tenisek a šla běhat. Zpočátku se to dalo zvládnout, jak se ale dávky postupně zvyšovaly, bylo stále náročnější všechno skloubit."

To, že novopečená olympionička učí na plný úvazek, ale neznamená, že jí chybí soutěžní zkušenosti. Na kratších závodech už triumfovala mnohokrát. Například v letech 1992 a 1994 se stala mistryní republiky a v letech 2010 a 2011 vyhrála mistrovství ČR v běhu do vrchu.