Pula (od naší zpravodajky) - "Já jsem tu letos na dovolené po padesáté čtvrté," vypráví se smíchem Zdenka Šámalová. Sedí v kavárně jednoho z hotelových komplexů na chorvatské Istrii. Je už krátce před polednem, ale Šámalová teprve dopíjí šálek ranní kávy. Kolem jdoucí zaměstnanec hotelu na ni mává a zdraví ji jménem. Je očividné, že je tu dobře známá.
Pětašedesátiletá Češka jezdí na Jadran už desítky let. "Před revolucí jsme cestovali do Jugoslávie, jak jen to šlo. Pak s cestovkou, to jsme projeli celé západní pobřeží Splitu. V roce 1991, když se nám narodilo třetí dítě, jsme jeli poprvé sem, protože je to nejkratší cesta. A od té doby jsme tu každý rok, většinou dvakrát," popisuje.
O svých každoročních cestách si vede záznamy do malého zápisníku s koženými deskami. "(Píšu si), co jsem brala s sebou, kudy jsme jeli," říká a listuje hustě popsanými stránkami. Pamatuje si přesně i to, jak se proměňovalo jejich dovolenkové stravování. Vždy totiž bydleli v apartmánu s kuchyňkou.
"Dřív jsem zavařovala jídlo s sebou. Za posledních pět deset let tu ale vyrostlo hodně marketů, ve kterých je výběr větší než doma, v sýrech, uzeninách, zelenině… Rozdíly v ceně nejsou zas tak velké. Takže už nevozím nic," dodává. Pochvaluje si také kvalitu silnic, která cestu na jih oproti minulým rokům zrychluje a zpříjemňuje.
Paštiky a řízky naložené na cestu k moři vystřídaly čerstvé ryby a mořské plody, které v chladicí tašce naopak putují do Česka. "Děti si sem občas vozí gril. Ráno nakoupí na trhu a pak si to připravují k večeři," dodává Šámalová. Stejně jako dříve i nyní ale s příbuznými aspoň jednou denně navštíví místní restauraci.
I těch na pobřeží za poslední roky přibylo, včetně luxusních. Pro ilustraci: zatímco v Česku jsou nyní dva podniky oceněné prestižní hvězdou gastronomického průvodce Michelin, Chorvatsko jich má sedm, a to většinu na Jaderském pobřeží.
Loajální Češi
Do země nyní jezdí víc Němců i Slovinců, průměrná česká útrata zaostává za tou německou nebo britskou - stejně jako příjmy. Jak ale říká Gordana Tripkovićová, majitelka cestovní agentury, i Češi si v posledních letech na dovolené dopřávají stále častěji luxusnější ubytování a lokality.
"Třeba Američané tu nechají ještě víc peněz než Němci. Znamená to ale, že se máme zaměřit jen na ně? To není rozhodující, Čechy máme rádi, protože jsou loajální," říká Tripkovićová. Řada z jejích klientů se prý na místa v Chorvatsku vrací pravidelně. Země zůstává na čelných příčkách žebříčku nejčastěji navštěvovaných turistických destinací Čechů.
Čech v Chorvatsku
Průměrně je mu 39 let, má středoškolské nebo nižší vzdělání. Do Chorvatska jede za odpočinkem (67 procent dotázaných) a užívat si jídla a pití (29 procent). Spíš ho zajímají přírodní (27 procent návštěvníků) než kulturní (9 procent) pamětihodnosti. Autobusem se k moři dopravuje dokonce častěji než místní z vnitrozemí - tuto možnost volí necelá desetina Čechů. Stejný podíl se rád věnuje potápění.
Podle statistik záhřebského Institutu pro turismus Češi na dovolené utratí za den průměrně přes 70 eur (v přepočtu asi 1800 korun). Částka zahrnuje cenu ubytování, ale nejsou v ní započteny náklady na cestu do Chorvatska a zpátky.
Je to v přepočtu zhruba jen o 130 korun méně, než jsou ochotni platit Němci. Slováci i Poláci v žebříčku zaostávají, naopak vedou Američané (s denní útratou v přepočtu až čtyři tisíce korun), Britové a Rusové.
Pozn.: Čísla jsou za rok 2017, novější statistiky ještě nejsou zpracované.
To zdůrazňuje také Tonči Lalić z turistické kanceláře města Makarská, oblasti tradičně vyhledávané právě Čechy. "Vy jste naši nejvěrnější hosti. Byli jste první turisté po druhé světové válce, dokonce jste tady na Makarské postavili první hotely. Po válce v 90. letech jste to byli zase vy, kdo přijel jako první. A teď po koronaviru - Češi zase přijeli," vysvětluje.
Z analýzy, kterou si nechalo vypracovat Chorvatské turistické sdružení, vyplývá, že Čechy do Chorvatska přitahuje zejména čisté moře, krátká doba cestování do cílové destinace, jazyková i kulturní blízkost a gastronomické zážitky.
Lalić nyní Čechy běžně potkává v restauracích a kavárnách i na Makarské, která patří spíše k levnějším destinacím. "Jestli ale šetří, tak to chápu. Tady je dráž než u vás, a když jedu na dovolenou třeba do Francie, taky nechodím tolik jíst ven," podotýká.
Podle analýzy chorvatské asociace jsou čeští hosté, zvyklí na ubytování v hotelích, v Chorvatsku nespokojení kvůli vyšším cenám ve srovnání s Řeckem, Egyptem nebo Bulharskem. "Čechům chybí tříhvězdičkové hotely, parkovací místa v letoviscích i atrakce pro děti, jako jsou například akvaparky," hodnotí analytici.
Podle Laliće si naopak Češi zvykli v Chorvatsku chodit na pivo, stejně jako doma. "Hodně často je potkávám někde nad sklenicí. Kupodivu si chválí i to chorvatské, které nám nechutná," popisuje mírně nevěřícně.
Náš Jadran je i váš Jadran
Že se vnímání českých turistů na Jadranu proměnilo, ukazují také zprávy z chorvatských médií. "Z hostů s paštikou na pláži se stali zachránci sezony, ale také megainvestoři," popisuje například server Dnevnik cestu prvního vlaku společnosti RegioJet z Prahy do istrijské Rijeky. Právě v tomto asi 130tisícovém městě česká developerská skupina JTH teplického podnikatele Jaroslava Třešňáka nyní staví luxusní hotel za asi 80 milionů eur (v přepočtu 2,1 miliardy korun). Sídlit v něm bude jedna z poboček řetězce Hilton.
Obnovou nedávno prošel také komplex, ve kterém se už roky ubytovává Zdenka Šámalová, posledních bezmála 20 let v tom samém pokoji. "Je to pro nás druhý domov. Přijedu znovu," uzavírá opálená žena. A podobně emotivně ukončuje rozhovor také Tonči Lalić z Makarské. "Podle mě by se tady českým turistům mohl postavit památník. Náš Jadran je i váš Jadran," ujišťuje.
