Brusel - Znamená řecká krize počátek konce solidarity bohatých zemí EU s těmi chudými? Rozpadá se evropská jednota a otřásá se Evropská unie ve svých základech? A kdo za řeckou krizi a potažmo krizi eurozóny vlastně může? Štědrý sociální stát, nekontrolovaný nárůst státních výdajů nebo spekulanti na finančních trzích číhající na sebemenší projev ekonomické nestability?
Podle všeho tak trochu každý svým dílem.
"Identifikace chyby je naprosto jednoduchá - příliš vysoké rozpočtové deficity a veřejné dluhy a rozšíření eurozóny na země, které na to nebyly dostatečně připraveny,"odpověděl Aktuálně.cz na otázku, která teď zaměstnává řadu vlád EU, hlavní ekonom společnosti Patria Finance David Marek.
Spekulativní nákupy státních dluhopisů vydávaných jako na běžícím pásu s cílem zacpat díry v deficitních rozpočtech, stejně jako cílený útok hedge fondů na euro ale sehrály také svou roli.
"Spekulanti právě nyní útočí na směnný kurs eura," konstatoval ve středu lakonicky v rozpočtovém výboru Bundestagu předseda Spolkového úřadu pro finanční dohled Jochen Sanio.
Vydělat se dá na všem
Deník Wall Street Journal před nedávnem upozornil na skutečnost, že představitelé zajišťovacích fondů SAC Capital Investors, Soros Fund Mangement, Greenlight Capital a Brigade Capital se již počátkem února na společné večeři konané na dobře utajeném místě dohodli, že se v příštích týdnech zaměří právě na padající kurs eura.
Obchodovalo se ale se vším, na čem se dalo vydělat. Bez ohledu na to, jaké to bude mít důsledky.
Celková suma řeckých swapů úvěrového selhání CDS, finančních derivátů sloužících k přenosu úvěrového rizika, se v porovnání s květnem loňského roku zdvojnásobila na současných 78 miliard eur.
"Investoři na finančních trzích se vrhnou jen takovou oběť, u které cítí šanci na úspěch," vysvětluje Marek. "Proto si vybrali Řecko, proto oslabilo euro, a nikoli například švédská koruna."
Hedge fondy celkový trend na trzích neurčují, jen jej zesilují. Chovají se zcela racionálně. Když cítí, že kurs evropské měny půjde dolů, prodají akcie i eura, které drží.
"Finanční trhy mohou zvýraznit problém té či oné země, zpravidla k tomu ovšem potřebují příčinu, a ta byla v případě Řecka víc než dostatečná. CDS nejsou příčinou obrovského dluhu řeckého státu," zdůrazňuje Marek.
Selhaly kontrolní mechanismy
Státní dluh Řecka, podobně jako kupříkladu Itálie či Belgie, rostl do astronomických výšek dlouhou řadu let. Jak to, že se ale do potíží dostali Řekové a ne kupříkladu Italové nebo Belgičané?
A jak to, že nejnižší dluhy v EU mají kromě postkomunistických států (až na Maďarsko) skandinávské země známé právě přebujelým systémem sociálních dávek a vysokými daněmi? Jak to, že se jich krize žádným výrazným způsobem nedotkla, ať již jsou členy eurozóny, jako Finsko, či stojí mimo ni jako Švédsko a Dánsko?
"Evropské vlády pojaly euro jako politický projekt a ignorovaly přitom ekonomické nezbytnosti," vysvětluje v internetovém deníku Spiegel online analytik finančních trhů Armin Mahler. Kontrolní mechanismy zajišťující náležitou úroveň deficitu státního rozpočtu a a státního dluhu vytvořené EU selhaly.
Evropská komise málo tlačila na Řecko (ale i další státy), aby krotily narůstající státní dluh a škrtaly ve státních výdajích. To, že tyto výdaje nemusí být stlačeny na minimum a dluh přesto nenaroste do astronomických výšek dokazují výše uvedené tři skandinávské země.
Stojí za zmínku, že v žebříčku konkurenceschopnosti zveřejněném před několika dny Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj figurovaly na prvních třech místech.
Konec eurosolidarity?
Na pomoc Řecku schválenou minulý týden tlačily v prvé řadě velké a bohaté evropské země jako Německo, Francie a Itálie, protože se obávaly dalšího pádu eura.
Postkomunistické státy, které jsou hlavními příjemci peněz z Bruselu, se naopak vesměs zdráhaly přispět Athénám jakoukoli částkou.
ČR se na sanaci řeckých financí bude nakonec podílet v rámci půjčky Mezinárodního měnového fondu jednou miliardou eur.
Ze zemí stojících mimo eurozónu pomohly Řecku ještě Polsko a Švédsko. Ne však Velká Británie, která sama čelí nárůstu státního dluhu a obává se o stabilitu libry.
Vysloužila si za to kritiku ze strany Berlína i Paříže.
"Pokud nechcete projevit solidaritu s eurozónou, počkejte a uvidíte, co se stane mimo ni," ozval se na adresu Londýna předseda francouzského Úřadu pro dozor nad finančními trhy Jean-Pierre Jouyet.
"Britové budou vzhledem k politickým těžkostem, které mají, zcela jistě terčem dalšího útoku (spekulantů)," upozornil.
To zda řecká krize zarazila poslední hřebíček do rakve evropské solidarity bohatých zemí s těmi chudšími ukáže až budoucnost. Další pomoc z Bruselu Řekové už zřejmě očekávat nemohou. Budou si muset v prvé řadě pomoci sami.
Světová hospodářská krize, která se do Evropy rozšířila z USA, zamávala totiž unijní ekonomikou více, než se čekalo.
Zatímco Spojené státy loni ještě vykázaly hospodářský pokles ve výši 2,4 procenta hrubého domácího produktu, letos by již měly zaznamenat růst na úrovni tří procent. Eurozónu v roce 2009 drtila čtyřprocentní recese, letošní růst má být jen jednoprocentní.
Blogy na Aktuálně.cz:
| Petr Robejšek: Anatomie evropských omylů |
Štěpán Pírko: Krize nekončí. Hrozí vysoká inflace | ||
| Vladimír Pikora: Euro na odstřel |
Tomáš Sedláček: Euro aneb A přece se točí... |
