Umberto Quintino Diaco odešel v 17 letech z rodné Kalábrie do Mnichova. Čím si v Německu vydělával na živobytí, není zcela jasné. V době smrti měl každopádně na kontě nastřádáno přes 100 tisíc eur a dalších 19 tisíc eur (493 tisíc korun) měl v akciích a cenných papírech. Z Mnichova mu navíc chodila měsíční penze ve výši 750 eur (necelých 19 500 korun).

Ukázalo se také, že v Kalábrii vlastnil dům a dvě dodávky, za něž řádně platil pojištění.

Když byl nalezen mrtev na svém podomácku vyrobeném lůžku z prostěradel a kartonu na nádraží Porta Garibaldi v Miláně, měl u sebe v hotovosti 1235 eur (32 tisíc korun).

Po odchodu z domova žil Diaco "jako duch" a kontakt s rodinou odmítal. "Pochopila jsem, že si sám vybral takový život, ale nikdy jsme ho nepřestali hledat," řekla listu jeho sestra. V evidenci pohřešovaných byl 55 let.

Deník píše, že majetek zemřelého byl objeven ve schránce katolické charity Caritas, jež byla údajně jedinou organizací, které důvěřoval. Dobrovolníci z charity se mu pokoušeli pomoci, podle nich ale trpěl těžkou psychickou poruchou.

"Nikdy nežádal peníze a ani si nevzal jídlo. Několikrát za ním přišla sociálka, ale pokaždé jakoukoliv pomoc odmítl. Jeho smrti je nám líto," uvedla organizace Caritas.