Vyvážení těchto dvou požadavků je klíčovým úkolem pro amerického prezidenta Joea Bidena. Jeho administrativa se snaží zabránit únikům informací a zároveň chránit bezpečnost USA. Navíc potřebuje uklidnit spojence obávající se vyzrazení a zajistit, aby se Spojenými státy nadále sdíleli své zpravodajské poznatky.
Rozpor mezi potřebou citlivé informace zároveň tajit i sdílet vyplul znovu na povrch poté, co FBI ve čtvrtek zatkla 21letého Jacka Teixeiru, zaměstnance letecké složky národní gardy, v souvislosti s únikem desítek přísně tajných amerických dokumentů na internet. Tyto dokumenty údajně odhalují citlivé podrobnosti od vojenských slabin Ukrajiny až po informace o amerických spojencích.
Agentura Reuters prošla více než 50 dokumentů, ale jejich pravost nezávisle neověřila.
Bývalí oficiální činitelé uvedli, že toto narušení bezpečnosti pravděpodobně vyvolá zásadní příklon k omezení toku informací. To by ovšem mohlo bezpečnostním činitelům ztížit "propojování souvislostí" a tedy odvrácení podobného nebezpečí, jako byly útoky na New York a Washington v roce 2001.
"Představa, že 21letý příslušník letectva má přístup k tomuhle všemu (k uniklým materiálům), ukazuje, že v době po 11. září, kdy jsme kladli důraz na sdílení informací, abychom si je mohli spojit, jsme informace sdíleli až příliš," řekl Michael Allen, někdejší vysoký představitel Národní bezpečnostní rady a bývalý člen Kongresu.
"(Americká vláda) bude v tomto případě reagovat přehnaně. Výrazně omezí distribuci podobných dokumentů a lidé, kteří je skutečně potřebují, k nim nebudou mít přístup," poznamenal s tím, že by při řešení volil spíš jemnou práci skalpelem než plošné amputace.
Tisíce lidí s přístupem k citlivým dokumentům
Ministerstvo spravedlnosti USA zatím neuvedlo, jakým obviněním bude Teixeira čelit, s největší pravděpodobností půjde o obvinění z trestného činu úmyslného zadržování a předávání informací o národní obraně.
Bílý dům ani ministerstvo obrany na žádost agentury Reuters o komentář bezprostředně nereagovaly. Pentagon ve čtvrtek uvedl, že posuzuje a aktualizuje seznamy šíření utajovaných dokumentů.
Po útocích ozbrojenců z al-Káidy v roce 2001 usnadnily USA sdílení zpravodajských informací mezi vládními agenturami. Vyslovila se pro to zpráva vyšetřovací komise k 11. září, která zároveň vyčetla americkým bezpečnostním službám, že si nechávají informace pro sebe, místo aby je sdílely. To ovšem znamenalo, že utajované informace mohlo od té doby vidět mnohem více lidí.
Některé z dokumentů, které Teixeira údajně zveřejnil na internetu, byly pravděpodobně dostupné tisícům osob s bezpečnostními prověrkami jak ve Spojených státech, tak u spojeneckých vlád, přestože byly vysoce citlivé, uvedl jeden z amerických činitelů.
"Jednou z věcí, u nichž jsme se poučili z 11. září, je, že opravdu potřebujeme sdílet informace," řekl Michael Atkinson, bývalý generální inspektor zpravodajské služby USA. "Úniky informací mohou bohužel tento typ užitečného sdílení informací poškodit," dodal.
Lídr chatovací skupiny
Vláda přistoupila ke zpřísnění přístupu k informacím v roce 2013 poté, co se na internetové stránce Wikileaks objevilo téměř 750 tisíc utajovaných i neutajovaných amerických diplomatických a vojenských dokumentů. Za jejich zveřejněním stála Chelsea Manningová, v době úniku analytik americké armádní rozvědky Bradley Manning. Případ zůstává největším známým únikem citlivých materiálů americké vlády.
V reakci na to vláda Baracka Obamy zavedla Program vnitřních hrozeb, který žádal, aby americké agentury zlepšily ochranná opatření proti neoprávněnému vyzrazení informací, včetně rutinního monitorování a auditu utajovaných počítačových sítí.
Ačkoli tyto změny mohly zajistit dodatečnou míru ochrany, analytici tvrdí, že vládní bezpečnostní programy jsou navržené tak, aby zabránily únikům informací ze strany osob motivovaných ideologií nebo touhou po finanční odměně. Nepodchytávají ale jiné motivy - například zveřejňování utajovaných informací osobami, které jen chtějí udělat dojem na ostatní.
Jacka Teixeiru poprvé identifikoval deník The New York Times, který ho popsal jako vůdce uzavřené internetové chatovací skupiny, kde sdílel tajné dokumenty s asi 20 až 30 převážně mladšími lidmi; ti se bavili převážně o videohrách, své lásce ke zbraním a občas sdíleli rasistické memy.
Podle Stevena Aftergooda, odborníka na vládní tajemství USA z Federace amerických vědců, hledal Program vnitřních hrozeb dalšího Bradleyho Manninga.
"Ale tenhle poslední únik nemá na svědomí Bradley Manning. Jde o nový druh fenoménu, kdy se odhalený předvádí před svými přáteli. Nebo jde o vzdor vůči bezpečnostním protokolům, který nemá jiný identifikovatelný účel než si užít svou chvilku slávy," dodal odborník.
