Jeho hvězdná kariéra začala na počátku 90. let, kdy byl jako poslanec parlamentu označován za hlavního bojovníka s mafií a korupcí.
Do povědomí lidí se dostal během prezidentské kampaně v roce 1994. Ač jej už tehdy jeho odpůrci považovali za nebezpečného populistu, dokázal si lidi získat na svou stranu svým charismatem.
Prezident na doživotí?
Hned po nástupu k moci si tento kolchozník uvědomil, jakou moc vlastně ve svých rukou třímá. Podmanil si všechna média v zemi a rozhoduje sám, pomocí prezidentských výnosů, dekretů a nařízení.
Když se jeho prezidentská dráha měla po dvou funkčních obdobích chýlit ke konci, otázal se běloruského lidu, zda-li si přeje, aby prezidentoval také další období. Lid v referendu rozhodl, že ano, a tak se tento jednapadesátiletý politruk uchází o prezidentský post v nedělních volbách i potřetí.
Problém ovšem je, že mnoho západních států a nevládních organizací označilo ono referendum, stejně tak jako předcházející prezidentské volby, za silně zmanipulované.
"Ošklivý" Západ
Západ si vůbec na Lukašenka "zasedl". Tvrdí o něm, že je to poslední evropský diktátor, Spojené státy mu zakázaly pobyt na svém území, Evropská unie hrozí Bělorusku sankcemi a všichni dohromady jej obviňují z umlčování nezávislých médií a pronásledování opozice.
Lukašenko si s tím však hlavu neláme. I když na jednu stranu tvrdí, že vzhledem ke své vysoké popularitě nemá nic z toho zapotřebí, na straně druhé říká: "Autoritativní styl vlády je pro mě charakteristický, vždy jsem to přiznával. Musíte zemi kontrolovat, nesmíte však ničit lidské životy."
Pro část obyvatel je charismatický vůdce s knírem stále "velkým otcem národa". Příznivce má hlavně na vesnici. Máme se dobře, tvrdí vesničané. Lukašenko využívá každé příležitosti k tomu, aby lidem dokázal, že v Bělorusku se žije lépe než kdekoliv jinde. Tvrdí také, že zemi "zachránil" před chaosem a konflikty.
Na pomoc KGB
Pan prezident se drží třech hlavních cílů: sbližování s Ruskem, státem řízená ekonomika a boj proti zločinnosti a korupci. Aby všechny cíle mohl splnit, potřeboval si o pár let prodloužit funkční období.
Změnil ústavu, tím si funkční období prodloužil o dva roky. Rozpustil parlament, který se mu postavil do cesty. Vyhlásil referendum, které mu dovolilo kandidovat i potřetí.
Lukašenkův boj s kriminalitou pociťuje převážně opozice. Účinným nástrojem je mu při tom zpravodajská služba KGB, nesoucí svůj název stejný, jako za sovětských dob.
Členové opozice i nezávislí novináři jsou často zastrašováni, vězněni a někteří dokonce beze stopy zmizí. Další variantou trestu jsou nucené práce, a fyzické útoky proti "nepohodlným" osobám nejsou žádnou výjimkou.
Izolovaný komunistický skanzen
Lukašenko vybudoval z Běloruska podle komentátorů opravdový komunistický skanzen se všemi jeho hlavními atributy, mezi které patří regulované ceny na potraviny, mezinárodní izolace nebo kult osobnosti.
To že se s ním nikdo z Evropské unie nebaví si prezident kompenzuje "kamarádstvím" s některými vládci z Afriky i Ameriky. "Podobný pohled na problémy" má s libyjským vůdcem Muammarem Kaddáfím, smlouvu o přátelství před lety podepsal v Havaně s kubánským vůdcem Fidelem Castrem.
S Českem jsou však vztahy na bodu mrazu, což se projevuje různými diplomatickými přestřelkami. V roce 2002 nedostal české vízum a nemohl se zúčastnit pražského summitu NATO.
