Myšlenku, tehdy jen ve své fantazii, už před půl stoletím rozvinul špičkový anglický spisovatel sci-fi Arthur C. Clarke. V jedné své povídce vylíčil společnost budoucnosti, která si vyrábí umělé maso. Připomenutí, že lidé dříve chovali hospodářská zvířata a pak je kvůli masu zabíjeli, se v Clarkově povídce stává nechutným překvapením i pro otrlé politiky.
Umělé maso sice stále nemáme, ale vědci soudí, že jsou blízko době, kdy je budou schopni vytvářet a prodávat ve velkém.
Buňky ano, tkáně ne
Britský časopis The Economist představil dosavadní výsledky badatelů, kteří na hledání umělého masa pracují.
V současné době vědci bez větších potíží umějí "pěstovat" svalové buňky v živném roztoku, kde dobře rostou. Potíže přicházejí, když je výzkumníci chtějí přimět, aby se zformovaly do tkání, tedy do struktury, která je už blízká opravdovému masu.
Americká firma Tissue Genesis to zkouší tak, že natahuje buňky jakýmisi mechanickými kotvičkami. Jak pro Economist vysvětlil vedoucí výzkumný pracovník Paul Kosnik, chtěli by tím buňky povzbudit, aby tvořily svazečky obklopené pojivovou tkání. To už by mělo vypadat jako normální maso.
Výzkumníci na Severokarolínské univerzitě v USA zase vycházejí z toho, že tkáně jsou součástí celého živého organismu a potřebují stimuly ze svého okolí. Když ztratí kontakt se sousedními tkáněmi, degenerují.
Univerzitní tým, který vede Robert Dennis, tedy zkoumá interakce tkání. Vědci už oznámili, že se jim podařilo napodobit významné interakce mezi svaly a šlachami, a mezi svaly a nervy.
Aspoň do salámu
V newyorské vysoké škole Touro College zase badatelé odebírají živé tkáně z ryb a pak je nechávají růst v živném roztoku. Výhodou je, že taková tkáň má funkční systém krevních cév vhodných pro vyživování. Jak Economistu prozradil vedoucí týmu Morris Benjamin, zatím se jim podařilo nechat vyrůst tkáňovou kulturu silnou něco víc než milimetr. Tento limit však zatím nepřekročili.
Badatelé na nizozemské univerzitě v Utrechtu se uvážlivě drží při zemi. Nepomýšlejí zatím na šťavnaté steaky, ale z prasečích kmenových buněk se snaží získat něco, co vypadá jako mleté maso. Hmota by se měla dát použít v salámech a hamburgerech.
Jak vedoucí utrechtského týmu Henk Haagsman prozradil, jejich výzkum finančně podporuje společnost Stegeman, která vyrábí salámy.
Řízek z pandy až v příštím desetiletí
Výhodou masa z kultivačních nádrží je, že by je mohli jíst i mnozí vegetariáni, kteří si oškliví porážku zvířat na jatkách. Výroba v uzavřených halách navíc umožní vyhnout se bakteriálnímu znečištění, k němuž může v běžném provozu na jatkách dojít. A ještě by se dalo do uměle vytvářeného masa dodat různé zdraví prospěšné látky. Například nenasycené mastné kyseliny, označované jako omega-3, obsažené například v rybím tuku nebo lněném semínku. Ty chrání srdce a cévy před onemocněními, snižují krevní tlak, působí proti zánětům kloubů i kožním onemocněním.
Gurmeti by zase mohli ocenit, že takto by se dalo zcela legálně připravit i maso z ohrožených živočichů, kteří jsou už v přírodě chráněni. Prostě by se vypěstovalo pouze z buněk.
Kdy takové maso může být v obchodech? Citovaní vědci obvykle říkali "brzy". Což ovšem u biologického výzkumu prováděného teprve v laboratoři znamená dobu pěti či spíše deseti let. Souhlas by také musely dát zdravotnické a potravinářské úřady, což u nových postupů trvá dalších několik let. Takže navzdory současnému optimismu vědců se řízku dejme tomu z buněk pandy velké stěží dočkáme dříve než na konci příštího desetiletí. Pokud tedy o něj budeme stát.
Mimochodem, zmiňovaná povídka Arthura C. Clarka končí šokujícím zjištěním, že jedna potravinářská firma nadchla chuťové buňky nic netušících zákazníků tím, že pro ně připravila umělé lidské maso. Současní badatelé o ničem takovém neuvažují.
