Praha - V Tichém oceáně existuje nejlepší varovný systém před vlnami tsunami. Přesto nyní nedokázal zabránit všem obětem na souostroví Samoa (česky též Plavecké ostrovy). Zdroj ničivých vln byl totiž v přílišné blízkosti.
Tsunami vznikla po zemětřesení s epicentrem asi 200 kilometrů od Samoy. Takové vlny se šíří rychlostí kolem sedmi set, někdy až tisíce kilometrů za hodinu. Na varování a útěk byl tedy na ostrovech čas opravdu pouze v řádech minut.
I tak, jak uvádí úřad Červeného kříže v samojském městě Apii, však stačilo varování vysílané rozhlasem a šířené pomocí automatických zpráv SMS varovat obyvatele, z nichž většina stačila včas utéct na vyvýšená místa a zachránit se. Počet obětí na životech však stejně dosahuje podle posledních zpráv asi čísla sto, další stovky lidí jsou zraněny.
V Pacifiku nejvíc ničivých vln
Slovo tsunami (někdy do češtiny přepisované jako cunami) v japonštině znamená "přístavní vlny". Vytvářejí se poté, co pod hladinou moře nastane zemětřesení, vybuchne sopka nebo se do moře náhle sesune velké množství půdy. Vznikají také po dopadu asteroidu do moře, ale to se podle propočtů stává asi tak jednou za deset milionů let.
Zhruba čtyři pětiny všech světových tsunami vznikají v Tichém oceáně. Tam není žádnou zvláštností, když zemětřesení u Aljašky, Jižní Ameriky či Japonska vytvoří vlnu, která se přežene napříč oceánem a zalije pobřeží Havaje.
Z toho důvodu tu také existuje nejpropracovanější varovný systém. Financují jej Spojené státy a Japonsko, tedy země, které leží v ohrožené oblasti.
Propracované sledování
Tvoří jej seismické stanice, jež podle chvění půdy zaznamenají vznik zemětřesení. Jenomže z toho se ještě nepozná, jestli vznikly tsunami. Ty se totiž vytvářejí, když se půda pod mořem pohne ve svislém směru. Při vodorovném pohybu ničivá vlna nevzniká. Jakým směrem se mořské dno pohnulo, se dá zjistit z výpočtů až za několik hodin. A to už může být pozdě.
Proto pacifický varovný systém doplňují čidla na mořském dně, která měří změny v tlaku vody a výšce vodní hladiny. Takže poznají, jestli nad nimi vlna tsunami přechází. Zjištěné údaje předávají bójkám na hladině a ty je prostřednictvím družic posílají do řídicích středisek. Tam pak během dvou minut poznají, jestli se k pobřeží blíží ničivá vlna, a mohou vyhlásit poplach.
Pokud však katastrofické vlny vznikly v přílišné blízkosti, mají i tak obyvatelé ohroženého pobřeží jen málo času na záchranu.
I ve Středomoří bývají tsunami
Podobný systém vzniká i v Indickém oceáně, ovšem až po velkém zemětřesení u indonéského ostrova Sumatra koncem roku 2004, kdy tsunami zastihlo lidi na pobřeží zcela nepřipravené a zabilo 230 000 lidí, nejvíce v Indonésii, na Srí Lance, v Indii a v Thajsku.
Tsunami však vznikají i ve Středozemním moři. To je totiž místem častých zemětřesení. Naštěstí však ve Středomoří bývají zemětřesení nižší intenzity a moře není tak hluboké jako světové oceány. Díky tomu je množství rozhýbané vody menší a následné vlny nižší.
V tamní oblasti zatím funguje jediný lokální varovný systém před tsunami, a to na italském sopečném ostrově Stromboli.
"Pracujeme však na vytvoření varovného systému mnohem rozsáhlejšího, pro celou oblast," řekl loni zpravodaji Aktuálně.cz profesor neapolské univerzity Paolo Gasparini, jenž je jedním z koordinátorů tohoto projektu nazvaného TRANSFER a financovaného ze zdrojů Evropské unie.
"Středomoří je malé, tsunami obvykle dosáhne pobřeží za čtyřicet až padesát minut, nebo ještě dříve. Přitom právě na pobřeží leží velká města, významné přístavy a průmyslové podniky, to vše blízko vodní hladiny. A samozřejmě sem také v létě jezdí miliony turistů," připomněl profesor Gasparini.
