Praha - "Prase je hodně podobné člověku," říká Luděk Červenka s plnou jistotou, ale nemyslí to nijak urážlivě.
Profesor Červenka je vedoucím lékařem, který zodpovídá za experimenty v Institutu experimentální medicíny (IKEM) v Praze. Teď otvírá dveře v boční části laboratoří. Nezaměnitelný pronikavě čpící pach za nimi nesvědčí o tom, že jsme v nemocnici.
Za dveřmi v oddělených ohrádkách chrochtají čuníci. O kus dál však už jsou sterilní operační sály. V nich lékaři využívají poznatku o anatomické podobnosti prasete a člověka při nácviku transplantací orgánů, chirurgických operací břicha, operací srdce.
Jen pro nácvik náhrady srdečních chlopní využívají chirurgové ovce, jejichž srdce se hodí lépe.
Osmdesát milionů z Evropské unie
Jsme v pavilonu o velikosti 1 400 čtverečních metrů. "V našem areálu jsme jej postavili v roce 2008 za 150 milionů korun získaných od ministerstva zdravotnictví," konstatuje ředitel IKEM Jan Malý.
Výzkumníci tu už pracují a těší se na další podstatné zlepšení: V minulých dnech institut podepsal smlouvu o tom, že dalších 80 milionů korun dostane z fondů Evropské unie na nákup nového přístrojového vybavení.
"Víte, chceme spojovat experimentální výzkum s klinickou praxí, a proto máme z tohoto pavilonu velikou radost," říká profesor Červenka. A pochvaluje si bývalou náměstkyni pražského primátora Markétu Reedovou, která pomohla evropské peníze získat pro pražskou vědu. (Od prosince už Reedová z SNK-ED není náměstkyní primátora - rezignovala, když se jí nepodařilo prosadit plán potírání korupce na magistrátu.)
"Byli jsme moc rádi, že se paní Reedová tolik snažila o to, aby se část peněz, které Praha dostane z unie, vyčlenila pro výzkum. To víte, je to jenom osmdesát milionů, a do vědy, to není pro politiky tak zajímavé jako miliardy vydané třeba na dopravní stavby," hořce poznamenává profesor Červenka.
Chlopeň při vědomí
Již zmíněné náhrady srdečních chlopní mohou pocházet od zemřelého dárce, anebo jsou uměle vyrobeny třeba z titanu potaženého plasty - ty jsou trvanlivější.
Zdejší chirurgové zkoušeli na zvířatech nový postup umístění chlopně pomocí dlouhé pružné trubičky (katetru) vsunuté do těla přes třísla a vedené k srdci, kde umístí novou chlopeň. Pacient je při vědomí, což je výhodné pro starší lidi, kterým může narkóza vadit.
Po nácviku na ovcích už chirurgové v IKEM loni uskutečnili tuto operaci na dvanácti nemocných lidech.
Infarkt není bez následků
Když člověk utrpí infarkt, má poměrně slušnou pravděpodobnost, že jej lékaři zachrání. To však neznamená, že má definitivně vyhráno.
Ukazuje se totiž, že za několik let po infarktu se může začít projevovat chronické srdeční selhání. Jednoduše se dá popsat tak, že srdce hůře plní svou funkci pumpy, čerpá méně krve, takže špatně prokrvuje tkáně, krev se hromadí v plicích a zhoršuje dýchání... Není to na umření, ale zhoršuje se tak kvalita života.
Lékaři léčí chronické srdeční selhání pomocí léků.
"V novém pavilonu budeme sledovat postup chronického srdečního selhání u potkanů," říká Luděk Červenka. "Chceme zjistit, jak nemoc postupuje, jaké má fáze, a z toho pak i vyvodit, jak by se tento stav mohl léčit nějakým novým způsobem."
Jak ubrat tlak
Podobně zde budou u potkanů sledovat vývoj vysokého krevního tlaku. I to, zda se dnešní metody jeho léčení nepříznivě neprojeví v některém orgánu.
"Velké naděje se vkládají do kyselin označovaných jako EETs," říká profesor Červenka. (EETs jsou epoxyeikosatrienové kyseliny běžně vytvářené v těle a řídící řadu pochodů v něm.) "Ukazuje se, že když se zvýší jejich koncentrace, snižuje se krevní tlak. Jenže tyhle kyseliny se během pár sekund odbourávají."
Vědci v IKEM tedy zkoušejí v zahraničí vyvinuté chemické látky, které mají rychlému rozpadu těchto kyselin zabránit.
Ledviny mají svůj limit
Zdejší lékaři zkoumají také záněty ledvin. Takový zánět totiž poškodí specializovanou ledvinovou tkáň (parenchym). Tělo to dokáže opravit. Ale když je při zánětu ledvin poškozeno víc než sedm desetin této tkáně, ledviny se začnou zhoršovat a už se samy nenapraví. Proč?
I to se tady lékaři snaží zjistit s pomocí laboratorních potkanů.
Některé dovednosti získané při výcviku a vzdělávání lékařů se dostanou do praxe brzy, jiným, zejména těm z výzkumu, to může trvat dlouhé roky. Stává se, že pokusy také odhalí slepou uličku a ukážou, že takto léčit nepůjde. I to patří k vědě.
"Spolupracujeme se zahraničními výzkumnými ústavy a univerzitami. Je to akademický výzkum, v něm je mnohem míň peněz, než mají k dispozici třeba farmaceutické společnosti," shrnuje Luděk Červenka. "Proto je pro nás těch osmdesát milionů korun z evropských fondů na nové vybavení tak důležitých."
