Analýza - V Česku se to dá přiblížit i naprostému laikovi velice jednoduše: To je ta mezinárodní ekologická dohoda, proti jejímuž obsahu permanentně vystupuje prezident Václav Klaus.
V sobotu 1. prosince je tomu právě deset let, kdy se delegáti z 59 zemí světa v japonském Kjótu sešli, aby rozhodli, co udělat pro záchranu klimatu. O půldruhého týdne později, 11. prosince, schválili dohodu o omezování emisí takzvaných skleníkových plynů. A příští týden budou jednat o jejím pokračování.
Dohoda má název Kjótský protokol a je to nejvýznamnější, ale také nejsložitější ekologická smlouva dosavadní historie.
Klaus versus Merkelová a spol.
V Česku, jak již bylo zmíněno, je mediálně nejznámějším účastníkem klimatických debat prezident Václav Klaus, který říká, že žádná nebezpečná změna klimatu lidstvo nijak neohrožuje.
Světový tisk zmiňuje spíše německou kancléřku Angelu Merkelovou, která se při svých návštěvách po světě zasazuje za ochranu klimatu. Nebo cituje závěry Mezivládní komise pro klimatické změny, pracující pod patronací OSN, která konstatovala, že dopady změny klimatu se již projevují v podobě povodní a také větších veder a vln sucha.
Pozornost ostatně vzbudilo i výroční zasedání Americké asociace pro povznesení vědy (AAAS), která sdružuje 262 různých odborných společností a akademií věd. Předsednictvo této vědecké asociace letos poprvé jednohlasně přijalo varovné stanovisko, v němž uvádí: "Důkazy jsou jasné. Globální změna klimatu, způsobená lidskou činností, se už nyní projevuje a je rostoucím ohrožením společnosti."
Skleník kolem planety
Varování před celoplanetárním skleníkovým efektem přišlo už dávno. První studii o něm publikoval už v roce 1896 švédský vědec Svante Arrhenius. Konstatoval, že oxid uhličitý pod sebou v atmosféře zadržuje teplo podobně jako sklo ve skleníku. A protože průmysl spaluje fosilní paliva, hlavně uhlí a ropu, bude v důsledku toho oxidu uhličitého v atmosféře přibývat.
Až ve druhé polovině 20. století však vědci začali připouštět, že změněné tepelné poměry naruší dosavadní rozdělení tepla a dešťových srážek na zeměkouli, a proto mluví rovnou o možné globální změně klimatu.
Platnost po osmi letech
Mezinárodní společenství se rozhodlo reagovat. A tak před deseti lety podepsalo Kjótský protokol.
Zavazuje vyspělé země ke snížení emisí skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, ale i metanu a dalších, obvykle o pět až osm procent do roku 2012.
Protokol vstoupil v platnost až v roce 2005, po dostatečném počtu ratifikací v signatářských zemích (a připojily se i další země, takže dodnes jej ratifikovalo 172 států).
Co jste dělali vy, chceme i my
Neratifikoval jej však významný spalovač skleníkových plynů, Spojené státy po zvolení prezidenta George W. Bushe. Ten nejdříve říkal, že mu chybějí vědecké důkazy pro globální změnu klimatu a že by dodržení závazku zdevastovalo americkou ekonomiku. Dnes argumentuje spíše tím, že protokol nezavazuje ke snížení emisí rozvojové země, zejména Čínu.
Rozvojové země zase připomínají, že ony také potřebují povznést svůj průmysl, a k tomu potřebují ve velkém pálit ropu a uhlí. Stejně, jako to v minulosti, při budování svých ekonomik, dělaly dnešní bohaté státy a nikdo jim v tom tehdy nebránil.
Složitá náhrada fosilních zdrojů
Zmírnit vypouštění skleníkových plynů je obtížné. Automobily, které by nejezdily na benzín a naftu, jsou zatím výrazně dražší. Tepelné elektrárny dosud zdaleka nejde nahradit ekologicky čistějšími zdroji, jako je sluneční či větrná energie. A masový rozvoj jaderné energetiky naráží v mnoha zemích na odpor veřejnosti.
Ke všemu ještě riziko oteplování není pro každého stejné. Zatímco rozvojovým zemím v okolí rovníku hrozí sucha, státům, jako je Kanada nebo Rusko, by zvýšení teploty mohlo zvednout zemědělské výnosy. Alespoň teoreticky.
A co víc, například postkomunistické země včetně Česka své závazky na snížení emisí vlastně splnily po kolapsu těžkého průmyslu. Zato země s efektivnější ekonomikou to mají složitější a potřebují vyšší investice.
Pokud nemají růst emise skleníkových plynů současným tempem v rozvojovém světě, měly by se s nimi vyspělé země podělit o své nejmodernější technologie. Což se nikomu moc nechce.
Pokračování v příštích dnech
A tak ani deset let poté, co se delegáti sešli v Kjótu, není zcela jasné, zda své závazky na snížení emisí splní vyspělé státy. Natož jak pro stejné cíle získat rozvojový svět.
Zrovna v pondělí začíná, tentokrát v Indonésii na Bali, další konference OSN, která se bude snažit nějaké východisko najít.
