A svým principem jsou současně shodné s dnešními mohutnými raketami směřujícími do kosmu.
Legendy sice hovoří o tom, že rakety vymysleli Číňané už někdy na začátku našeho letopočtu, ale s jistotou se to potvrdit nedá. Doložené informace o nich pocházejí až z Číny o tisíc let mladší, zřejmě z 10. až 12. století.
Jejich použití souviselo s vynálezem střelného prachu: směsi ledku, síry a dřevěného uhlí. Byla to na tehdejší dobu energeticky vydatná hmota, která při hoření vyvíjela dostatek plynu. Rakety se tehdy využívaly při oslavách, ale také jako zbraně.
Bambus se šípem
"V podstatě to byl kus dutého bambusu naplněný střelným prachem, z jedné strany dobře ucpaný, a přivázaný ke kopí nebo k šípu," vysvětluje Břetislav Parma, spolupracovník Vojenského historického ústavu v Praze. "Dutý válec sloužil jako raketový motor, šíp či jakýkoli dlouhý kolík raketu stabilizuje a umožní jí udržovat směr. Jinak by se nekontrolovaně točila a létala z místa na místo."
To je právě podstata rakety: po vystřelení neletí setrvačností (jako projektil z pušky), ale pohání ji proud plynu tryskající z motoru.
Tehdejší rakety donesly šíp či oštěp dál, než kam by dostřelil nebo dohodil bojovník. Ale nedalo se jimi přesněji zamířit. "Jejich účinek byl spíš psychologický, protože mezi nepřáteli vyvolávaly paniku," hodnotí inženýr Parma. "Ale mohly protivníkovi zapálit hořlavé materiály," dodává.
Raketometný Čingischán
Někdy ve 13. století se při svých výbojích do Číny zmocnili tajemství raket Mongolové. V dobyvačných válkách je používal Čingischán i další panovníci. Mongolští bojovníci byli zřejmě první, kdo přivezl rakety do Evropy.
Vojensky však raketám postupně vyrostla konkurence. Děla se postupně ukázala jako účinnější a přesnější zbraně, a raketám zůstala hlavně role při oslavách.
"Zábavnými ohňostroji byl znám zejména francouzský královský dvůr," poznamenává Břetislav Parma. Oheň, který prohoří prachovou náloží až na konec, tedy už vysoko ve vzduchu zapálí pyrotechnickou směs, která vytvoří světelný efekt.
Start na Bílé hoře
Nový zlom pak nastal až ve 20. století. Ruský vynálezce Konstantin Ciolkovskij popsal v roce 1903 matematické principy pohonu raket a navrhl je jako dopravní prostředky pro lety do vesmíru. Carské úřady to příliš nezajímalo, ale po revoluci jeho myšlenky zaujaly novou, bolševickou vládu.
Ve Spojených státech se kosmickými výzkumy začal zabývat další průkopník kosmonautiky Robert Goddard, další vědci byli v Evropě, zejména v Německu. Ale i v Československu: jako první tady vystřeloval půlmetrové rakety do výšky půldruhého kilometru všestranný technik Ludvík Očenášek v roce 1930 v Praze na Bílé hoře.
Účinné kaťuše i V-2
Pak přišla druhá světová válka a nepřekvapí, že se rakety opět vrátily k vojákům. Sověti vyvinuli pro dělostřelectvo raketomety Kaťuša, vysoce účinné proti pěchotě i tankům. Německý výzkum, který vedl Wernher von Braun, dodal armádě rakety V-1 a pak větší V-2, jejichž směr letu šlo předem "naprogramovat". Přelétávaly kanál Lamanšský průliv a dopadaly na Londýn. Zabily asi 9000 lidí v Británii, a další tisíce obětí v Antverpách, Bruselu a Lutychu.
Po válce si zajaté německé konstruktéry a techniky rozebrali Sověti i Američané. Etickými souvislostmi se nikdo nezdržoval. Legendární sovětský konstruktér Sergej Koroljov vypustil s pomocí německých zajatců první řízenou raketu v roce 1947. Byla to fakticky kopie V-2. A Wernher von Braun se stal tvůrcem raket pro americký program Apollo, který vysadil lidi až na Měsíci.
A zase Čína
Raketové motory dnes vynášejí do vesmíru raketoplán. Ale poháněly by i mezikontinentální střely s jadernými hlavicemi. A jejich malinkou verzi si můžete koupit v obchodě.
Je to jako před staletími: raketky se opět dostávají do Evropy především z Číny, kde se většina zábavní pyrotechniky vyrábí.
"Dřív byly s dováženou pyrotechnikou problémy, protože byla nekvalitní. Dnes už jsou rachejtle obvykle vyrobené dobře," poznamenává inženýr Parma. "Ovšem jinak platí totéž co před staletími: při dopadu na hořlavý materiál jej mohou zapálit. A když s nimi někoho zasáhnete, můžete ho i zabít!"