Praha - Pražská Invalidovna, barokní skvost z dílny Kiliána Ignáce Dientzenhofera, se dost možná změní v opuštěnou ruinu. A nebyl by to první případ, kdy významnou památku, která už v době svého vzniku (1731-1737) budila obdiv, stihne podobný osud.
Přízemí Invalidovny má po povodních v roce 2002 už dnes blízko k troskám. V jejím prvním a druhém patře se naopak setkáváme s udržovanými chodbami a sály Ústředního archivu ministerstva obrany.
Ten ale rozsáhlý areál opouští a nový vlastník je v nedohlednu. Obrana tedy Invalidovnu nabízí k bezúplatnému převodu, a pokud nebude zájemce, tak k prodeji.
"S Invalidovnou to může dopadnout stejně jako s jinou kulturní památkou - Strahovským spartakiádním stadionem. I ten je zajímavou stavbou s robustní konstrukcí, která vznikla k určitému účelu. Léta už je ale v dezolátním stavu a nikdo si s ní neví rady," srovnává ve zkratce obě památkově chráněné stavby historik architektury Zdeněk Lukeš.
Ani on se v hodnocení Invalidovny nebrání označení skvost. A jak dodává: "Skvost ve vážném ohrožení."
Kampus pro 4000 studentů. Utopie?
Invalidovna byla postavena pro ubytování zmrzačených válečných veteránů, a ne ke schraňování cenných historických archiválií. A to je také hlavní důvod, proč Vojenský ústřední archiv, který v Invalidovně již desetiletí sídlí, barokní stavbu opouští. "Po přestěhování archivu nebudeme mít pro Invalidovnu využití. Proto ji nabídneme k bezúplatnému převodu státním institucím. A pokud nebude zájem, vyhlásíme výběrové řízení k její koupi," líčí záměry resortu obrany jeho mluvčí Jan Pejšek.
Obrana chce v nabídce těžit z genia loci karlínské Invalidovny, ale i z atraktivity její polohy (blízkost stanice metra téhož jména včetně tramvajové linky, nedaleké moderní administrativní centrum, restaurace, obchody, ale i cenný park).
Například Filozofická fakulta Univerzity Karlovy navrhovala už před šesti lety, aby se Invalidovna změnila v univerzitní kampus.
"Nechali jsme si vypracovat i studii, podle níž by se do Invalidovny vešla celá polovina našich pracovišť, které jsou dnes roztříštěné na jedenácti adresách po celé Praze. Některé přednášky se dokonce konají v nedůstojných a velmi stísněných prostorech někdejších předsíní. Zato v Invalidovně bychom našli místo pro čtyři tisíce studentů a tři sta padesát zaměstnanců - což je polovina fakulty," odhadoval tehdy děkan filozofické fakulty Michal Stehlík.
Velkorysé děkanovy plány, které uvítal i architekt Zdeněk Lukeš, "zařízla" ovšem finanční krize. "Idea - změnit Invalidovnu v místo vzdělání a odpočinku - se nám pořád líbí. Z podobného a stejně starého vídeňského barokního komplexu Alser Strasse, kde za císaře Josefa II. sídlila Všeobecná nemocnice, vzniklo před časem s finančním přispěním města a státu jedinečné univerzitní centrum," srovnává děkan Stehlík.
Uznává ovšem, že peníze na obdobnou obnovu Invalidovny dnes univerzita nesežene. Třebaže si děkan ani ostatní oslovení experti neumí představit jiné využití Invalidovny než ve prospěch vzdělání a vědy. Výše investic na oživení Invalidovny pro studenty se odhadují na dvě miliardy korun.
Přičemž rozvinutá Praha nemůže až do roku 2016 počítat s čerpáním z evropských fondů. "V roce 2016 však Brusel mění kritéria ve prospěch záchrany architektonických památek i v takových městech, jako je Praha," chytá se stébla děkan Stehlík.
Kde spali invalidé, budou odpočívat boháči?
Ředitel Vojenského historického archivu Július Baláž se obává nejhoršího: "Jenomže to je až za dva roky a bůhví, jestli ty peníze nakonec budou. Vše spěje pomalu ale jistě k velké ostudě. Až z Invalidovny za pár měsíců odejdeme, začne komplex chátrat. Možná nenávratně."
V úvahu přichází podle ředitele Správního archivu ministerstva obrany Jana Koláře (obě instituce jsou součástí Vojenského ústředního archivu v Invalidovně) i jiná varianta, které se experti obávají stejně jako vybydlení: cennou barokní stavbu koupí developer, který ji změní v hotel či rezidenční areál.
Pak prý Invalidovně hrozí "vykuchání" - zůstanou jen obvodové zdi. Developer sice zaplatí penále pět či deset milionů za poškození památky, ale na provozu hotelu vydělá násobky této sumy. "Co je to nějakých pět milionů v miliardové investici?" říká s viditelnými obavami Baláž.
Oba šéfové archivů přiznávají, že archiv se už musí přestěhovat. Invalidovna totiž nikdy nesplňovala kvůli vlhkosti vzduchu a velkým výkyvům teplot (v létě až 30 °C, v zimě naopak i pod nulou) kritéria pro uložení cenných dokumentů.
Prokázaly to i katastrofální povodně v roce 2002, kdy mnohé vodou poničené archiválie jsou kvůli nedostatku prostředků na restaurování dodnes zmraženy. "Tady musí jít stranou i jedinečný genius loci tohoto barokního komplexu," uznává Baláž.
Budoucnost Invalidovny vidí skepticky i architekt Zdeněk Lukeš: "Propásl se vhodný okamžik, jak ji smysluplně využít pro kulturu či univerzitu. Nikdo si ji dnes převodem neuváže na krk ani ji nekoupí. Možná nám ten průšvih dojde, až Invalidovna zchátrá stejně jako Barrandovské terasy a my o tuto jedinečnou stavbu přijdeme. A že se v ní točily filmy, které patří do zlatého fondu světové kinematografie? Učím studenty ze Spojených států a těm například Amadeus od Miloše Formana už nic neříká. A stejné je to s Královnou Margot či s Doktorem Živagem od jiných režisérských celebrit."
Přesto má dnes podle architekta Lukeše cenu o hrozícím zániku barokní Invalidovny psát a polemizovat. "Snad se tak přece jen předejde hrozícímu mezinárodnímu skandálu," doufá Lukeš.
Historie Invalidovny a Špitálského pole
Rozsáhlý barokní objekt byl postaven podle vzoru pařížské Invalidovny v letech 1731 až 1737 pro ubytování válečných invalidů. Kvůli nedostatku prostředků byla ovšem dokončena jen 1/9 původního projektu. Ke stavbě dal podnět císař Karel VI. z prostředků nadace hraběte Petra Strozziho. Půdorysné dispozice vytvořil vídeňský architekt Josef Emanuel Fischer, samotný projekt je dílem Kiliána Ignáce Dientzenhofera.
Projekt původně počítal s ubytováním pro 4000 invalidů s rodinami, aby neskončili ve starobincích anebo na žebrotě. Invalidovna byla uzavřeným světem, kde vládla přísná vojenská disciplína a pracovní kázeň.
Původní projekt počítal s plochou podobnou čtverci o délce strany 300 m. Síť křížových chodeb rozdělovala areál na devět dílů, z nichž prostřední tři tvořily centrální dvůr s podélným kostelem.
Součástí budov měly být refektáře a slavnostní sály, kuchyně, dílny, krámky, škola, nemocnice s oddělením pro choromyslné a porodní bábou, vězení, umývárny a záchody. Projekt počítal i s vodovodem a kanalizací.
K ubytování sloužily obytné jednotky kopírující motiv celé devítidílné budovy. Jednotku obývala četa vojáků-invalidů v počtu 32 osob. Vyšší důstojníci nebo vojáci s rodinami směli obývat menší samostatné jednotky. Na přilehlých pozemcích bylo místo pro pivovar, vinopalnu, jatka, prádelnu a hřbitov s kaplí. K Invalidovně patřil až do roku 1761 také Riedlovský mlýn, dodávající mouku a chléb.
Lékař, pekař i kantýna
Z roku 1854 se zachoval přesný počet zaopatřených invalidů: 17 důstojníků, 1115 vojínů, 138 žen a 134 dětí. Žili v Invalidovně v relativním pohodlí, k dispozici měli lékaře, malou nemocnici, krám řeznický, pekařský, hokynářský… ale i kantýnu.
V roce 1925 bylo v části Invalidovny zřízeno vojenské muzeum. Váleční invalidé byli v roce 1935 definitivně přestěhováni do nové invalidovny v Hořicích v Podkrkonoší. Nová invalidovna sloužila - s přestávkou v době nacistické okupace - až do roku 1965. Poslední invalida zemřel v roce 2001.
V Invalidovně pobýval po první světové válce, ve které přišel o ruku, mnoho let i legendární fotograf Josef Sudek. Od konce druhé světové války zde sídlí Vojenský historický archiv a také Správní archiv ministerstva obrany.
K unikátním souborům, které se nyní stěhují do moderního archivu v pražské Ruzyni, patří například nacistické fondy Waffen SS. Ty ještě v 90. letech minulého století umožňovaly pátrání po nacistických válečných zločincích. K jedinečným a zahraničními badateli mimořádně využívaným souborům patří i svědectví o holokaustu na Ukrajině a v Bělorusku.
O vzácných sbírkách map z 18. a 19. století, včetně první a druhé světové války, anebo fortifikačních plánech Terezína, Josefova, Olomouce či Prahy ani nemluvě.
O zakladateli:
Florentský hrabě Petr Strozzi, který jako úspěšný polní velitel a diplomat sám několikrát vyzkoušel bezmoc raněného, si uvědomoval, jak těžký osud mají vysloužilí vojáci, když při službě císaři utrpí zranění a nemohou se o sebe postarat.
Po těžkém zranění z bitvy u Allesandria della Paglia sepsal v Dymokurech, kde se zotavoval, 3. srpna 1658 závěť.
Pro případ bezdětnosti odkázal většinu svého majetku pražskému arcibiskupovi kardinálu Harrachovi s podmínkou, aby on a jeho nástupci využívali zisku k zaopatřování válečných invalidů "jídlem, nápoji, šacením a jinými potřebami".
Strozzi byl zabit zbloudilou střelou 6. června 1664 po vítězné bitvě s Turky o ostrov na řece Muře.
