Brno – Parky a zeleň snižují emise ve městě, produkují kyslík a dotvářejí esteticky příjemné prostředí. Ne všichni ale považují soužití přírody a architektonické zástavby za harmonické. Zelené plochy podle některých rozmělňují městskou zástavbu, a podílí se tak na jejím rozrůstání do okolní krajiny.

O kontroverzním tématu, zda by mělo být ve městě co nejvíce, nebo naopak co nejméně zelených ploch, diskutovali odborníci na jedné z Masarykových debat pořádaných studenty Masarykovy univerzity.

V obýváku taky nemáte trávník, říká projektant

Zastánci teze, že do města plochy zeleně nepatří, prosazují myšlenku kompaktního města. Díky souvislé zástavbě a jejímu jasnému oddělení od přírody by se mělo omezit především rozšiřování měst. "Při tom se kladou další nároky na mobilitu a rozšiřování automobilové dopravy," vysvětluje projektant Filip Slezák a upozorňuje tak i na ekonomické výhody této alternativy.

Město je podle něj základním lidským prostředím, centrem vzdělání a rozvoje. Zamýšlí se nad ním také v souvislosti s lidským obydlím. "Když se podíváte na ulice a náměstí jako na interiér bytu, nabízí se příměr, kolik plochy zabírají rostliny tam a kolik prostoru věnujete zeleni doma. Kdo z nás má například uprostřed obýváku trávník?" srovnává Slezák.

Veřejné parky jako polykače peněz

S minimálním počtem zeleně souhlasí také někteří návštěvníci debaty. "Město patří lidem, tak by se zde mělo vytvářet obytné prostředí vhodné pro život. Je tomu tak v Římě, Benátkách či Florencii, kde se lidé cítí příjemně i bez zeleně, která stojí zbytečně moc peněz, a přitom může být za městem," říká Martin Pavon.

Souhlasí s ním také architekt Petr Hurník, podle něhož by velké městské investice měly směřovat jinam než do veřejné zeleně. "Kdo chce zeleň, ať si ji udělá doma na dvorku," doporučuje lidem a stojí si za tím, že veřejnými zelenými plochami je celek města zbytečně rozmělňován.

Parky zlepšují životní prostředí

Tyto argumenty však podle odborníků nakloněných k opačnému názoru nepřeváží výhody, které přítomnost přírody přináší. "Souvislá zeleň zvlhčuje vzduch, produkuje kyslík a zadržuje srážkovost ve městě. Kromě toho se nad parkem vytváří zóna vysokého tlaku vzduchu, zatímco nad zastavěnou plochou tlak nízký. Parky tak zaručují přirozené provětrávání města," vyjmenovává výhody architekt Michal Krištof.

Kompaktní parky tak výrazně zlepšují životní prostředí a jejich nedostatek jde vidět například v centru hlavního města. "Tam je zpravidla o 2 stupně tepleji než v okolních městských čtvrtích. Tohle je souvislá zeleň schopna řešit," uzavírá Krištof.

Ekolog Antonín Buček doplňuje důležitost přírody ve městě o další aspekt. "Je důležité vidět, že jsou na světě i jiné organismy než homo sapiens. Když ve městě vydrží strom, je to dobrý důkaz toho, že je v něm možné žít," myslí si.

Všeho s mírou

Podle zastánců kompaktního města nemá Brno nouzi o zelené plochy. Horší je to ale s jejich využíváním. "Spousta z nich jsou plochy zbytkové, hliněné, zarostlé, neudržované a slouží třeba jako parkoviště," říká Slezák. Přírodní plochy ve městě architekt nezavrhuje, avšak zdůrazňuje, že všeho je třeba s mírou.

Dochází tak částečně ke shodě s oponentem Krištofem. "Jsem pro co nejrozumnější množství kvalitní souvislé zeleně. Což neznamená malé trávníčky se třemi kytkami a stromy vyrůstající ze stoky, ale zeleň, která má svůj smysl a význam," říká a myslí si, že je možný také určitý soulad kompaktního města a kompaktní zeleně.

Střední cesta je sympatická také brněnské studentce Lence. "Zeleň by měla ve městě být, ale rozumně využitá. Po této debatě si budu více všímat, kde je využívaná dobře a kde špatně," říká.