Gödöllö (Maďarsko) - Může se to zdát jako sci-fi, ale takzvaná xenotrasplantace, tedy využití zvířecích orgánů pro transplantace lidským pacientům, je nadějným řešením pro záchranu životů. Samozřejmě za určitých podmínek a po překonání nemalého množství překážek. Horkými kandidáty na pozice záchranářů umírajících lidí jsou v současnosti prasata.
Model člověk-člověk by možná do deseti let mohla vystřídat formule člověk - prase. Lidské srdce po infarktu by nahradil tlukot srdce ročního selete, podobně jako játra zničená alkoholem by šla vyměnit za ta prasečí a pacientům, kteří docházejí na dialýzu, by krev mohla čistit prasečí ledvina.
Prase jako ze škatulky
Není ale prase jako prase. A ne každý obyvatel chlívku se pro tento účel hodí. Jedinci určení pro transplantace orgánů by museli mít maximálně sterilní život a museli by prodělat přísné testy na možná bakteriální a virová onemocnění. Aby se předešlo co nejvíce rizikům, museli by být například vychováváni v naprosté karanténě. Vědci také naznačují variantu, že by se mohlo vytvořit speciálně geneticky upravené prase.
" Když se podaří takové prase vytvořit, stane se univerzálním dárcem orgánů, a to usnadní spoustu věcí," říká profesor András Dinnyés z maďarského institutu BioTalentum, který v xenotransplantaci vidí budoucnost.
Důkladně testován na případné bakteriální a virové kontaminace musí být i člověk - dárce. Viry se ale mohou ukrývat i v samotných orgánech, a to na první pohled poznat není.
"V takovém případě by bylo geneticky upravené prase určitě bezpečnějším dárcem, protože by se zamezilo přenosu nemoci z člověka na člověka," dodává profesor Dinnyés.
Výzkumu možností xenotransplantace podporuje i Evropská komise, podílejí se na něm vědecké týmy z Itálie, Británie, Nizozemska, Švýcarska a dalších evropských zemí.
"Ten projekt běží, nápad i technologii máme, teď už chybí jen detaily," vidí optimistickou budoucnost xenotransplantace proferos Dinnyés.
Chrochtat nebudete
Nejblíže první uskutečněné transplantaci se zatím zdají ledviny nebo játra, se srdcem by mohly nastat komplikace hlavně v důsledku toho, že na rozdíl od prasete se člověk pohybuje vzpřímeně a orgány jsou vystaveny jiné zátěži, srdeční chlopně by tedy nemusely takový nápor zvládnout.
Další otazníky, které nad xenotransplantacemi stále visí, se týkají například životnosti prasečích orgánů. Budou se muset po určité době měnit? To vědci teprve zjišťují. Stejně jako není dořešená otázka růstu. Tedy jestli když desetileté dítě dostane srdce půlročního selátka, jak moc nebo málo implantované zvířecí srdce v lidském těle dále poroste. Aby to pak nedopadlo, jako když do nejnovějšího počítače nainstalujete starý software.
Než ale bude první prasečí orgán transplantován, musí se všechno důkladně prověřit. Svou roli bude hrát i ekonomická nákladnost nové metody.
" Vypěstování geneticky upraveného prasete bude určitě stát hodně peněz, stejně jako když jsme poprvé prase naklonovali, to bylo také drahé. Ale druhé naklonované prase bylo už levnější a to další také a dnes je to finančně dostupná metoda," říká profesor Dinnyes.
Ať už s prasečí ledvinou nebo játry, pacient by neměl poznat, že jde o zvířecí orgán. Chrochtat určitě nezačne.
Prasečí život
Prase se jeví jako vhodný dárce i z několika dalších důvodů. Zabíjení prasat je většinově přijatelné a akceptovatelné. Není prase, není řízek.
Problémy s prasečími orgány mi mohla mít jen některá náboženství. Například pro muslimy je prase nečistý tvor.
" Možná bychom mohli transplantovat i orgány z opic, ale tady už narážíme na problém toho, jak je opice všeobecně vnímaná. Navíc, opice jsou chráněné, hůře se chovají v zajetí a genetické inženýrství je v tomto ohledu daleko pozadu v porovnání třeba s výzkumem prasat," popisuje další možnosti profesor Dinnyés.
Jednou z dalších překážek může být i lidská psychika. Prase si většina z nás přeci jen spojuje s chlívkem, nevábnou vůní a chrochtáním.
" Když někomu půjde o život a bude mít dvě možnosti - buďto zemře nebo to zkusí s prasečím orgánem, věřím tomu, že si většina zvolí tu druhou variantu," doplňuje profesor Dinnyés.
Otevřenost, s jakou budou lidé k novince přistupovat, závisí i na dostatečné informovanosti. Vědci spoléhají na to, že pokud budou lidé vědět, že je to jen pro jejich dobro a že je to metoda bezpečná, nebudou se xenotransplatace bát.
Lidské tělo neopiješ rohlíkem
Největší překážkou nové metody je imunitní systém. Lidské tělo je velmi citlivé a červená kontrolka odmítnutí se často rozbliká i po transplantaci lidského orgánu, který má stejnou stavbu. Když tělu vnutíte tkáň pocházející z jiného živočišného druhu, v tomto případě třeba z prasete, je to jako když natankujete do dieselového motoru benzín.
Na rozdíl od motoru, který k aktivitě nepřemluvíte, už vědci znají cestu jak lidskou imunitu omámit, aby na nový objekt nereagovala hystericky. Stejně ale jako prášky proti nevolnosti zhoršují soustředěnost a pacient by neměl například usedat za volant, i omámený imunitní systém nechrání tělo stoprocentně a viry a bakterie mají volné pole působnosti.
Cílem xenotransplantace je poskytnout takové orgány, po jejichž implantaci do organismu bude moci pacient dostat imunitní léčbu srovnatelnou s pacienty, kterým byly orgány nahrazeny lidskými implantáty.
A co dál?
Problém chybějících orgánů je vážné téma a xenotransplantace je jen jedním z možných řešení. Za jak dlouho by mohl být první prasečí orgán transplantován člověku, vědci ale nechtějí odhadovat. Rádi by to však uskutečnili v horizontu deseti let. Je ale možné, že se objeví úplně jiná technologie, která problém nedostatku vhodných orgánů vyřeší, a xenotransplantace půjde stranou.
