Praha - Problémem pacientů po úrazech mozku v Česku je kvalita následné péče, její koordinace a informovanost. To pak následně zvyšuje celkové zdravotní a sociální náklady a zhoršuje vyhlídky pacienta do budoucna.
Kvalita akutní péče - zejména v případě, že se dostanou do specializovaných traumacenter - je naopak velmi dobrá.
Ukazuje to studie sdružení CEREBRUM, věnující se osobám po poraněních mozku a jejich rodinám.
Autoři studie vybrali pět osob, mužů, kteří prodělali poranění mozku. U každého z nich probíhal proces léčení víceméně odlišně.
Všech pět lidí utrpělo poranění asi před třemi až pěti lety, u všech se jednalo o krvácení do mozku s dvěma až čtyřmi týdny strávenými v kómatu.
Kde se chybuje?
Navzdory jasné nutnosti kvalitní odborné péče různých specialistů v co nejkratší době po úrazu se sledovaní pacienti do procesu rehabilitace zapojili povětšinou pozdě.
Na vině byla zejména špatná informovanost pacientů a jejich rodin o možnostech následné léčby a také fakt, že si ji často museli zajišťovat sami rodinní příslušníci.
Roli v tom hraje naprostá absence jakéhosi koordinátora následné péče a nějakého ustáleného plánu jak na ni. To v důsledku prodražuje veškerou následnou léčbu, zhoršuje výhled pacienta a zároveň zvyšuje i sociální náklady.
Rehabilitační turistika
Navíc to vede k fenoménu, zvanému "rehabilitační turistika" - pacienta si, bez jakékoliv koncepce, "přehazují" různá zdravotnická zařízení. Často jsou pak, zbytečně, opakována nákladná vyšetření - například vyšetření mozku magnetickou rezonancí.
Celou situaci navíc zhoršuje fakt, že jednotlivá pracoviště obvykle nejsou schopna spolu dostatečně komunikovat.
První dva měsíce po úrazu obvykle představují asi 80 - 90 % veškerých nákladů. Náročná akutní péče si totiž v prvních dnech žádá asi 25 - 40 tisíc korun denně, v dalších měsících je už ale výrazně nižší. Přesto se zpočátku nevyplácí šetřit.
Kdy se nevyplácí šetřit
Ukazuje to příklad jednoho z pacientů, jemuž se zpočátku nedostalo dostatečné péče. Zdravotní systém tak sice zpočátku ušetřil, ale už v prvním roce nakonec náklady dosáhly úrovně srovnatelné s ostatními, lépe léčenými, pacienty. Z pohledu celoživotních nákladů jsou pak náklady na zdravotní péči dokonce až trojnásobné.
Celkový součet nákladů na sociální a zdravotní péči, ušlé příjmy z daní a sociálního a zdravotního pojištění, které pak tento pacient mohl zaplatit do svého odchodu do důchodu ve věku 65 let, by tvořilo asi deset milionů korun.
Poranění mozku se v České republice týká ročně asi 78 tisíc lidí a je nejčastější příčinou úmrtí osob do 45 let. Rozhodně se tedy nejedná o okrajovou záležitost.
Následky těchto úrazů výrazně ovlivňuje nejen akutní léčba krátce po traumatu, spolu s následnou rehabilitační péčí, ale že velký vliv na kvalitu života postižených lidí a jejich rodin má také zázemí, ekonomické možnosti a míra zapojení všech zúčastněných.
