Maui (Havaj) - Propojená soustava čtyř teleskopů v observatoři na Havajských ostrovech, která patří Havajské univerzitě, bude v příštích letech především hledat asteroidy (planetky) a komety, jejichž dráha by se mohla v budoucnu překřížit s dráhou Země.
Někteří astronomové si však slibují, že v pořízených záběrech vesmíru možná najdou také dlouho hledanou i zavrhovanou Planetu X (s výslovností "iks", nikoli římská desítka). Nejvzdálenější, ale jen hypotetickou planetu naší Sluneční soustavy.
Poloha Havajských ostrovů umožňuje astronomům sledovat tři čtvrtiny vesmíru kolem Země.
Nelítostná historie
Myšlenka, že daleko za drahou všech známých planet obíhá ještě planeta další, pojmenovaná X, je hodně stará. Ukazuje, jak složité bývá vědecké poznání.
Planeta X se stala mezi astronomy nejvíce populární na začátku 20. století. Mezi její nejznámější propagátory patřil americký matematik a hvězdář Percival Lowell. Právě gravitace velké Planety X měla vysvětlit zejména nepravidelnosti v dráze planet Uranu a Neptunu.
Pluto
Byl počítán mezi planety od svého objevu v roce 1930 až do roku 2006, kdy kongres Mezinárodní astronomické unie, pořádaný v Praze, rozhodl o nové definici planet. Pluto nové požadavky nesplňuje zejména proto, že je příliš malý; jeho hmotnost činí méně než procento hmotnosti Země. Objekt byl proto zařazen mezi trpasličí planety (nazvané později "plutoidy"). A v naší Sluneční soustavě zbylo oficiálně uznaných osm planet, v pořadí od Slunce: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Pokud existuje Planeta X, byla by devátá.
Lowell ji hledal usilovně, už proto, že si chtěl vylepšit odbornou reputaci. Pošramotil si ji, protože podporoval i myšlenku, že na Marsu jsou kanály, možná uměle vybudované. Ukázalo se však, že šlo o optický klam způsobený nedokonalými dalekohledy.
Do roku 1916, kdy zemřel, však Lowell Planetu X nenašel.
A nevypátrali ji ani jiní hvězdáři. V roce 1930 byl objeven Pluto. Zdálo se, že to je vypočítaná Planeta X. Jenže se postupně ukázalo, že jeho malá hmotnost nemohla nepravidelnosti drah Uranu a Neptunu vysvětlit.
Rána z Voyageru 2
Hypotéza o existenci Planety X žila a postupně odumírala až do devadesátých let 20. století. Tehdy vědci vyhodnotili záznamy z americké sondy Voyager 2, která prolétla kolem Jupiteru, Saturnu, Uranu i Neptunu. Usoudili, že nepravidelnosti v dráze Uranu ve skutečnosti nebyly nepravidelnostmi, nýbrž špatným propočtem, při němž v minulosti nadhodnotili hmotnost (a tedy i gravitační vliv) sousedního Neptunu.
Většina astronomů poté definitivně vypustila Planetu X ze svého slovníku. Ale někteří se stále nedají.
Poruchy v Kuiperově pásu
Hned za drahou Neptunu se pohybují menší vesmírné objekty v oblasti, která se nazývá Kuiperův pás. Od Slunce je vzdálen třicetkrát až padesátkrát dále, než obíhá Země. A u některých objektů tohoto pásu se projevují poruchy dráhy.
"Daly by se vysvětlit existencí vzdáleného hmotného objektu," řekl astronom Robert Jedicke pro časopis New Scientist, a oživil tak hypotézy o planetě X. Možná by stačilo, aby byla velká jako Země, případně ještě menší, asi jako Mars.
Jedicke pracuje na zmíněné observatoři na Havaji.
První teleskop nové soustavy tu začal naplno fungovat v prosinci, další tři se postupně přidají do roku 2012. Budou mířit vždy jedním směrem a jejich záznamy automaticky propojí a vyhodnotí nový počítačový program.
Nové naděje
Jedicke doufá, že se díky novým teleskopům z vesmíru konečně vynoří Planeta X, putující mrazivými dálavami až kdesi za Kuiperovým pásem. Pokud bude mít větší štěstí než Lowell, jeho observatoř změní školní učebnice.
Anebo se i Jedicke zařadí mezi badatele, kteří zasvětili velký kus svého života hledání něčeho, co neexistuje. I ti jsou pro vývoj vědy důležití. Ukážou, kudy cesta nevede, a upřesní tím pro jiné prostor pro hledání správného řešení. Ovšem moc radosti z toho sami nemají...
