Zaragoza (Španělsko) - S novou teorií možné příčiny vyhynutí dinosaurů i dalších živočišných druhů v oceánech v důsledku dopadu asteroidu před více než 65 miliony let přišli vědci z univerzity v severošpanělské Zaragoze.
Podle paleontoložky Laiy Alegretové po dopadu asteroidu nastalo rychle okyselení povrchových vod v oceánech. To by vysvětlilo, proč vyhynulo takové množství druhů, zatímco druhy obývající oceánské dno přežily.
Informoval o tom španělský list El Mundo.
Alegretová ve spolupráci s americkými paleontology také dospěla k názoru, že fotosyntéza i potravní řetězec v oceánech se vzpamatovaly mnohem rychleji, než se dosud předpokládalo.
Následky dopadu meteoritu před 65,5 milionu let způsobily vyhynutí zhruba 70 procent živočišných druhů na planetě, především dinosaurů, mosasaurů (velkých mořských ještěrů) či amonitů (primitivních hlavonožců).
Přestože prvotní příčina vyhynutí druhů na Zemi je pro vědce víceméně jasná - konkrétně dopad meteoritu do oblasti poloostrova Yucatán - podle Alegretové a jejích kolegů ještě zbývá řada otázek k zodpovězení. Například proč dopad asteroidu způsobil vyhynutí některých organismů a jiných nikoliv. Či jaké byly konkrétní mechanismy, které vyhynutí způsobily.
Zatemnění planety není hlavní příčina, tvrdí paleontoložka
Klasická hypotéza říká, že po dopadu meteoritu se do atmosféry dostalo obrovské množství prachu a plynů, což bránilo pronikání slunečních paprsků. Zatemnění planety pak bránilo primárním producentům realizovat fotosyntézu. Konkrétně pozemským rostlinám a jednobuněčným řasám v oceánech.
Teorie založené na tomto předpokladu udávaly jako období bez fotosyntézy desítky a statisíce let. Ovšem Alegretová se svým týmem v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) odmítá zatemnění planety jako hlavní příčinu vyhynutí druhů - ne všechny mikroorganismy produkující fotosyntézu zažily hromadný úhyn, pouze ty, které mají uhličitanovou schránku.
Autoři studie proto považují za možnou hlavní příčinu vyhynutí mořských druhů rychlé zkyselení oceánů, jinak řečeno pokles PH ve vodách. To však mohlo trvat pouze krátce z hlediska geologických termínů (měsíce až roky) a nastalo by výhradně v horních vrstvách oceánských vod.
Právě tohle by vysvětlilo hromadné masivní vymření četných organismů počínaje živočichy s uhličitanovými schránkami - ty by se při poklesu rozpustily - až po mosasaury, velké ryby i amonity.
Zároveň by kyselost nezasáhla vody ve spodních vrstvách oceánu, což by rovněž vysvětlilo přežití druhů na mořském dně.
