“Byl jsem v krizi, zdrcený stresem, nedostatkem spánku a přehnaným pitím alkoholu. Blízká železniční trať vypadala v tu chvíli lákavě,“ popisuje Jiří, kde se u něj vzaly sebevražedné myšlenky. „I teď mám koleje po ruce, co jsem plánoval předtím, můžu udělat kdykoliv,“ připomíná devětadvacetiletý muž, že možnost zabít se je pořád blízko.

Zbavit se tím utrpení vypadá v krizi snadněji než jít a vyhledat pomoc. A koleje za domem to Jiřímu připomínají. Redakce jeho identitu zná, protože chtěl ale zůstat v anonymitě, jeho jméno je pozměněné.

V Česku se podle údajů Správy železniční dopravní cesty zabije skokem pod vlak 20 procent sebevrahů. Je to drastický způsob, nevyžaduje ale velké přípravy ani plány. Podle expertů z britské Univerzity v Nottinghamu je takhle impulzivní až čtvrtina sebevražd.

Zastavit člověka na cestě ke kolejím, přimět ho se ještě jednou zamyslet a od sebevraždy upustit mohou přitom i jednoduché bariéry. Dokládají to nejen odborné studie, ale i konkrétní příklady z praxe, jako jsou třeba zábrany postavené v tokijském metru.

Ztížit sebevrahům přístup k železničním tratím plánují odborníci i v Česku. Vůbec poprvé vzniká projekt, který má kritická místa najít a navrhnout na nich postavení bariér. Mezitím se budují na jiných rizikových místech.

Ukázkovým příkladem je Nuselský most v Praze. Podle odhadů z něj za 40 let, co stojí, skočily zhruba tři stovky lidí, přesné statistiky ale neexistují. Od roku 2007 jsou na něm téměř tři metry vysoké zábrany, které se od té doby pokusilo přelézt jen pár jedinců.

„Jejich úspěšnost se ale nedá měřit ani doložit přesnými čísly. Sebevražd sice významně ubylo, nikdo však nezkoumal, jestli jich nepřibylo na jiných mostech v okolí,“ upozorňuje Petr Winkler z Národního ústavu pro duševní zdraví.

Kritická místa na železnici

Právě lidé z tohoto ústavu pracují na řešení, které by mělo snížit počty sebevražd na českých tratích. Spolu se správou železniční cesty mapují nejnebezpečnější místa na tratích, kde by v budoucnu měly vyrůst ploty. Jde o místa s nejvyšším počtem sebevražd v posledních 11 letech, kde se nacházejí, ale odborníci sdělovat nebudou, údaje slouží pouze pro výzkum.

Ploty by pomohly odradit spoustu sebevrahů. Třeba právě Jiřího, který vypráví, jak v kritických chvílích seděl doma a díval se z okna na železnici. Hodně pil a přemýšlel o tom, že na trať vyrazí. Zábrana na cestě by mu tak mohla zachránit život.

„Přesné lokality, kam bariéry umístit, by se ale neměly zveřejňovat. Nesmí to sloužit jako návod,“ upozorňuje spoluautor mapy Alexandr Kasal. „Že sebevraha někdo napodobí, hrozí hlavně v případě, kdy média o jeho činu mluví jako o řešení problémů. Vyobrazí navíc místo neštěstí a popíšou způsob provedení,“ vysvětluje.

Čas na rozmyšlenou

Na určená místa pak správa železniční cesty postaví bariéry, nebo alespoň značení s kontakty na krizovou pomoc, které navrhují psychiatři. Mapa má vzniknout do konce března a usnadnit práci může i místním úřadům. Na vybraných místech mohou posílit policejní hlídky nebo se postarat právě o cedule s telefonními čísly na některou z linek důvěry.

„Těch opatření může být mnoho. Naším úkolem je poskytnout pro ně podklady,“ vysvětluje Kasal.

Doposud se ale žádné bariéry nepostavily a správa železniční cesty se do jejich budování příliš nehrne. Samotná prevence sebevražd je pro tuto instituci neznámé téma. „Mapa je hodně členitá a instalace bariér by nic neřešila,“ myslí si o průběžné analýze Vítězslav Lössel, ředitel odboru systému bezpečnosti provozování dráhy. „Jednání sebevrahů nelze předurčit nebo předjímat,“ dodává.

Ve spolupráci s policií místo toho staví správa oplocení na místech, kde je zvýšené nebezpečí srážky chodců s vlakem. Ta se zpravidla nacházejí na tratích, kde jezdí vlaky rychlostí až 160 kilometrů za hodinu. Těch je na celém území Česka téměř 1400 kilometrů, ploty navíc často ničí vandalové.

Ani bariéry ale nemohou vyřešit vše. Pokud odradí sebevraha od činu na jednom místě, může je obejít a skočit pod vlak jinde. S tím ale odborníci počítají. „Je možné kontrolovat okolí, zda se problém nepřesunul jinam. A také sledovat celkové počty sebevražd, zda jich nepřibylo jinou metodou,“ dodává spoluautor mapy Kasal.

Přesto jsou bariéry podle Petra Winklera nejúčinnější prevencí sebevražd na kolejích, jak ukazují zkušenosti ze zahraničí. „Stejně, jako je třeba omezit přístup k jiným prostředkům sebevraždy,“ vysvětluje s tím, že o efektivitě jednoduchých způsobů prevence existují důkazy.

Bariéry, které zachraňují životy

Jeden z nich pochází z Japonska. Když v Tokiu začali před lety přemýšlet nad tím, jak zabránit lidem ve skákání pod vlak ve stanicích metra, ukázalo se, že účinné řešení je postavit zábrany.

V třicetimilionové japonské metropoli proto odborníci vytipovali místa, která jsou mezi sebevrahy nejoblíbenější, tak jako se o to nyní pokoušejí experti v Česku. V tokijském metru pak začaly bariéry před několika lety skutečně vznikat. Nástupiště jsou od kolejí oddělena skleněnými stěnami, v nich jsou dveře, které se otevřou teprve tehdy, když vlak zastaví ve stanici. Podobná opatření existují i v mnoha evropských městech, například v Kodani, která metro se zábranami otevřela v roce 2002.

Tokio plánuje do roku 2023 dobudovat bariéry na všech nástupištích ve městě. Stát by to mělo zhruba 4,7 miliardy dolarů (přes 100 miliard korun).

Účinnost budovaných zábran se před čtyřmi lety rozhodli prozkoumat odborníci z tokijské univerzity. Zjistili, že pomohly snížit počet sebevražd v metru o 76 procent. Porovnali data ze 168 stanic mezi lety 2004 a 2013. Tam, kde byly bariéry, došlo za celé období jen k sedmi sebevraždám. Stěny navíc zabránily i nehodám, při kterých do kolejiště spadnou opilí, nepozorní nebo nemocní lidé.

Rozptýlit obavy českých železničářů

O úspěch jde i přesto, že odhodlané sebevrahy takové bariéry neodradí. Ty, které se v Tokiu staví, jsou nejčastěji jen 1,3 metru vysoké a dospělý člověk je dokáže překonat. Výzkumníci ale přišli na zajímavou věc. Poté co sebevraždy vymizely ze stanic s bariérami, jejich počet nijak nestoupl v těch, kde ještě zábrany nestály. Potenciální sebevrazi se tedy nepřesunuli o stanici dál.

Taková statistika by mohla alespoň částečně rozptýlit obavy Správy železniční dopravní cesty v Česku, že se každá bariéra dá obejít.

Japonská studie ovšem neuvádí, jestli si sebevrazi nakonec nevybrali jiný způsob, jak se životem skoncovat. „Tuto možnost nemůžeme vyloučit,“ přiznává analytik Tetsuya Matsubayashi, jeden z autorů studie. „Sebevražd ale v Japonsku za posledních deset let ubývá,“ upozorňuje.

#Nejsisám