Praha - Dá se zabránit tomu, aby jatečná zvířata ve velkochovech trpěla?
První variantou je, že bychom se všichni stali vegetariány, takže žádných velkochovů zvířat pro jatka by nebylo zapotřebí. Ale to většina lidí nechce.
Jiná varianta říká, že chovatelé by měli se zvířaty zacházet slušně. Ale to je dražší než "průmyslová" velkovýroba masa. Například maso z ekologického zemědělství, kde zvířata mají volný výběh, přírodnější krmivo a vůbec příjemnější život, stojí v obchodě víc než maso zvířat z velkochovů. A také je kupuje míň lidí.
Další variantu tedy nyní začínají diskutovat odborníci na genetiku: vytvořit genetickými úpravami hospodářská zvířata, která nebudou žádné utrpení cítit.
Utrpení kvůli masu na našem talíři
V odborném časopise Neuroethics tuto myšlenku nyní znovu otevřel filozof Adam Shriver z Washingtonovy univerzity v americkém Saint Louis.
"Když už se nemůžeme vyhnout velkochovům připomínajícím továrny, měli bychom alespoň zmenšit utrpení zvířat. Zvířata vytvořená genetickým inženýrstvím, která nebudou pociťovat bolest, jsou nejpřijatelnější možností, jak můžeme stále jíst maso, ale nenutit zvířata trpět," tvrdí Shriver.
Britský populárně vědecký časopis New Scientist soudí, že uskutečnit tento nápad bude už brzy technicky možné. Jinou věcí však je, jestli to opravdu bude eticky přijatelné, a ekonomicky výhodné.
Necitlivé myši
Vědci znají některé geny, které zodpovídají za vnímání bolesti. Našli například gen, jenž řídí vytváření sodíkového iontového kanálu označovaného jako Nav1.7, který v těle přenáší signály bolesti.
Tým z londýnské vysoké školy University College už vytvořil myši, u nichž tento gen zablokoval. Hlodavci pak projevovali výraznou necitlivost k bolestivým zážitkům.
Stejný gen se vyskytuje i u lidí. Mezinárodní tým vědců například popsal v časopise Nature tři navzájem příbuzné pákistánské rodiny, jejichž členové v důsledku mutace tohoto genu nepociťují bolest. Děti tedy měly obvykle víc modřin, než je obvyklé, a jeden čtrnáctiletý chlapec zahynul, protože skočil ze střechy.
Tentýž gen mají i další savci - tedy i skot a prasata.
Jiní vědci zase zkoušejí zablokovat část mozku, která vnímání bolesti zpracovává. Například profesor Zhou-Feng Chen z Washingtonovy univerzity v Saint Louis spolu s kolegy vytvořil geneticky upravené myši, kterým chyběly dva enzymy potřebné pro vnímání bolesti v mozku.
Humánní odpověď?
Kdyby tedy vědci použili některou z už známých metod, mohli by vytvořit hospodářská zvířata nepociťující bolest.
Byl by s nimi samozřejmě spojen ekonomický problém, že tito živočichové by se mohli snáze zranit, protože by je bolest nevarovala před nebezpečným chováním.
Nicméně lidé, kteří by jedli jejich maso, by si mohli pochvalovat, že za ním není skryto žádné zvířecí utrpení, protože jatečná zvířata, z nichž maso pochází, nic takového nemohou cítit.
Může to tedy být humánní a etická odpověď na drsné podmínky ve velkochovech, jak navrhuje zmiňovaný filozof Adam Shriver?
Bez "továren" není třeba měnit geny
Hlavní faktickou překážkou k investicím do vytváření geneticky upravených hospodářských zvířat je nejistota, zda by zákazníci vůbec akceptovali jejich maso. Zatím ve světě přijímají jen potraviny ze zemědělských plodin, u nichž vědci v laboratoři pozměnili jejich genetickou výbavu. A Evropská unie je zdrženlivá i k nim, natož k masu.
Nejisté také je, jestli by se i pak dalo kruté zacházení se zvířaty opravdu omluvit jednoduše tím, že daná zvířata přece nic necítí.
Uznávaný časopis New Scientist, který živočichům nepociťujícím bolest věnoval rozborový článek, v redakčním komentáři usoudil: "Ukončeme tovární velkochovy a přestaneme potřebovat zvířata, která necítí bolest."
| Diskuse na blogu Václava Hořejšího: Mají zvířata duši? |
