Technicky by to, alespoň v teorii, mohlo jít. Pak by se uhlí a ropa vesele pálily dál, a následky by se "nějak" odstranily. To je ovšem představa politicky a ekonomicky neprůchodná, konstatují představitelé Evropské unie.
Unie je nyní nejvýznamnější silou, která ve světě usiluje o zastavení klimatických změn.
Zrcátko nad hlavou
Myšlenka, o níž začínají v posledních měsících vědci více hovořit, zní: Když už se ovzduší kolem zeměkoule otepluje, co kdybychom je tedy umělým zásahem ochladili?
Jejich nápady před časem publikoval odborný časopis Climate Change.
Nizozemský vědec Paul Crutzen, nositel Nobelovy ceny za poznání dění v atmosféře, navrhuje: Rozptylme v horních vrstvách atmosféry drobné částice, které budou odrážet část slunečních paprsků zpět do vesmíru. Na zemský povrch tak dopadne méně slunečního záření, takže se i méně ohřeje.
Něco takového se ostatně v atmosféře už děje. Po celé zemské dějiny vyvrhují sopky vysoko do ovzduší drobné tuhé částečky, od nichž se sluneční záření odráží.
Také zplodiny síry z průmyslu fungují podobně. Od nich odražené paprsky nestačí doletět až na zemský povrch a proměnit se tam v tepelnou energii. Nyní by tedy takovýchto částic záměrně přibylo.
A co takhle umělé mraky?
Nevyjasněnou otázkou samozřejmě zůstává, co by měli lidé v atmosféře rozptýlit, aby takové částečky, až by se dostaly k zemskému povrchu, ještě nepoškodily lidské plíce.
To jiný vědec, John Lantham z Národního střediska pro výzkum atmosféry v americkém Coloradu, doporučuje použít osvědčenější materiál: mořskou vodu. Podle jeho návrhu by se měly rozptylovat drobné kapičky mořské vody do vzduchu. Tam by podnítily vznik mraků, které by odrážely sluneční záření.
Stephen Salter ze skotské Univerzity v Edinburghu doplňuje, že kapičky vody by mohlo vytvářet a rozptylovat několik desítek automatických lodí, které by se obešly bez posádky. A ještě soudí, že by se takto zmenšilo množství hurikánů. Ty totiž vznikají pouze nad oceánem o teplotě alespoň 27 stupňů Celsia. Kdyby bylo moře chladnější, žádné hurikány by ani nevznikly.
Ochlazení až z vesmíru
Další výzkumníci navrhují posunout odrazné plochy až do vesmíru. Například Roger Angel z Arizonské univerzity soudí, že by práci zvládlo několik milionů kosmických lodí o velikosti menší než jeden metr. Musely by se vhodně umístit asi půldruhého milionu kilometrů od Země, do relativně stálé pozice mezi Slunce a naši planetu. (Pro matematiky: bylo by to ve vnitřním Lagrangeově bodě.)
Lodě by blokovaly nějakých 1,8 procenta slunečních paprsků. Protože by však odrazná plavidla nevytvářela souvislou plochu, ale byla pod sebe vzdálena a rozptýlena, lidé na Zemi by je neviděli. Americká kosmická agentura NASA dala Angelovi malý grant, aby na nápadu dál pracoval.
Ekologové ovšem namítají, že další lidské zásahy do zemského klimatu by mohly mít zcela nepředvídané důsledky. Podle nich je lépe se jim vyhnout a globálnímu oteplování raději čelit tím, že se bude pálit méně fosilních paliv.
Uberte pětinu ropy
Stejně smýšlejí i představitelé Evropské unie, která se stala světovým vůdcem ve snaze zbrzdit klimatickou změnu. Na svém summitu před dvěma týdny se vedoucí představitelé členských zemí dohodli, že Evropa musí snížit emise oxidu uhličitého o 20 procent do roku 2020 (ve srovnání s rokem 1990).
A pokud by se k závazku přidali i další významní spalovači fosilních paliv, tedy USA, Čína a Indie, Evropská unie se zavazuje snížit emise oxidu uhličitého dokonce o třicet procent.
To znamená, že se musí zhruba stejným podílem omezit spalování uhlí, ropy a také zemního plynu.
O tom, že by místo toho lidé Zemi nějak ochladili, evropští politici nepřemýšlejí.
Vedlejší efekt: snížení závislosti
Vede je k tomu ještě další fakt, který v diskusích po summitu připomínají i poslanci Evropského parlamentu.
V současné době Evropská unie dováží padesát procent své spotřeby energetických surovin, zejména ropy a zemního plynu. A pokud by se nic nezměnilo, zvýšila by se tato závislost na dovozu z jiných částí světa do roku 2030 na plných 70 procent.
"Energie se stává nástrojem zahraniční politiky," připomněl v parlamentní debatě Jacek Saryus-Wolski, předseda zahraničního výboru Evropského parlamentu. A ropa a zemní plyn se dovážejí především z Ruska a Blízkého východu, dodává.
Noé van Hulst, jeden z ředitelů Mezinárodní energetické agentury, k tomu při debatě v Evropském parlamentu dodal, že pro jistější a přitom čisté zásobování energií svět potřebuje vyšší podíl energie z obnovitelných zdrojů a také z jaderných elektráren.
Závislost na fosilních palivech se prostě začíná chápat jako neúnosná nejen kvůli hrozbě globální změny klimatu, ale i z dalších politických a ekonomických důvodů. Není vhodné se do ní vázat, i kdyby se dala Země zase uměle ochladit.
