Washington - Až na dvě stě kilometrů k povrchu planety Merkur, zvrásněnému krátery, se v pondělí dostala americká sonda Messenger. Ta se k planetě přiblížila, aby uskutečnila její už druhý oblet. Jak hlásí řídicí středisko, odeslané rádiové signály naznačují, že sonda po obletu pracuje normálně. Její přístroje zpracovávají data získaná při obletu. Anténa se k Zemi natočí v úterý, aby mohla začít údaje posílat.

Zařízení o velikosti osobního automobilu takto jednou oblétlo Merkur už dříve, 14. ledna. Propočítaná dráha je přivedla zpět zase nyní a pak je vrátí ještě 29. září 2009. Pokaždé gravitace planety změní dráhu sondy. A to tak, aby nakonec, 18. března 2011, už zůstala na oběžné dráze přímo kolem Merkuru.

Výzkumníci však nedočkavě čekají již na údaje získané při "přípravných" obletech. Messenger je totiž teprve druhá pozemská sonda, která se k Merkuru dostala. Tou první byla sonda Mariner 10 v březnu 1975. Mezi tím bylo dlouhé nic...

Měření slunečního větru

Mezi vědci, kteří analyzují získaná data, je i český astrofyzik Pavel Trávníček z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd v Praze. Spolu s kolegy z Kalifornské univerzity v Los Angeles se zaměřil na výzkum takzvaného slunečního větru a jeho vlivu na planetu Merkur.

Poetickým názvem sluneční vítr astrofyzici označují nepřetržitý tok nabitých částic, které Slunce vyvrhne při svých erupcích a jež putují vesmírem. Mohou být nebezpečné pro zdraví astronautů ve vesmíru.

Zemi před ním chrání její magnetické pole, které elektricky nabité částice odklání a vede po magnetických siločarách podél planety. Přesto však může sluneční vítr rušit například telekomunikační signály vysílané přes družice a při velkých slunečních erupcích může družice i trvale poškodit.

Obdobně ochraňuje magnetické pole před slunečním větrem také planetu Merkur.

Článek pokračuje pod infografikou.

Merkur jako model i pro jiné

Jak však Pavel Trávníček vysvětluje, Merkur je mnohem menší než Země, a proto se dá sféra jeho magnetického pole lépe počítačově modelovat.

"V Ústavu fyziky atmosféry jsme vytvořili počítačový model interakce slunečního větru s magnetickým polem malé planety," popsal doktor Trávníček. "Díky údajům ze sondy Messenger si ověříme, jak dobře se dá náš model použít v konkrétním případě planety Merkur."

K části výpočtů využívá Pavel Trávníček největší český superpočítač Amálka umístěný v Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd v Praze. Další propočty se pak uskutečňují ve výpočetním centru v San Diegu v Kalifornii.

Nové poznatky by měly přispět k základnímu poznání vesmíru, a také k lepšímu pochopení, jak se projevuje sluneční vítr a jak se dá před ním chránit.

Hustá planeta

Kromě měření magnetického pole Merkuru má nynější sonda Messenger ještě spoustu další práce.

Jejím úkolem je samozřejmě mapovat povrch Merkuru, a to i jeho strany odvrácené od Země, která do této doby zůstávala lidským přístrojům ukryta.

Dále sonda sbírá údaje, z nichž vědci získají přesnější představu o minerálním a chemickém složení vnějšího pláště planety. Dále vědci doufají, že pochopí, proč má Merkur vysokou hustotu, což je pro ně zatím záhada.