Praha - Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci představí pravděpodobně špičkové sportovní výkony.
Podpoří je také moderní technické vybavení sportovců, které umožňuje běžcům i skokanům dosahovat stále lepších výsledků.
"V posledních desetiletích prošlo lyžařské vybavení největším vývojem za celou existenci lyžování," hodnotí Miroslav Jedlička, který byl v první polovině devadesátých let předsedou Svazu lyžařů České republiky.
"Jiří Raška ještě skákal ve svetru, dnes by to bylo nemyslitelné," dodává s narážkou na československého olympijského vítěze ve skoku na lyžích z roku 1968.
Zakázané nafukování
Kdepak dneska svetr. "Skokani mají přiléhavé kombinézy, kolem nichž vzduch snadno klouže. Musí mít také přesně stanovenou prodyšnost. Kdyby se vzduchem vhodně nafoukly, mohly by totiž sportovce nadnášet a prodloužit jeho skok," vysvětluje Jedlička.
Elastické kombinézy běžkařů jsou zase střiženy u loktů a kolen nikoli rovně, ale jakoby mírně ohnutě, aby umožňovaly předkloněnému závodníkovi snazší pohyb.
Důležité je i to, co je pod kombinézou. Ocení to hlavně běžkaři, protože ti se pořádně zapotí. "Mají spodní prádlo z umělých vláken, vyrobené tak, aby odvádělo od těla pot různou rychlostí," popisuje Dana Finková z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
"Nejrychleji tedy pot odvádí ze zad a z podpaždí, kde se člověk nejvíc potí, aby se sportovec nenastydl, když se v cíli závodu nebo při tréninku zastaví."
Požadována je lehkost
Nejdůležitější jsou samozřejmě lyže.
I u mnoha současných lyží zůstává základním materiálem dřevo v jejich jádru, ale doplňují je vrstvy dalších hmot, například uhlíkových a skelných vláken, titanu, různých polymerních materiálů a také třeba Kevlaru, látky, z níž se dělají neprůstřelné vesty.
To vše proto, aby lyže byly pevné a hlavně lehké. Někteří výrobci lyže vyplňují dutými voštinami připomínajícími včelí plástve. V lyži je pak vyšší podíl vzduchu, který ji odlehčuje.
Lyže vybírané podle sněhu
U skokanských lyží už sportovní komise stanovily nepřekročitelný limit: smějí být dlouhé nejvýše 146 procent výšky postavy závodníka. "Delší lyže totiž závodníka dále donesou, prodlužují délku skoku," vysvětluje doktorka Finková.
Dnešní závodní běžky se už vůbec nehodí do terénu. Jsou úzké, bořily by se do sněhu. Patří jen na upravenou trať. Podstatná je na nich skluznice obsahující grafit, který odpuzuje nečistoty ze sněhu, aby se nelepily a nebrzdily.
"Ve skluznici dobrých běžek také najdete drobnou strukturu, jakési malé vrypy. Pomáhají odvádět vodu, jejíž vrstvička se díky tlaku tvoří pod lyží," říká Dana Finková. "Na každý sníh se hodí jiná struktura na skluznici. Suchý sníh vyžaduje jemnější strukturu, na mokrý sníh se hodí hrubší."
Nejšpičkovějším závodníkům připravuje výrobce lyže přesně na míru. "Mají jich až několik desítek, na každý sníh jiné," připomíná Miroslav Jedlička.
Styl určuje výběr boty
Běžkařská bota je na výběr podle zvoleného stylu pohybu. Bývá vyztužena karbonem. Bota na klasický styl, při němž se běžkař pohybuje ve stopě, je nízká pod kotník, má vyztuženou patu, ale je měkčí pod prsty, aby se mohla zvedat při odrazu.
Zato bota pro bruslení na běžkách je vysoká až nad kotník, který zpevňuje, a má vyztuženou celou podrážku, aby se nedala zkroutit.
Místo poutka zacvakávací mechanismus
Lyžařské hole pro závodníky jsou obvykle z kompozitních uhlíkových materiálů, takže jsou lehké, ale pevné pro odpich. Současně jsou však křehké. Stačí úder z boku, případně přes spadlou hůl přejet na lyžích, a zlomí se.
"Proto také při hromadných startech, které bývají divácky zajímavé, jsou hned za startem shromážděni servismeni, aby mohli závodníkům vyměnit polámané hole," uvádí Dana Finková.
I tady se projevuje nový vývoj. V posledních letech mají běžkaři možnost neupevňovat hůl k ruce poutkem, ale mohou ji zacvaknout do speciálního mechanismu v rukavici. Takto upevněnou holí, opřenou o dlaň, se dá lépe odpíchnout. Rychleji se také odepne, což se hodí při biatlonu. A když závodník spadne a kutálí se podél cesty, hůl se automaticky odpojí a neotluče ho.
Přilba se nemění. Zatím
Vlastně jediným, co se na lyžařích už dlouho nezměnilo, je přilba. Má hlavně ochranný význam. Zatím ji ještě nikdo nezformoval do nějaké obdoby protáhlého aerodynamického tvaru, jaký používají třeba cyklisté při časovce.
Ale kdo ví. Možná už konstruktéři přemýšlejí i o přilbě úplně nového typu, která závodníka zase zrychlí. Aspoň o chloupek.
| Čtěte blog lékaře Libora Vítka: Mohou za výkonnost v běžeckém lyžování hladiny hemoglobinu nebo poctivý trénink? |
