"Ten návrh je masivním útokem českých agrobaronů na peněženky všech Čechů. Dlouholetá zkušenost ukazuje, že řada velkých českých agrokoncernů není schopna konkurovat menším výrobcům ani zahraniční konkurenci, takže se ji pomocí navrhovaného zákona snaží omezit. Pokud by skutečně uspěli s vyhnáním zahraničních potravin, mohli by zvýšit ceny a rezignovat na kvalitu potravin. A především by mohli opět natáhnout ruku a říct si o další miliardy dotací, zejména když jim to již letos jednou prošlo – vláda koncem března bez mrknutí oka poslala zejména velkým koncernům 4,3 miliardy korun 'na soběstačnost', zatímco firmy z jiných sektorů musely zavírat a propouštět a od vlády nedostaly ani korunu.

Argumenty na soběstačnost? Zkuste se projít po jakémkoliv obchodu a škrtejte, co by z nabídky vypadlo, kdyby se sen agrokoncernů naplnil. Chcete žít v zemi, kde budou jahody dva měsíce v roce, kde si nekoupíte téměř žádné biopotraviny, kde bude Coca-Cola podle vyhlášky ministra českou potravinou a kde bude mít vaše miminko hlad, protože se v ČR kojenecká mléka nevyrábí a na příkrmy tady téměř nejsou suroviny?"

"Podpora lokálních dodavatelů a produkce je jedním z pilířů naší činnosti a naší dlouhodobou strategií. Penny dlouhodobě deklaruje, že 70 procent potravin v našem sortimentu, je vyrobeno v České republice. V reakci na aktuální situaci způsobenou koronavirem jsme také spustili kampaň Žít si tady hezky česky. Touto kampaní chceme podpořit české dodavatele v nelehké době a motivovat širokou veřejnost, aby se k podpoře českých produktů a dodavatelů připojila. Podpora českých dodavatelů, lokálních producentů a českých výrobků je naší základní filozofií, i proto chceme pomoci českým výrobcům a podnikatelům rozběhnout jejich produkci naplno."

Zahraniční potraviny jsou svým charakterem průměrně dražší než ty české. České potraviny (dle definice zákona) se tedy podílí cca 30 procenty na našich tržbách. 55procentní kvótu u českých potravin stanovenou novou legislativou pro příští rok by Globus byl schopen splnit pouze u mléčných výrobků (bez sýrů), nápojů (hlavně pivo) a pečiva. Splnění takové kvóty by znamenalo plošné vylistování mnohých oblíbených potravin. Mělo by zároveň nedozírné následky na svobodu výběru pro naše zákazníky. Regál či obchod s potravinami by se proměnil zásadně a připomínal by v mnohém éru před rokem 1989. Vyhovět kvótě 85 procent v roce 2027 by bylo prakticky nemožné, a pokud by se takový zákon prosadil, mělo by to pro nás fatální důsledky. Prakticky bychom museli z nabídky odebrat zajímavé a úspěšné koncepty, jako jsou například produkty v oddělení mezinárodní kuchyně, pulty se sýry z celého světa, oddělení chlazených ryb, mezinárodní vinotéku, kávu, kakao nebo cukrovinky. To všechno bychom byli nuceni drasticky zredukovat."

"K navrhovanému zákonnému podílu potravin vyrobených v ČR nebo splňujících označení česká potravina je třeba říci, že vzhledem k vysokým kvalitativním, ale i kapacitním nárokům na naše dodavatele jsme již dnes nuceni odebírat nemalou část našeho stálého sortimentu ze zahraničí. Dodržet takto vysoký podíl u celého sortimentu na celém trhu by proto nutně způsobilo ještě větší kapacitní potíže a v jejich důsledku tlak na snížení kvality výrobků a současně zásadní snížení pestrosti nabídky a sortimentu. Kvalita námi prodávaných výrobků (z nichž více než 80 % nabízíme pod vlastní značkou) je však pro nás ve výběru dodavatelů naprosto klíčová."

"Novela zákona by výrazně poškodila především naše zákazníky. Z pohledu českého spotřebitele by určitě znamenala citelné omezení nabídky a také vyšší ceny. My u nás v prodejnách Albert dáváme přednost českým dodavatelům, a pokud nabídnou zboží, které je konkurenceschopné cenou i kvalitou, dostanou přednost. Naši zákazníci rádi nakupují české potraviny a my jim je chceme v co nejširší míře poskytnout. Například v čerstvých potravinách, jako jsou například mléčné výrobky či pečivo nebo stálá nabídka červeného i drůbežího masa, dosahuje zboží českého původu téměř sta procent.

Albert je v Česku již téměř 30 let a za tu dobu jsme vytvořili s domácími dodavateli pevné obchodní vazby. Ovšem regulovat podíl potravin legislativně by znamenalo výrazně omezit pestrost nabídky a výběr, a to nejen v sekcích mezinárodní kuchyně a v kulinářských specialitách. Vedlo by to také k horší konkurenci, a tedy i vyšším cenám a potenciálně horší kvalitě.

Někteří z nás si jistě pamatují doby, kdy mělo Česko, respektive Československo, deklarovanou soběstačnost v potravinách, a pamatujeme si prázdné háky v řeznictvích a celé sortimenty nedostatkových potravin. Dnes jsou čeští potravináři vyhledávané a respektované firmy s konkurenceschopnými produkty, řada z nich zboží také vyváží a profituje z jednotného evropského trhu. Nechtějme tento trh uzavírat a ničit pestrou nabídku v našich obchodech."

"Dlouhodobě upozorňujeme na potřebu potravinové soběstačnosti a preferujeme tuzemské výrobce a především ty regionální. Systém COOP je 37 regionálních družstev provozujících na 2500 prodejen a řídících je i sortimentově. To je dle našeho nejlepší způsob podpory regionů. Z centrály v Praze nevíte, co se děje u Ústí nad Orlicí a kdo tam vede malou pekárnu, která vám může dodat zboží. Je tak nejlépe podporovat malé výrobce podporou lokálních prodejců. Naším cílem je zastavit odliv lidí do měst a zkrátit dovozový řetězec, aby místní lidí vyráběli, prodávali i nakupovali a nebylo potřeba za nákupy dojíždět. Zároveň jsme ale proti regulaci ze strany státu a jdeme spíše cestou edukací. Problém vidíme také v nejednoznačném názvosloví a značení. Myslíme si, že nařízení ze strany státu tuzemským potravinám příliš nepomůže."

“Soběstačnost v základních komoditách má smysl pro každý stát. Sice se v posledních letech či desetiletích význam soběstačnosti zlehčoval se zdůvodněním, že v globalizovaném světě lze vše bez problémů dovézt. Ale ochromený svět v době koronavirové nákazy ukázal, že tomu tak nemusí být vždy. Potraviny patří, nebo by měly patřit, ke strategickým surovinám každého státu a rozumná míra soběstačnosti zajistí nejen dostatek potravin, ale také určitou cenovou stabilitu. To typicky dokladuje vývoj cen ovoce a zeleniny. Jakákoliv nerovnováha na trhu se okamžitě projeví na koncové ceně pro zákazníka a ani začátek sklizňové sezony nezajistí pokles ceny na původní úroveň. Většina původních států Evropské unie i jejich obyvatel si tuto skutečnost uvědomuje a jednoznačně preferuje potraviny s tuzemským původem.”

“Současný návrh pozměňovacího návrhu o povinném podílu českých potravin v české obchodní síti je do jisté míry reakcí na neochotu jednat o možnostech zvýšení podílu tuzemských potravin a na diskriminaci především menších, regionálních producentů. Raději bychom, aby se obchodní řetězce chovaly na českém trhu stejně, jako se chovají na svých domovských trzích, i bez státních regulací. Aby upřednostňovaly místní produkci a podporovaly kvalitní výrobce z příslušného regionu ne proto, že jim to ukládá zákon, ale proto, že chtějí na příslušném trhu existovat a podílet se na jeho rozvoji. Je nutné zdůraznit, že nejde o to, stanovit absolutní podíl všech potravin. Ale potraviny, které u nás jsme schopni vyrobit z tuzemských surovin, by se neměly převážet přes půl Evropy jen proto, že jsou momentálně levnější. A už vůbec ne, aby byly levnější jen kvůli specifickým požadavkům na (ne)kvalitu.”

"Když už bych náhodou teoreticky připustil nějakou debatu kolem toho, tak určitý smysl by takové opatření mohlo z části mít u stanovení poměru lokálních potravin, kdy třeba do sektoru veřejného stravování, škol apod. by byl stanoven nějaký podíl (ale mnohem nižší, než jsou nynější návrhy) potravin od LOKÁLNÍCH (nikoliv jen původem českých) výrobců (např. z kraje). To by byla větší podpora českému zemědělství a menším výrobcům, což je skutečně potřeba. Ono by se ale stejně nakonec mohlo ukázat, že je to z hlediska dostupnosti prakticky nereálné, protože těch výrobců v některých sektorech tolik není, a přišlo by se na to, že skutečným cílem toho záměru je jen nefér taktikou podpořit největší zpracovatele v zemi a zajistit jim ještě lepší pozici na trhu. ASZ je tedy proti tomuto návrhu, který je nyní v ZEV PSP."

"Ekonomická regulace funguje efektivněji, pokud dává motivace, ale nepoužívá zákazy. Je jistě v mnoha případech vhodné podporovat vhodně zvolené domácí zemědělské aktivity, krajinotvorbu atd., ale jednotný evropský trh je jedním z hlavních pilířů našeho hospodářství a blahobytu. Pokud by snahy o omezení zahraničního obchodu v jakémkoliv odvětví měly být motivovány potřebou soběstačnosti v průběhu epidemií, pak je třeba se zamyslet nad tím, zda se tak nevystavujeme většímu riziku v případě, že naše ekonomika bude ochromena plošnými opatřeními, ale mnozí z našich obchodních partnerů budou mít průběh epidemie lehčí a budou tak schopni dodávat jak vstupy do našeho zpracovatelského průmyslu, tak potraviny na naše stoly.”

"Návrh potravinové soběstačnosti by zapadal do hospodářské politiky zhruba před 400 lety. Naštěstí jsme od té doby o kus dále. Dnes asi nikdo z nás nechce méně zboží za vyšší ceny. Dnešní globální ekonomika je výrazně propojena složitými vazbami, což umožňuje specializaci, pokles výrobních nákladů a pestrou nabídku zboží a služeb dostupných téměř na každém místě planety. Občas se někteří politici snaží házet písek do tohoto soukolí, ale zpravidla to natropí více škody než užitku. Nápad na kvóty domácího zboží v obchodech je jedním z příkladů."

"V každém případě by ,stát hezky česky' neměl znamenat, že se vybere jen jedna momentálně politicky atraktivní oblast (např. potraviny) a zákon se napasuje jen a pouze na ni proto, aby vybraná zájmová politická skupina (političtí podnikatelé v zemědělství) získala výhodu, a vše ostatní běželo tak jako dosud. Kdyby mělo dojít k něčemu podobnému, bylo by lepší raději nic neměnit."

"Předkládaný návrh je především porušením principu jednotného trhu EU a lze tak předpokládat, že EU by naši zemi vyzvala, aby byl zákon zrušen. Nebyl by to první případ - o něco podobného se již v minulosti pokusilo Slovensko, aktuálně zvažuje stanovit závazný podíl ,svých' potravin Bulharsko, přičemž Slovensku návrh neprošel a Bulharsku poslala EU zatím vytýkací dopis. Samozřejmě platí, že omezení konkurence (závazný podíl českých potravin) je impulz k růstu cen potravin, ten lze ale očekávat i bez navrhované novely zákona, takže předkladatelé se mohou v budoucnosti vymlouvat, že ceny potravin porostou z jiných důvodů než kvůli uvedenému zákonu. Takhle ale porostou ,ještě o něco více'. Návrh nicméně nemusí nutně znamenat omezení nabídky exotických potravin, na což někteří politici upozorňují, neboť by logicky mělo jít pouze o regulaci produktů, které je schopna ČR vyprodukovat sama. Také je důležité, půjde-li o podíl v počtu prodávaných položek, nebo o podíl z celkového objemu tržeb. Přesto platí především ta první věta - je to opatření proti jednotnému trhu EU."

“Obavy z nedostatku potravin na světovém trhu se ukazují spíše jako mylné. Pokud si uprostřed největšího omezení světové ekonomiky od druhé světové války lze objednat čerstvou sklizeň darjeelingského čaje přímo z plantáže, která dorazí do jednoho týdne, bylo by trochu přehnané domnívat se, že zítra nebudou brambory.”