Které potraviny pokryjí spotřebu Čechů bez "pomoci" ciziny? Čeho vlastně nejvíce dovážíme a co naopak ve velkém vyvážíme? On-line deník Aktuálně.cz porovnal data statistiků, ministerstva i celní správy, aby zjistil, jak je na tom Česko s takzvanou potravinovou soběstačností, tedy nezávislostí na externích zdrojích. Nyní návrh na její zvýšení schválili poslanci navzdory varování expertů i zemí EU.
Pozměňovací návrh Zdeňka Podala (SPD), Margity Balaštíkové (ANO) a dvou desítek poslanců z různých stran prosazuje zavedení povinného podílu 55 procent českého zboží na pultech od příštího roku, následně by se měl tento podíl zvyšovat o pět procentních bodů každý rok. To znamená povinný 85% podíl českých potravin v roce 2027.
On-line deník Aktuálně.cz se zeptal předkladatelů návrhu, odborníků, ale i těch, kterých by se zavedení povinného podílu českého zboží na pultech přímo dotklo, zda a jak podle nich může navrhovaná potravinová soběstačnost v zemi fungovat.
Návrh podle předkladatelů
Umožňuje regionálním výrobcům potravin prosadit se lépe na domácím trhu.
Přispívá k udržení zaměstnanosti na českém venkově.
Snižuje v konečném důsledku i uhlíkovou stopu a přispívá k závazkům na úrovni EU k uhlíkové neutralitě.
Přispívá k plnění cílů OSN ohledně udržitelného rozvoje, ke který se Česko zavázalo v rámci projektu Agenda 2030.
Návrh podle expertů
Návrh je především porušením principu jednotného trhu EU a lze tak předpokládat, že EU by naši zemi vyzvala, aby byl zákon zrušen.
Globální ekonomika umožňuje specializaci, pokles výrobních nákladů a pestrou nabídku zboží a služeb dostupných téměř na každém místě planety.
Zákon by se "napasoval" na vybranou zájmovou politickou skupinu (političtí podnikatelé v zemědělství), která by získala výhodu.
Ekonomická regulace funguje efektivněji, pokud dává motivace, ale nepoužívá zákazy.
Anketní otázka
Skupina poslanců navrhuje navýšení potravinové soběstačnosti Česka. Co si o povinnosti nabízet určitý povinný podíl tuzemských potravin myslíte, má v době našeho členství na jednotném trhu smysl? Zkuste uvést případné argumenty pro či proti samotného konceptu soběstačnosti.
Názory těch, kterých se návrh týká
Tomáš Prouzaprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR
"Ten návrh je masivním útokem českých agrobaronů na peněženky všech Čechů. Dlouholetá zkušenost ukazuje, že řada velkých českých agrokoncernů není schopna konkurovat menším výrobcům ani zahraniční konkurenci, takže se ji pomocí navrhovaného zákona snaží omezit. Pokud by skutečně uspěli s vyhnáním zahraničních potravin, mohli by zvýšit ceny a rezignovat na kvalitu potravin. A především by mohli opět natáhnout ruku a říct si o další miliardy dotací, zejména když jim to již letos jednou prošlo – vláda koncem března bez mrknutí oka poslala zejména velkým koncernům 4,3 miliardy korun 'na soběstačnost', zatímco firmy z jiných sektorů musely zavírat a propouštět a od vlády nedostaly ani korunu.
Argumenty na soběstačnost? Zkuste se projít po jakémkoliv obchodu a škrtejte, co by z nabídky vypadlo, kdyby se sen agrokoncernů naplnil. Chcete žít v zemi, kde budou jahody dva měsíce v roce, kde si nekoupíte téměř žádné biopotraviny, kde bude Coca-Cola podle vyhlášky ministra českou potravinou a kde bude mít vaše miminko hlad, protože se v ČR kojenecká mléka nevyrábí a na příkrmy tady téměř nejsou suroviny?"
Tomáš Kubíktiskový mluvčí Penny Market
"Podpora lokálních dodavatelů a produkce je jedním z pilířů naší činnosti a naší dlouhodobou strategií. Penny dlouhodobě deklaruje, že 70 procent potravin v našem sortimentu, je vyrobeno v České republice. V reakci na aktuální situaci způsobenou koronavirem jsme také spustili kampaň Žít si tady hezky česky. Touto kampaní chceme podpořit české dodavatele v nelehké době a motivovat širokou veřejnost, aby se k podpoře českých produktů a dodavatelů připojila. Podpora českých dodavatelů, lokálních producentů a českých výrobků je naší základní filozofií, i proto chceme pomoci českým výrobcům a podnikatelům rozběhnout jejich produkci naplno."
Lutfia Volfovátisková mluvčí Globus
Zahraniční potraviny jsou svým charakterem průměrně dražší než ty české. České potraviny (dle definice zákona) se tedy podílí cca 30 procenty na našich tržbách. 55procentní kvótu u českých potravin stanovenou novou legislativou pro příští rok by Globus byl schopen splnit pouze u mléčných výrobků (bez sýrů), nápojů (hlavně pivo) a pečiva. Splnění takové kvóty by znamenalo plošné vylistování mnohých oblíbených potravin. Mělo by zároveň nedozírné následky na svobodu výběru pro naše zákazníky. Regál či obchod s potravinami by se proměnil zásadně a připomínal by v mnohém éru před rokem 1989. Vyhovět kvótě 85 procent v roce 2027 by bylo prakticky nemožné, a pokud by se takový zákon prosadil, mělo by to pro nás fatální důsledky. Prakticky bychom museli z nabídky odebrat zajímavé a úspěšné koncepty, jako jsou například produkty v oddělení mezinárodní kuchyně, pulty se sýry z celého světa, oddělení chlazených ryb, mezinárodní vinotéku, kávu, kakao nebo cukrovinky. To všechno bychom byli nuceni drasticky zredukovat."
Zuzana Holátisková mluvčí Lidl
"K navrhovanému zákonnému podílu potravin vyrobených v ČR nebo splňujících označení česká potravina je třeba říci, že vzhledem k vysokým kvalitativním, ale i kapacitním nárokům na naše dodavatele jsme již dnes nuceni odebírat nemalou část našeho stálého sortimentu ze zahraničí. Dodržet takto vysoký podíl u celého sortimentu na celém trhu by proto nutně způsobilo ještě větší kapacitní potíže a v jejich důsledku tlak na snížení kvality výrobků a současně zásadní snížení pestrosti nabídky a sortimentu. Kvalita námi prodávaných výrobků (z nichž více než 80 % nabízíme pod vlastní značkou) je však pro nás ve výběru dodavatelů naprosto klíčová."
Jiří Marečekředitel komunikace prodejen Albert
"Novela zákona by výrazně poškodila především naše zákazníky. Z pohledu českého spotřebitele by určitě znamenala citelné omezení nabídky a také vyšší ceny. My u nás v prodejnách Albert dáváme přednost českým dodavatelům, a pokud nabídnou zboží, které je konkurenceschopné cenou i kvalitou, dostanou přednost. Naši zákazníci rádi nakupují české potraviny a my jim je chceme v co nejširší míře poskytnout. Například v čerstvých potravinách, jako jsou například mléčné výrobky či pečivo nebo stálá nabídka červeného i drůbežího masa, dosahuje zboží českého původu téměř sta procent.
Albert je v Česku již téměř 30 let a za tu dobu jsme vytvořili s domácími dodavateli pevné obchodní vazby. Ovšem regulovat podíl potravin legislativně by znamenalo výrazně omezit pestrost nabídky a výběr, a to nejen v sekcích mezinárodní kuchyně a v kulinářských specialitách. Vedlo by to také k horší konkurenci, a tedy i vyšším cenám a potenciálně horší kvalitě.
Někteří z nás si jistě pamatují doby, kdy mělo Česko, respektive Československo, deklarovanou soběstačnost v potravinách, a pamatujeme si prázdné háky v řeznictvích a celé sortimenty nedostatkových potravin. Dnes jsou čeští potravináři vyhledávané a respektované firmy s konkurenceschopnými produkty, řada z nich zboží také vyváží a profituje z jednotného evropského trhu. Nechtějme tento trh uzavírat a ničit pestrou nabídku v našich obchodech."
Lukáš Němčíktiskový mluvčí Coop
"Dlouhodobě upozorňujeme na potřebu potravinové soběstačnosti a preferujeme tuzemské výrobce a především ty regionální. Systém COOP je 37 regionálních družstev provozujících na 2500 prodejen a řídících je i sortimentově. To je dle našeho nejlepší způsob podpory regionů. Z centrály v Praze nevíte, co se děje u Ústí nad Orlicí a kdo tam vede malou pekárnu, která vám může dodat zboží. Je tak nejlépe podporovat malé výrobce podporou lokálních prodejců. Naším cílem je zastavit odliv lidí do měst a zkrátit dovozový řetězec, aby místní lidí vyráběli, prodávali i nakupovali a nebylo potřeba za nákupy dojíždět. Zároveň jsme ale proti regulaci ze strany státu a jdeme spíše cestou edukací. Problém vidíme také v nejednoznačném názvosloví a značení. Myslíme si, že nařízení ze strany státu tuzemským potravinám příliš nepomůže."
Vladimír Píchakomunikace a vnější vztahy Zemědělského svazu ČR
“Soběstačnost v základních komoditách má smysl pro každý stát. Sice se v posledních letech či desetiletích význam soběstačnosti zlehčoval se zdůvodněním, že v globalizovaném světě lze vše bez problémů dovézt. Ale ochromený svět v době koronavirové nákazy ukázal, že tomu tak nemusí být vždy. Potraviny patří, nebo by měly patřit, ke strategickým surovinám každého státu a rozumná míra soběstačnosti zajistí nejen dostatek potravin, ale také určitou cenovou stabilitu. To typicky dokladuje vývoj cen ovoce a zeleniny. Jakákoliv nerovnováha na trhu se okamžitě projeví na koncové ceně pro zákazníka a ani začátek sklizňové sezony nezajistí pokles ceny na původní úroveň. Většina původních států Evropské unie i jejich obyvatel si tuto skutečnost uvědomuje a jednoznačně preferuje potraviny s tuzemským původem.”
“Současný návrh pozměňovacího návrhu o povinném podílu českých potravin v české obchodní síti je do jisté míry reakcí na neochotu jednat o možnostech zvýšení podílu tuzemských potravin a na diskriminaci především menších, regionálních producentů. Raději bychom, aby se obchodní řetězce chovaly na českém trhu stejně, jako se chovají na svých domovských trzích, i bez státních regulací. Aby upřednostňovaly místní produkci a podporovaly kvalitní výrobce z příslušného regionu ne proto, že jim to ukládá zákon, ale proto, že chtějí na příslušném trhu existovat a podílet se na jeho rozvoji. Je nutné zdůraznit, že nejde o to, stanovit absolutní podíl všech potravin. Ale potraviny, které u nás jsme schopni vyrobit z tuzemských surovin, by se neměly převážet přes půl Evropy jen proto, že jsou momentálně levnější. A už vůbec ne, aby byly levnější jen kvůli specifickým požadavkům na (ne)kvalitu.”
Jaroslav Šebekpředseda Asociace soukromého zemědělství ČR
"Když už bych náhodou teoreticky připustil nějakou debatu kolem toho, tak určitý smysl by takové opatření mohlo z části mít u stanovení poměru lokálních potravin, kdy třeba do sektoru veřejného stravování, škol apod. by byl stanoven nějaký podíl (ale mnohem nižší, než jsou nynější návrhy) potravin od LOKÁLNÍCH (nikoliv jen původem českých) výrobců (např. z kraje). To by byla větší podpora českému zemědělství a menším výrobcům, což je skutečně potřeba. Ono by se ale stejně nakonec mohlo ukázat, že je to z hlediska dostupnosti prakticky nereálné, protože těch výrobců v některých sektorech tolik není, a přišlo by se na to, že skutečným cílem toho záměru je jen nefér taktikou podpořit největší zpracovatele v zemi a zajistit jim ještě lepší pozici na trhu. ASZ je tedy proti tomuto návrhu, který je nyní v ZEV PSP."
Názory expertů
Štěpán Jurajdačlen NERV a profesor ekonomie na CERGE-EI
"Ekonomická regulace funguje efektivněji, pokud dává motivace, ale nepoužívá zákazy. Je jistě v mnoha případech vhodné podporovat vhodně zvolené domácí zemědělské aktivity, krajinotvorbu atd., ale jednotný evropský trh je jedním z hlavních pilířů našeho hospodářství a blahobytu. Pokud by snahy o omezení zahraničního obchodu v jakémkoliv odvětví měly být motivovány potřebou soběstačnosti v průběhu epidemií, pak je třeba se zamyslet nad tím, zda se tak nevystavujeme většímu riziku v případě, že naše ekonomika bude ochromena plošnými opatřeními, ale mnozí z našich obchodních partnerů budou mít průběh epidemie lehčí a budou tak schopni dodávat jak vstupy do našeho zpracovatelského průmyslu, tak potraviny na naše stoly.”
David Marekekonom společnosti Deloitte
"Návrh potravinové soběstačnosti by zapadal do hospodářské politiky zhruba před 400 lety. Naštěstí jsme od té doby o kus dále. Dnes asi nikdo z nás nechce méně zboží za vyšší ceny. Dnešní globální ekonomika je výrazně propojena složitými vazbami, což umožňuje specializaci, pokles výrobních nákladů a pestrou nabídku zboží a služeb dostupných téměř na každém místě planety. Občas se někteří politici snaží házet písek do tohoto soukolí, ale zpravidla to natropí více škody než užitku. Nápad na kvóty domácího zboží v obchodech je jedním z příkladů."
Mojmír Hamplředitel KPMG Financial Sector Services, bývalý viceguvernér ČNB
"V každém případě by ,stát hezky česky' neměl znamenat, že se vybere jen jedna momentálně politicky atraktivní oblast (např. potraviny) a zákon se napasuje jen a pouze na ni proto, aby vybraná zájmová politická skupina (političtí podnikatelé v zemědělství) získala výhodu, a vše ostatní běželo tak jako dosud. Kdyby mělo dojít k něčemu podobnému, bylo by lepší raději nic neměnit."
Petr Havelagrární analytik
"Předkládaný návrh je především porušením principu jednotného trhu EU a lze tak předpokládat, že EU by naši zemi vyzvala, aby byl zákon zrušen. Nebyl by to první případ - o něco podobného se již v minulosti pokusilo Slovensko, aktuálně zvažuje stanovit závazný podíl ,svých' potravin Bulharsko, přičemž Slovensku návrh neprošel a Bulharsku poslala EU zatím vytýkací dopis. Samozřejmě platí, že omezení konkurence (závazný podíl českých potravin) je impulz k růstu cen potravin, ten lze ale očekávat i bez navrhované novely zákona, takže předkladatelé se mohou v budoucnosti vymlouvat, že ceny potravin porostou z jiných důvodů než kvůli uvedenému zákonu. Takhle ale porostou ,ještě o něco více'. Návrh nicméně nemusí nutně znamenat omezení nabídky exotických potravin, na což někteří politici upozorňují, neboť by logicky mělo jít pouze o regulaci produktů, které je schopna ČR vyprodukovat sama. Také je důležité, půjde-li o podíl v počtu prodávaných položek, nebo o podíl z celkového objemu tržeb. Přesto platí především ta první věta - je to opatření proti jednotnému trhu EU."
Jiří Nohejlhlavní ekonom Liberálního institutu
“Obavy z nedostatku potravin na světovém trhu se ukazují spíše jako mylné. Pokud si uprostřed největšího omezení světové ekonomiky od druhé světové války lze objednat čerstvou sklizeň darjeelingského čaje přímo z plantáže, která dorazí do jednoho týdne, bylo by trochu přehnané domnívat se, že zítra nebudou brambory.”
Komentář: tři argumenty, proč “soběstačnost” nemá smysl
Jan Nevyhoštěný, Aktuálně.cz
1.2.3.
Dobrovolně zchudnout
Asi se shodneme na tom, že obyvatelé Česka jsou právě nyní nejbohatší v uplynulých dějinách, a to po všech
stránkách. Rychlost hromadění blahobytu přitom v posledních letech bleskově akcelerovala díky jedné
jediné příčině. Jmenuje se Evropský jednotný trh.
Tato nejvyšší forma ekonomického propojení funguje v Česku od vstupu do EU v roce 2004 a díky zaručeným
svobodám pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu dala místním výrobcům ničím neomezený přístup k stovkám
milionů zákazníků.
Zároveň můžeme nakupovat zboží co nejvýhodněji odkudkoliv z obrovského evropského trhu. Češi pro to
nemuseli udělat nic, kromě sjednocení základních názvů potravin typu nechvalně známého pomazánkového
másla či rumu. Princip potravinové soběstačnosti však volný trh popírá a de facto říká jediné: chceme
být chudší a nakupovat dráž.
Statistici upozorňují, že se zemědělskou soběstačností to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. "V prvé řadě není nikde uvedeno, jak se má počítat. Teoreticky je to snadné, produkce na jedné straně a zahraniční obchod na druhé, tedy co nevyrobíme a domácímu trhu schází, to se doveze. To je ovšem pouze teorie," upozorňuje Tomáš Chrámecký z odboru komunikace Českého statistického úřadu. "Otázka, zda určité potraviny vyvážíme, protože je u nás spotřeba uspokojena a máme nadvýrobu, nebo jednoduše proto, že v zahraničí se za ně zaplatí víc, je v tomto případě docela zásadní a to nemáme jak zjistit," dodává.
Obtížné je podle Chrámeckého zjistit i to, zda se přivezené potraviny v Česku spotřebují, nebo jsou vyvezeny jinam. "Stejně tak se podnikům může vyplatit vyvézt maso díky vyšší ceně do Německa a dovézt levnější třeba ze Slovenska," vysvětluje.
Rozhodovat podle statistiků nemusí vždy pouze vyšší cena, ale jednoduše to, který odběratel je blíž. "Například pro výrobce potravin v západních Čechách je ekonomičtější svoji produkci převézt pár kilometrů do Německa, než ji komplikovaně transportovat do Zlínského kraje. A podobně třeba pro firmy v Moravskoslezském kraji je snazší si dovézt potraviny z Polska nebo Slovenska, které jsou rohem," doplňuje Chrámecký.
Do jaké míry je Česko schopné pokrýt spotřebu obyvatel vlastní produkcí
Čeští farmáři nedokážou vyrobit takové množství základních potravin, jaké Češi chtějí. Tabulka ukazuje, jakou část spotřeby a u jakých výrobků jsou zemědělci schopni plnit. Zbytek do sta procent se musí dovážet ze zahraničí. Existují ale i výjimky, jako jsou mléko, pšenice nebo hovězí maso, kterých zbývá dost i na export. Čísla dává dohromady každý rok ministerstvo zemědělství z dat Celní správy a Českého statistického úřadu.
2018
2019
ovoce čerstvé
45,9 %
38,8 %
jablka celkem vč. moštových
98,6 %
88,7 %
jablka konzumní
59,2 %
48,2 %
zelenina čerstvá
31,5 %
35,6 %
květák
25,4 %
21,9 %
celer
55,3 %
64,1 %
cibule
39,8 %
46,5 %
mrkev
46,2 %
50,8 %
rajčata
21,2 %
23,4 %
zelí hlávkové
54,7 %
62,2 %
kapusta hlávková
14,8 %
13,0 %
okurka salátová
10,0 %
10,5 %
brambory
72,5 %
73,0 %
vejce
85,2 %
82,5 %
drůbeží maso
65,2 %
65,2 %
mléko
137,8 %
134,8 %
skopové maso
102,6 %
95,7 %
vepřové maso
51,2 %
50,8 %
hovězí maso
122,5 %
120,9 %
obiloviny
138,7 %
154,3 %
ječmen
110,4 %
120,6 %
pšenice
166 %
182,6 %
cukr
150,7 %
133,9 %
řepka olejná
158 %
128 %
Soběstačnost u vybraných komodit
Český statistický úřad naposledy počítal soběstačnost u několika vybraných potravin v roce 2017.
Pšeničná mouka
Výroba, spotřeba, soběstačnost
Hovězí maso
Výroba, spotřeba, soběstačnost
Vepřové maso
Výroba, spotřeba, soběstačnost
Vejce
Snáška, spotřeba, soběstačnost
Vývoz 2019 (top 25)
Které položky se z Česka nejvíce vyváží (podle hodnoty vývozu)
Osobní auta, dodávky
512 mld.
Součástky motorových vozidel
346 mld.
Stroje, snímače
299 mld.
Mobilní telefony a další komunikační přístroje
257 mld.
Sedadla, lůžka
74 mld.
Izolované dráty a jiné izolované vodiče
73 mld.
Elektrická zařízení (vypínače, pojistky apod.)
69 mld.
Hračky (tříkolky, koloběžky, panenky aj.)
59 mld.
Čerpadla
54 mld.
Monitory a projektory, televize a radia
53 mld.
Léky
50 mld.
Světla pro auta
49 mld.
Pneumatiky
47 mld.
Plastové výrobky
43 mld.
Odstředivky, přístroje k filtrování a čištění
41 mld.
Klimatizace
40 mld.
Kohouty, ventily pro potrubí, kotle, vany aj.
40 mld.
Železné a ocelové výrobky
39 mld.
Stroje mechanické s individuální funkcí
39 mld.
Tabule, panely, ovládací stoly, pulty, skříně
36 mld.
Elektrická energie
31 mld.
Strojové části, součásti a příslušenství
30 mld.
Součásti jeřábů, vozíků, buldozerů, fréz
29 mld.
Elektrické motory a generátory
29 mld.
Konstrukce, desky ze železa nebo oceli
29 mld.
Dovoz 2019 (top 25)
Které položky se do Česka nejvíce dováží (podle hodnoty dovozu)
Mobilní telefony a další komunikační přístroje
261 mld.
Součástky motorových vozidel
256 mld.
Stroje, snímače
188 mld.
Léky
97 mld.
Osobní auta, dodávky
96 mld.
Oleje surové
86 mld.
Elektronické integrované obvody
70 mld.
Izolované dráty, kabely
64 mld.
Strojové části
57 mld.
Elektrická zařízení (vypínače, pojistky apod.)
53 mld.
Oleje nesurové
51 mld.
Sedadla, lůžka
50 mld.
Plastové výrobky
49 mld.
Zemní plyn a jiné uhlovodíky plynné
47 mld.
Monitory a projektory, televize a radia
36 mld.
Motory zážehové
32 mld.
Tabule, panely, ovládací stoly, pulty, skříně
30 mld.
Motory vznětové
28 mld.
Kohouty, ventily pro potrubí, kotle, vany aj.
28 mld.
Výrobky ostatní z železa oceli
27 mld.
Elektrické motory a generátory
27 mld.
Čerpadla
27 mld.
Výrobky z železa či oceli nad 600 mm plátované
26 mld.
Stroje pro tisk
25 mld.
Elektrické transformátory
25 mld.
Bilance dovozu a vývozu
Výrobky, kde nejvýrazněji převažuje vývoz nad dovozem (top 25)
1
Osobní auta, dodávky
2
Stroje, snímače
3
Součástky motorových vozidel
4
Hračky (tříkolky, koloběžky, panenky aj.)
5
Klimatizace
6
Pneumatiky
7
Čerpadla
8
Elektrická světla a signalizace
9
Sedadla či lůžka
10
Odstředivky, přístroje k filtrování čištění
11
Konstrukce z železa a oceli
12
Monitory a projektory, televize a radia
13
Vozidla pro hromadnou dopravu
14
Elektrická zařízení (vypínače, pojistky apod.)
15
Součásti jeřábů, buldozerů či fréz
16
Stroje mechanické s vlastní funkcí
17
Dřevo surové
18
Hygienické vložky, tampony, dětské pleny
19
Elektrická energie
20
Chladničky, boxy mrazicí, tepelná čerpadla
21
Železný šrot
22
Výrobky ostatní z železa oceli
23
Kohouty a ventily pro potrubí, kotle, vany
24
Části kolejových vozidel
25
Mikroskopy
Výrobky, kde nejvýrazněji převažuje dovoz nad vývozem (top 25)
1
Oleje surové
2
Léky
3
Elektronické integrované obvody
4
Zemní plyn a jiné uhlovodíky plynné
5
Motory pístové vznětové s vnitřním spalováním
6
Strojové součástky
7
Oleje nesurové
8
Výrobky z železa či oceli (plátované)
9
Motory
10
Maso vepřové
11
Strojové součástky
12
Nákladní vozy
13
Rudy, železné koncentráty
14
Krev lidská, živočišná antisera, látky očkovací
15
Výrobní válce z oceli legované (nad 600 mm)
16
Traktory a tahače
17
Polyacetaly pryskyřice
18
Měděné dráty
19
Polymery propylenu olefínů
20
Hliník surový (neopracovaný)
21
Šrouby vruty matice podložky z železa a oceli
22
Urychlovače reakce a katalytické přípravky
23
Výrobky ze železa a oceli (válcované za tepla)
24
Uhlí černé, brikety
25
Výrobky ze železa a oceli (válcované za studena)
Spotřeba potravin v Česku na osobu
Podívejte se, kolik z vybraných druhů potravin průměrný Čech za rok spotřebuje a jak se jeho preference změnily za posledních 10 let.
Tropické ovoce
Ovoce
Kořenová zelenina
Zelenina
Pečivo a moučné výrobky
Maso
Živočišné produkty
Ostatní potraviny
Kliknutím na vybranou položku v menu zobrazíte komoditu v samostatném grafu
Výroba vybraných potravin v Česku
Výrobci potravin reagují jak na poptávku v prodejnách, tak na konkurenci ze zahraničí, která může být levnější či kvalitnější. Podívejte se, jak se v Česku měnil objem produkce vybraných komodit od roku 1993 do současnosti.
Kliknutím na vybranou položku v menu zobrazíte komoditu v samostatném grafu