Jako odborník se účastnil reforem v mnoha státech Latinské Ameriky, ale i v Polsku, Rumunsku či Makedonii.
Systém tří pilířů pomáhal zavádět už v roce 1981 v Chile, jako prvním státě, který na něj vsadil. O zkušenostech s chilským modelem a perspektivách české reformy hovořil s deníkem Aktuálně.cz.
Existují nějaké jasně definovatelné podmínky, které musí ekonomika splňovat, aby byla připravená na důchodovou reformu?
Stát se může rozhodnout pro různou formu důchodové reformy. Ale pokud budeme mluvit o takzvaném třípilířovém systému důchodového pojištění, který prosazuje i Světová banka, tak zásadním momentem je politická vůle. Politická vůle a uvědomění si, že reformu stát potřebuje.
Je třeba mít na paměti, že důchodová reforma není jednorázová akce. Je to proces. Musíte nejdříve vymyslet legislativu, poté ji uzákonit a pak teprve můžete v ekonomice implementovat to, co jste uzákonili.
A to zabere spoustu času a je třeba udělat mnoho různých rozhodnutí. Je třeba mít promyšleno, kam chcete s reformou dojít a jak se tam můžete dostat.
Ale hlavní je to počáteční rozhodnutí: ano, reformu potřebujeme, jdeme na to.
Infobox
Augusto Iglesias Palau
- Od počátku devadesátých let je konzultantem nejen Světové banky v oblasti reforem penzijních systémů. Jako odborník se účastnil reforem v mnoha státech Latinské Ameriky, ale i v Polsku, Rumunsku či Makedonii.
- Vystudoval ekonomii na univerzitě v domovském Chile. Poté získal titul i na University of California v Los Angeles. Od roku 1992 je zaměstnán ve firmě PrimAmérica, která poskytuje konzultace právě v oblasti penzijních systémů.
- V rámci své praxe prosazuje penzijní pojištění vystavěné na třech pilířích. Tuto formu volí mnoho států světa, mezi nimi Švýcarsko, Švédsko, Polsko, ale i mnoho států Latinské Ameriky. Loni proběhla reforma i na Slovensku, kde se rozhodli zavést třípilířový systém.
- Augusto Iglesias Palau ji jako první pomáhal zavádět právě ve své rodné zemi.
Chilské problémy jsou přirozené
Chile byl první stát, kde byl implementován třípilířový systém penzijního pojištění. Bylo to v roce 1981, tedy před pětadvaceti lety. Nyní některé studie ukazují, že se tento systém potýká s vážnými problémy. Může to vést až ke zhroucení systému a jeho opuštění?
Oscar Wilde, když si jednou v novinách přečetl oznámení o tom, že zemřel, tak si sedl a napsal do novin vlastní zprávu: "Zprávy o mé smrti jsou velmi přehnané". A kritika chilského systému je něco podobného. Většina z nich není podle mého názoru fér. Neříkám, že vše jde úplně hladce a není co zlepšovat. Věřte mi, ten systém může být vylepšen a měl by být zlepšen.
Diskuze v Chile neprobíhá nad tím, zda má být zaveden nový systém. Jde o to, jak zajistit pojištění lidem z takzvané "neformální sféry", tedy těm, kteří nejsou pojištěni. To jsou takoví lidé, kteří nedostávají plat, a tedy ani nespoří. A těch může být 30 až 40 procent.
Ovšem tito lidé nebyli zajištěni ani předchozím systémem, není se tedy co divit, že ani nový systém nezlepšil úplně jejich situaci. Takže musíme vlastně vymyslet zajištění pro tyto lidi, kteří se standardnímu pojištění vymykají.
Vnímáte velký počet nepojištěných jako problém celého třípilířového systému, nebo je jen chilské specifikum?
Toto není problém druhého pilíře pojištění, tedy spoření si na důchod u soukromého penzijního fondu. Je to problém pilíře prvního, tedy pojištění u státu. Tento pilíř by měl zajišťovat to, aby nejchudší lidé nezůstali úplně bez prostředků.
A tato část systému nebyla v uplynulých dvaceti letech reformována, i když proběhlo mnoho změn.
Druhý pilíř tedy funguje bez zádrhelů?
I zde je třeba zabrat a systém zdokonalit. Především je nutné zlepšit investorské vztahy, které nejsou stále perfektní. Druhou bolístkou jsou platy manažerů soukromých fondů.
Mnoho Chilanů se totiž domnívá, že platy manažerů jsou velmi přemrštěné a že by se měly snížit - vždyť jsou placeni vlastně z peněz právě těchto plátců pojištění.
Rozdílné ekonomiky, stejný systém
Až třicet procent odváděných příspěvků na pojištění prý v Chile připadne na náklady provozu fondu. Považujete toto číslo za vysoké?
Je to složitější. Do soukromého fondu odvádí zaměstnanci deset procent své mzdy, navíc však odvádí 2,4 procenta na náklady fondu. Jedno procento z těchto 2,4 procent jde na pojištění nemohoucnosti poplatníka, takže fond si "účtuje" vlastně 1,4 procenta na správu, což je asi 14 procent z odváděných prostředků. A to již považuji za rozumné číslo.
Vámi prosazovaný systém třípiliřového pojištění funguje v mnoha státech Latinské Ameriky, zavedlo ho Švýcarsko, Polsko, Maďarsko, Švédsko nyní začíná, loni tento systém zavedlo Slovensko. Je skutečně tak univerzální, že může fungovat v tak rozdílných ekonomikách?
Principy, na kterých je systém založen, jsou podle mě univerzální a využitelné všude. Díky tomu tento systém můžete vidět jak ve Švýcarsku, tak v Salvadoru. Liší se však v detailní architektuře. Je rozdílné zavádět tento systém ve Švýcarsku nebo v Chile.
Nevidíte ale problém v rozvinutosti kapitálového trhu? Vždyť soukromé fondy musí získané prostředky zhodnocovat.
Rozvinutý kapitálový trh není podmínkou zavedení třipilířového systému, přestože vlastně druhý pilíř stojí na kapitálovém investování. Naopak existuje silné propojení, které může paradoxně pomoci finančním trhům.
Fondy totiž mají k dispozici obrovské prostředky. A když se na trhu objeví takové množství peněz, dříve nebo později se objeví i nabídka toho, kam je investovat. A tak se díky druhému pilíři penzijního pojištění může rozvinout i celý kapitálový trh země.
Dám vám příklad. Víte, která země východní Evropy má povinné pojištění u soukromého penzijního fondu? Kosovo. A připadne vám, že by mělo Kosovo nějak zvlášť rozvinutý kapitálový trh?
Fondy nutně nepotřebují domácí kapitálový trh. Mohou sto procent investovat v zahraničí.
Zkusme se trochu zaměřit na Českou republiku. Zatím zde není politická vůle k tomu razantnímu kroku, tedy k nastartování důchodové reformy. Je něco, co byste doporučil české reprezentaci?
Nejsem podrobně obeznámen se situací zde, v Česku. Ale mluvil jsem s mnoha vašimi odborníky, i s ministrem práce. Jsou to velmi fundovaní lidé, kteří si uvědomují technickou stránku věci a celou záležitost chápou. Skutečně jediné, co potřebujete, je politické rozhodnutí. Už vlastně neexistují žádné argumenty, které bych mohl českým odborníkům a politikům říci, abych je více přesvědčil.
Česko může jít svou cestou
Jaké parametry systému byste doporučil České republice?
Česko nemusí kopírovat žádný existující systém. Může si nastavit vše podle své reality. Druhý, tedy soukromý pilíř může být z počátku nastaven jen jako velmi malý, nebo naopak velmi velký, záleží jen na vás a na detailních podmínkách české ekonomiky. Můžete si dokonce zvolit, zda mít druhý pilíř jako dobrovolný nebo povinný.
Od doby, co byl třípilířový systém vymyšlen, uběhlo třicet let. Myslíte, že je stále tou nejlepší volbou pro důchodový systém státu? Existují nějaké alternativy?
Pro většinu zemí je to nejlepší, co mohou zvolit. Ne sice pro všechny, ale pro většinu.
A proč ne pro všechny?
Představte si zemi, která nemá vůbec povinný systém důchodového pojištění a rozhodne se ho zavést. Začíná od nuly, na zelené louce. Té bych třípilířový systém rozhodně nedoporučil. Ale pokud jde o zemi, jako je Česká republika, která má velmi dlouhou historii sociálního zabezpečení, nevidím lepší možnost.
Bez pojištění to už nejde
A co úplně zrušit důchodový systém? Ať se lidé o sebe postarají sami nebo ať je ve stáří živí děti. Myslíte, že je to proveditelné?
Já bych to rozhodně nedoporučil. Pokud by to ale mělo hypoteticky fungovat, zavedl bych státem garantovou minimální penzi, která by zaručila, že ve stáří nezůstane někdo úplně bez prostředků a v chudobě. A k tomu by mohlo být další pojištění dobrovolné.
Něco podobného má Nový Zéland. Ale tam byla situace taková, že dříve vůbec neměli povinné pojištění. Takže, jak jsem již uváděl, začínali od nuly a mohli si dovolit zvolit tento neortodoxní přístup.
To však v Čechách možné není. Máte dvousetletou historii sociálního zajištění, takže nemůžete teď jen tak říct, ať se o sebe lidé postarají. Politicky je to zkrátka neprůchodné.
Jak se díváte na systém virtuálních účtů, kdy systém je založen sice na průběžném financování, ale v důsledku vaše penze závisí na tom, kolik jste na příspěvcích odvedl?
Je to takový systém penzijních fondů, ale bez penzijních fondů. Funguje podobně jako fondový, ale vaše vklady nejsou kapitálově úročeny jako při ukládání do fondu.
Může velmi dobře fungovat jako doplňkový program druhého pilíře.
Jste vy sám důchodově pojištěn?
Samozřejmě. Platím jak státní příspěvek, tak i příspěvek do penzijního fondu. A zatím jsem s výsledky tohoto fondu velmi spokojen a doufám, že mi zajistí blahobytné stáří.
Kde byste chtěl strávit svůj důchod?
Doma. Ale já doufám, že budu schopen pracovat až do smrti.
