Zdroj: Shutterstock

Index prosperity Česka zkoumá na základě dostupných mezinárodních dat kvalitu života ve státech Evropské unie. Tentokrát se zaměřil na podnikatelské prostředí, to přitom v Česku není zdaleka ideální.

Vůbec nejhůř si stojíme v hodnocení podmínek pro založení podnikání. Nejenže řízení trvá dlouho, protože ho protahuje hlavně jednání s úřady. Nutné je v porovnání s ostatními zeměmi provést i více administrativních kroků.

„Ačkoliv status OSVČ můžete v Česku získat za pět pracovních dní, založení firmy podle Světové banky se u nás může vyšplhat až na 24,5 dne. I proto Česko v celosvětovém srovnání podmínek pro založení firmy obsadilo 134. příčku ze 190 zemí,“ uvádějí autoři indexu.

Češi dokázali odložit až pětinu ze mzdy. Drahé energie jim teď úspory ztenčí

Tomu odpovídá i skutečnost, že v Česku je počet firem spíše průměrný. Na milion obyvatel zde vychází 3897 podniků s deseti a více zaměstnanci, přičemž unijní průměr přesahuje čtyři tisíce.

Přesto se podle autorů indexu zakládání firem a jejich řízení v nedávné době zjednodušilo. Na základě směrnice Evropské unie z roku 2019 totiž měly členské země do letošního července umožnit digitální a cenově dostupné založení firmy. „V současnosti by tak tedy mělo být možné založit podnikání po celém území EU online,“ říká Milan Mařík z portálu Evropa v datech.

Chybí start-upy, které nám pomohou k mozkovně

Oproti ostatním členským státům je v Česku také relativně menší počet start-upů - na milion obyvatel jich připadá jen 131, což odpovídá 21. místu v žebříčku unijních zemí. Právě start-upy přitom mají podle expertů velký potenciál proměnit Česko z montovny na „mozkovnu“.

Stav silnic je v Česku tristní, ukázalo srovnání EU. Statistiky zlepšuje síť železnic

„Technologické start-upy jsou pro nás cestou z montovny na mozkovnu, tedy cestou k větší konkurenceschopnosti pomocí znalostní ekonomiky. Výrazně se totiž podílí na HDP země a lákají nové talenty,“ vysvětluje Jiří Skopový, vedoucí programu Seed Starter.

Mezi největší bariéry na začátku podnikání u studentů a mladých lidí přitom patří obavy z neúspěchu, což uvedlo v průzkumu České spořitelny 55 procent dotazovaných. Dále se obávají nedostatku prostředků pro start podnikání, což uvedla také více než polovina lidí. A strach mají i z nejistého pravidelného příjmu.

K řešení nedostatku kapitálu a obav z něj by přitom podle indexu mohla přispět vyšší tržní kapitalizace, tedy zhodnocení firmy na burze. Ta je ale u nás ale 4. nejnižší v EU. „Oproti ekonomikám, jako jsou USA, Japonsko či Švýcarsko, je celý evropský, natož český kapitálový trh, ze kterého by mohly společnosti čerpat prostředky, málo rozvinutý,“ míní analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová. „Tržní kapitalizace unie, tedy celková hodnota akcií evropských firem v poměru k HDP, dosahuje jen něco málo přes 50 procent. Zatímco v USA je to téměř 200 procent, a ve Švýcarsku dokonce 270 procent,“ dodává.

"Datovku" dostanou statisíce lidí. Budou potíže, tvrdí organizace a žádají odklad

Z jednotlivých zemí EU dosahuje největšího podílu obchodovaných akcií vůči HDP Německo (47 procent) a Španělsko (38 procent), v Česku to jsou jen necelá dvě procenta.

Příčin nízkého počtu start-upů je ale podle indexu více než jen nedostatek peněz na rozjezd. „Obecně se dá říci, že prostředí pro vznik start-upů u nás není moc dobré. Nedostatky má zejména v podpoře podnikavosti na všech stupních škol a v kvalitě inkubátorsko-mentorské pomoci,“ říká Jiří Hlavenka, český podnikatel, investor a spoluzakladatel start-upu Kiwi.com.

Upozorňuje také na nižší podporu nových start-upů ze strany měst, krajů a státu v růstových fázích firmy. „Dalším faktorem je i legislativa, která není vlídná k mladým a rostoucím firmám,“ doplňuje Hlavenka.

V Česku je nízká korporátní daň

České podnikatelské prostředí ale má i pozitivní stránky. Například česká korporátní daň, stanovená na 19 procent, je 10. nejnižší v unii. Zde jsou přitom patrné poměrně velké rozdíly mezi jednotlivými státy. Zatímco třeba v Maďarsku korporátní daň činí jen devět procent, ve Francii odpovídá 25 procentům, a na Maltě dokonce 35 procentům, korporátní daň se zde však rovná dani z příjmu.

Draze, zato pomalu. Česko v bydlení zaostává téměř ve všem, blýsklo se jen jednou

Tuzemské firmy také patří v unii mezi ty, které relativně významně investují do výzkumu a vývoje. Tyto náklady u nás odpovídají 1,2 procenta HDP, což řadí Česko na 11. příčku v EU. Pro představu, ve Švédsku, kde je podle výsledků Indexu prosperity Česka podnikatelské prostředí nastaveno nejlépe z celé EU, podniky do výzkumu a rozvoje firmy investují 2,6 procenta HDP.

Loni také měly české firmy třetí nejnižší náklady na elektřinu, a to 0,105 eura za kWh, přičemž unijní průměr vycházel na 0,151 eura za kWh. To se ovšem v poslední době dramaticky proměnilo. „Energie byly u nás řadu let velmi levné. Od začátku ruské invaze na Ukrajinu ale vzrostly jejich ceny v některých případech až několikanásobně. Nejen pro řadu domácností, ale i firem jsou ceny nyní likvidační,“ uvádí viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar.

Podpora státu je tedy v tomto období důležitá, klíčový nicméně podle něj bude postoj Evropské unie. „Nyní potřebujeme jednotné celoevropské řešení. Bez něj dojde k tomu, že si členské státy začnou podporovat své podniky po svém. To by způsobilo, že bohatší státy si budou moci dovolit štědřejší podporu, což sníží konkurenceschopnost českých firem,“ domnívá se Špicar.

Kromě zjednodušení legislativy a zvýšení podpory podnikání a start-upů by podnikatelskému prostředí pomohlo zvýšení přidané hodnoty tvořené domácími firmami. Zahraniční firmy totiž v Česku stojí za 43 procenty veškeré přidané hodnoty, což je 23. nejvyšší podíl v EU.

Například v Německu zahraniční firmy tvoří jen 19 procent přidané hodnoty a ve Francii 17 procent.

Nejlepší podmínky pro podnikání jsou v severských státech, a to ve Švédsku a Finsku. Tyto země profitují mimo jiné z vysokého počtu start-upů, efektivního vybírání DPH a nízkých cen elektřiny, zapříčiněných i vysokým podílem obnovitelných zdrojů. Naopak horší úroveň podnikatelského prostředí připadá na země bývalého východního bloku. Z indexu tak vyplývá, že Česko v tomto směru stále spadá spíše do východní než západní Evropy.

„Česká ekonomika je z velké části subdodavatelská, kdy řada firem působí jako dodavatel koncovému výrobci. Tím přicházíme o vyšší přidanou hodnotu, marži, ale i nezávislost na odběratelích. Nutně potřebuje transformaci. Té dosáhneme pomocí podpory vlastních finálních produktů a značek a investic do digitalizace a robotizace,“ uzavírá analytička Hrtúsová.