"K nejvíce úrazům dochází v pondělí dopoledne, kritická je desátá hodina. Nejčastěji se v práci zraní zaměstnanci ve věku 40 až 45 let. Největší roli hraje profesní slepota a každodenní podceňování rizika, což je vidět hlavně u zkušených rutinérů," řekl Ondřej Švadlenka, analytik pracovních rizik společnosti Ardon Safety, která vyrábí pracovní oděvy a bezpečnostní vybavení.

Školitel bezpečnosti práce z inspekční a certifikační společnosti Bureau Veritas Petr Kaňka připomněl, že polovina pracovních úrazů se v Česku stává poté, co zaměstnanec nastoupí k novému zaměstnavateli v prvních dvou letech zaměstnání. Nejčastěji se to podle něj stane před ukončením prvního odpracovaného roku.

"Problém je selhávající prevence a alibistický styl bezpečnosti práce, který zaměstnancům nabízí buď jen podpis na papíře, nebo nudná obecná školení namísto jasných a autenticky podaných pokynů pro práci. Například každý druhý úraz na stroji se stane kvůli tomu, že nikdo zaměstnanci neukázal konkrétní pracovní postupy. Paragrafy samy o sobě nechrání lidi předtím, aby si dali ruku do lisu," dodal.

Životu nebezpečné situace vznikají například při práci se stavební a zemědělskou technikou v blízkosti elektrického vedení. "Ročně evidujeme v pěti krajích s naší působností na třicet případů, kdy stroje zavadí zvednutým ramenem nebo zdviženou korbou o elektrické dráty," uvedl Stanislav Vodrážka ze společnosti E.ON ČR.

Podle něj se to stává nejen na zemědělských plochách, ale také při stavbách silnic a dálnic. "Tyto události jsou velmi časté i v celorepublikovém měřítku a nezřídka končí tragicky," dodal.

Dodal, že pokud nezačne hořet, je lepší zůstat v kabině, která sama o sobě chrání před úrazem elektrickým proudem, a zavolat si pomoc. Jestliže stroj hoří a člověk musí kabinu opustit, je nutné, aby se při pohybu nedotkl současně země a kovových částí stroje, podotkl.

Počet smrtelných úrazů v Česku se v posledních desetiletích snižuje. Pod dvě stovky se dostal v roce 2003. V roce 1969 v práci zemřelo 623 osob.