Praha - Čtvrtá verze aplikace Miro naznačuje, že její "rodina" - nezisková organizace Participatory Culture Foundation (PCF) - pečuje o svého potomka víc než pečlivě a velké plány s jeho budoucností nebyly a nejsou jen prázdné řeči.
PCF vznikla v únoru 2005 v massachusettském Worcesteru jako jedna z linií o dva roky mladší organizace Downhill Battle.
Ta jako první uchopila téma samplování jako politikum a začala hovořit o "participační kultuře", ve které se každý podílí na tvorbě a sdílení umění v jakékoli formě.
Šedé úterý
Downhill Battle otevřeně zaútočili na jeden ze symbolů hudebního průmyslu, vydavatelství EMI. V tzv. Grey Tuesday, 24. února 2004, začali nabízet na svých internetových stránkách zdarma ke stažení Grey Album (vzniklé spojením a capella verze Black Album od rappera Jay - Z a White album od Beatles), od dnes už celkem mainstreamového experimentátora Danger Mouse, jehož distribuci vydavatelský gigant zakázal z důvodů porušování autorských práv.
Díky tehdy revolučnímu "virálnímu" šíření se stala během jednoho dne z rarity vydané v nákladu 3000 kusů masová záležitost a EMI si mohla zakazovat, jak chtěla.
Zatímco organizace Downhill Battle se zaměřila na hudební sféru (a někdy kolem roku 2007 ukončila činnost), PCF se soustředila na oblast videa, na kterou se snažila aplikovat podobné principy "filosofie sdílení".
Šlo hlavně o podporu kreativity mimo projekty vyvíjené velkými korporacemi a podporu politické angažovanosti prostřednictvím internetových technologií. Fakt, že toho chtěli docílit pomocí internetové televizní aplikace, kombinované s přehrávačem, se zdál v době jejich vzniku značně naivní.
Projekt prošel několika fázemi i názvy. Původní DTV se velmi rychle změnilo na Democracy Player, v roce 2007 pak na neutrální Miro.
Svobodná technologie
Aplikace šířená pod svobodnou licencí GNU GPL nabízela od počátku jednoduché vyhledávání, stahování a organizování podcastů a vidcastů, či jiných video, audio a RSS kanálů z nejrůznějších internetových zdrojů zaměřených na bezplatné sdílení videa, v počítači uživatele.
Spolupracovala s dalšími "svobodnými" technologiemi jako jsou VLC player, Bittorent a Mozilla, z jejichž fondu je také od roku 2007 spolufinancován její vývoj. Kromě konvertování různých formátů nabízí také rychlé a komfortní stahování a ukládání videosouborů přímo z webových stránek, nebo odeslání odkazu emailem či přímo na agregátory odkazů, jako je například Digg.com.
Vlastní "televizní a rozhlasové vysílání si uživatel Mira nemusí skládat jen ve svém počítači. Prostřednictvím služby Miro Community vlastní i svou osobní videostránku, do které může natáhnout obsah odjinud, podle vlastního výběru a "vysílat" tak pro druhé.
Zdarma a pro všechny
I když byl přehrávač Miro vnímán hlavně jako aktivistická záležitost, používaná antiglobalistickými organizacemi, a jeho nejznámější použití je opět politické (v roce 2007 přes něj distribuovala online nastavení na "správné" kanály neúspěšná levicová kandidátka na francouzskou prezidentku Ségolène Royal), nabízí stejně dobrou možnost pro stahování a sdílení videa i pro fanoušky horrorů či spolek kutilů.
Prostřednictvím jeho vyhledávače najdete multimediální kanály s velmi rozmanitou tematikou, zahrnující třeba i zahradničení. Jeho multiplatformovost - Miro běží nejen pod Windows, OSX a iOS, ale také pod většinou distribucí Linuxu a nově i na mobilní platformě Android - z něj navíc dělá nejen jednu z nejzajímavějších aplikací šířených pod volnou licencí, ale také reálnou konkurenci korporátních jukeboxů jako jsou iTunes.
