Další generace série Medal of Honor s názvem Airborne vyjde za pár měsíců, takže autory nejspíš napadlo zkusit si seskok padákem do bitevní vřavy nanečisto a PlayStation 2 s Nintendo Wii k tomu byly ideální.
Podle toho také nový MoH vypadá. Je neuvěřitelně krátký, jednoduchý, a to ve všech směrech. Příběhová kampaň, která sleduje tažení výsadkářů během 2. světové války, má jen 4 kapitoly dohromady o 12 úrovních a jen několik málo komentovaných animací, které jsou mezi nimi vysvětlujícím pojítkem. Každou část hry totiž zastupuje jedna operace (Husky, Overlord, Market Garden, Varsity), kdy budete muset se svou jednotkou paragánů vyskočit, dopadnout na bojiště a splnit všechny potřebné úkoly. Bohužel jednotlivé mise se dají dohrát doslova za pár minut, takže uběhnou tři hodiny a už letíte nad Německem v poslední akci Varsity.
#hodnoceni
Špatný záčátek, výtečný závěr
Obzvlášť smutné je to, že až do posledního tažení nemá hra vůbec co nabídnout a jedná se o průměrnou akci z "Druhé světové", jež recykluje všechny svoje předchůdce snad i včetně soundtracku (válečné ódy znějí až moc povědomě). Podíváme se tak na pláže Normandie, kde zničíme několik bunkrů, abychom se pak dostali více do francouzského vnitrozemí a zabrali strategický most. Poté vyskočíme nad Holandskem, kde zase vyčistíme několik větrných mlýnů, zničíme pár kanónů, dobyjeme zpátky město a hurá na Hitlera přímo do Němec, kde se finále zvrhne v opravdu tuhé boje o jednu zničenou továrnu...
Celou hru se v podstatě nemusíte krýt a klidně stačí někam naběhnout a všechny pokosit mezitím, co se vaši spolubojovníci schovávají někde vzadu za pytle s pískem. Pak ale přijde poslední rozkaz k výsadku, který jako by přišel z jiné hry. Nácků je všude neuvěřitelné množství (ostatně jsme také v Otčině, že), kulometná hnízda a bunkry rozdávají celé krabice nábojů, jako by byly ve výprodeji, a v tom kličkujete vy a vaši bratři ve zbrani.
Vanguard tak najednou úplně změní tempo a z trapné hříčky, jež si na válku jenom hrála, je drsná válečná vřava, kdy se musíte krýt za každou nerovností a vykukovat jen, když nepřítel nabíjí (díky tomu oceníte velmi slušně udělané ovládání). Od Medal of Honor: Frontline jsem nezažil tak intenzivní herní zážitek, a je tak velmi smutné, že je až na samotném konci.
Kdo neskáče, není paragán
Každá "kampaň" tedy začíná v letadle, z něhož vyskočíte za různých okolností třikrát (jednou spadnete i s ním). Samotný seskok pak můžete v rámci možností ovládat. Na rozdíl od Airborne, kde budete moci údajně na rozsáhlém bojišti dopadnout kamkoliv, zde je tato možnost logicky omezena jen na několik čtverečních metrů na začátku levelu, což jen potvrzuje neuvěřitelnou linearitu hry. Na druhou stranu u každého výsadku je dýmovnicemi označeno nějaké strategické místo, jež vám usnadní následující postup a také za něj dostanete medaili.
Ty jsou vůbec natahovák hratelnosti, jelikož na každou kampaň jich máte celou sbírku a dostáváte je jen za splnění všemožných podmínek, jako je vystřídání všech zbraní ve hře, mise bez jediné smrti atd. Nicméně kvůli tomu hru znovu pustí zřejmě jen ti nejzarytější hráči, kteří už v podvlíkačkách prováděli seskoky ze skříně v obýváku.
Tenká červená linearita
Neuvěřitelná přímočarost zde jde ruku v ruce se špatně udělanými skripty. Autoři totiž nedovolují jiné možné řešení situace než to jejich, takže se vám stane, že bombu, ačkoliv ji u sebe evidentně máte, nemůžete na dveře použít dříve, než sestřelíte kulometčíka na střeše bunkru atd. Jistě nemá cenu vysvětlovat, jak moc to kazí již tak rozpačité pocity ze hry.
Graficky také nejde o nějaký zázrak, když strohé venkovy zasazené mezi křovinaté koridory nabízejí jen minimální dohlednost a vůbec vás ničím nezaujmou. Za zmínku opět stojí až konec hry, který oproti zbytku vypadá naprosto náramně. Co však musíme ocenit, je rychlý loading mezi misemi a česká lokalizace (jen titulky), byť přeložit těch několik málo vět jistě nebylo nějakým velkým problémem.
Medal of Honor Vanguard je šitý horkou jehlou a mám pocit, že autoři chěli ze známé značky a za podpory slušné reklamní kampaně (na české poměry je u nás těch plakátů docela hodně) ještě něco vytřískat. Takhle jde o velmi krátkou akci opět s druhoválečnou tematikou, která nabízí solidní seskoky padákem a hlavně výtečné válečné finále. Bohužel vám ve výsledku vydrží jen jedno odpoledne (prvních deset misí pokoříte zhruba kolem dvaceti minut každou, poslední dvě vám pak zaberou přes dvě hodiny) a znovu ji hrát mít chuť nebudete.
